Setkáním ministrů hlavních vnějších sil, zapojených do syrské občanské války, je protkán tento pátek a pracovní schůzky ve Vídni. Cílem je konsensus na diplomatickém řešení konfliktu, který eskaloval v roce 2014. Ačkoli očekávání nejsou vysoká, ke stolu zasedají Írán a Rusko, jakožto hlavní podporovatelé režimu Bašára Assada, s těmi, kteří jsou pro jeho odchod z vedení země, tedy včetně USA, Turecka a Saúdské Arábie. Na co se nyní v syrském konfliktu soustředit?
Mohou najít Rusko a USA společnou řeč?
Předpokladem všech diplomatických řešení syrského konfliktu je vznik nějakého druhu dohody na dalších krocích mezi Washingtonem a Moskvou. USA se v postoji k budoucnosti Assada lehce stáhly, když tvrdí, že není nutné, aby odstoupil okamžitě. Rusko stále mluví o nových syrských volbách, které nechávají budoucnost Assada otevřenou. Jen málo diplomatů však věří tomu, že shoda na tom, co s Assadem bude, bude otázkou blízké budoucnosti.
Rostoucí íránský vliv?
Poprvé od začátku syrského konfliktu byl pozván k mezinárodním rozhovorům také Írán. Jeho přítomnost na zasedání je od podpisu červencové dohody ohledně íránského jaderného programu nejnovější známkou posunu íránského statusu na mezinárodním poli. Írán se tímto nestává „běžným“ mezinárodním hráčem, jeho status „vyvrhela“ je však pryč.
Írán versus Saudská Arábie
Konfrontace Ruska a USA je jen „zahřívacím kolem“ v mnohem ostřejším sporu mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Překonat rozdíly mezi těmito zeměmi bude pravděpodobně mnohem těžší.
Pro Saúdskou Arábii je cílem politická transformace Sýrie, nikoli jen „zbavení se“ Bašára Assada. Cílem je připravit Teherán o jednoho z jeho klíčových spojenců regionu. Američanům se alespoň podařilo přesvědčit Saúdy, že Írán by měl být u jednání přítomen, jako jeden z hlavních vojenských podporovatelů Assadova režimu.
Evropa a uprchlíci
Díky masivnímu přílivu uprchlíků v posledních měsících právě ze Sýrie, evropské vlády touží po politickém řešení. Některé státy dokonce opatrně vítaly ruskou vojenskou intervenci v oblasti v naději, že by mohla otevřít prostor pro diplomacii. „Nadšení“ se však změnilo v naštvání poté, co Rusko zaměřilo útoky na síly bojující proti Assadovi a ne na jednotky Islámského státu. Navíc vznikly další obavy, že ruské bombardování vytvoří novou vlnu uprchlíků.
Fakta kolem
I v případě, že by jednání přineslo nějakou dohodu, bylo by potřeba získat podporu dalších stran, které jsou nějakým způsobem do konfliktu zapojené. Rusko nedávno jednalo s armádou syrské opozice, kterou podporují Američané, a nabídlo jí podporu v boji proti Islámskému státu. Toto stanovisko bylo představiteli opoziční armády zesměšňováno. Tvrdí totiž, že jejich jednotky byly v posledních týdnech ruskými leteckými údery napadány. Obecněji řečeno, diplomaté a pozorovatelé zatím stále vnímají slabé známky „únavy“ na obou stranách, které by pomohly vytvořit podmínky pro příměří. Ruská intervence naopak zvyšuje americkou a arabskou podporu pro zesílení bojů.
Výsledek?
Američtí představitelé poukazují na páteční jednání jako „na začátek procesu“, neočekávají žádnou přelomovou událost. Ministr zahraničních věcí USA John Kerry vidí naději v tom, že summit ve Vídni poskytne nový impuls k diplomatickému způsobu řešení, spíše než že by měl vyřešit všechny sváry. V důsledku toho diplomaté říkají, že hlavním cílem je, aby se zúčastněné strany nepotkaly u stolu naposled.
