Státní dluh během prvního čtvrtletí klesl o 550 milionů na 1663,1 miliardy korun. Na každého Čecha tak připadá dluh téměř 158 tisíc korun.
Po 16 letech dvouciferných nárůstů v procentním vyjádření se od předloňského roku daří státní dluh stabilizovat. Čísla za první čtvrtletí letošního roku to potvrzují.
Nutno však dodat, že stabilizace státního dluhu není výsledkem zlepšení hospodaření české vlády – ať už té současné nebo minulých –, ale čerpáním rezervních prostředků.
Dlouhodobě je ovšem kýžené státní dluh nejen stabilizovat, ale začít redukovat. A nikoli pouze „opticky“, tedy čerpáním rezerv. Vláda počítá s jeho stabilizací letos a minimálně i v příštím roce na úrovni kolem 1,7 bilionu korun.
Pokud se ekonomika bude vyvíjet podle očekávání a poroste tempy dvou nebo tří procent, měla by vláda být ambicióznější a zasadit se o nižší rozpočtové schodky. Z tohoto hlediska lze do jisté míry vítat aktuální vyjádření ministra financí, že schodek státního rozpočtu v příštím roce by měl činit 70 miliard korun a v roce 2017 by měl být deficit 60 miliard korun a v roce 2018 pak 50 miliard korun. Například pro rok 2016 ministerstvo totiž ještě před několika měsíci počítalo se schodkem v rozmezí 95 až 100 miliard korun. I tak by však redukce schodku mohla – a měla – probíhat rychleji. Tlak na nízké schodky se vládě „vrátí“ v podobě nižších nákladů na obsluhu dluhu, neboť znamenají lepší rating a lepší vnímání v očích mezinárodních investorů. Tento přínos už ostatně České republika v současnosti pociťuje, protože si půjčuje nejlevněji ve své historii a část investorů do státního dluhu už jí dokonce platí za to, aby jí mohla půjčit.
V poměru k hrubému domácímu produktu je veřejné zadlužení České republiky, jehož podstatnou složkou je právě státní dluh, v kontextu zemí Evropské unie podprůměrné. V daném ukazateli jsme na tom lépe než země jako Německo, Rakousko, Finsko či Nizozemsko, o takzvaných periferních státech eurozóny ani nemluvě.
