Cestování s čistým svědomím a vzduchem. Jak funguje kompenzace uhlíkové stopy

Boj proti negativním dopadům lidské činnosti na životní prostředí nikdy nebyl akutnějším tématem. To se samozřejmě týká i dopravy, která generuje nezanedbatelné množství oxidu uhličitého – v rámci EU má na svědomí zhruba čtvrtinu celkové produkce. Jako jediný sektor navíc doprava v EU nesnížila množství vypouštěných skleníkových plynů od roku 1990 – naopak jej zvýšila o 7 %. Samozřejmě velký podíl na tom má nákladní doprava, ale i přesto je na pořadu dne zamyšlení se nad tím, jak cestujeme i my, lidé. Ať už se jedná o dojíždění do práce či škol nebo o poznávání světa. 

Při přemýšlení o tom, jak můžeme cestovat udržitelně, přirozeně začínáme u individuální automobilové dopravy. Auto je pohodlné, je otázkou statusu a symbolem svobody. A také stojí za velkou částí oxidu uhličitého vyprodukovanou osobní dopravou. Uvědomělejší lidé tak pro každodenní dopravu či delší turistické cesty vyberou hromadnou dopravu. Ta sice nemusí být tak pohodlná, ale stále nabízí řadu výhod – například možnost při cestě pracovat či naopak využít cestu k odpočinku. A samozřejmě je daleko zelenější.  

Nicméně i u hromadné dopravy nevyhnutelně narazíte na fakt, že také generuje uhlíkovou stopu. Zvláště pokud vezmete v potaz leteckou dopravu, která je ze všech dopravních metod s přehledem „nejšpinavější“. Zdaleka nejzelenější běžně dostupnou variantou cestování jsou právě vlaky. Podíl železniční dopravy na emisích CO2 v EU činí pouhého 0,5 % a dlouhodobě klesá. Zvláště elektrické vlaky, jaké najdete například na tratích z Prahy do Ostravy, Brna a dalších významných měst, mají výrazně nižší uhlíkovou stopu než jiné druhy dopravy. 

Tak například: když v elektrickém vlaku jede 156 cestujících, jejich uhlíková stopa na člověka je třikrát menší, než při cestě čtyř lidí autem. A jak často vidíte v zácpě auto se čtyřmi pasažéry? Když to porovnáte s autem pouze s řidičem jde o zhruba 9krát nižší dopad na životní prostředí. 

Ano, přestože jsou vlaky tím nejekologičtějším dopravním prostředkem, stále vyžadují energii ke svému pohybu. A zdroj dopravci minimálně v České republice neovlivní, protože odběr elektřiny pro vlaky zajišťuje státní Správa železnic. Přesto se však najdou cesty, jak minimalizovat i tuto uhlíkovou stopu. 

Dobrovolná kompenzace CO2 

Problém s CO2 řeší kromě aut také aerolinky, letadla totiž patří mezi další nejméně ekologické způsoby dopravy. Jeden ze způsobům, jak se letečtí dopravci snaží bojovat s ekologickými dopady svých dopravních prostředků, je kompenzace. Ta spočívá v tom, že daná firma podporuje projekty, které vykompenzují dopady jejího provozu na životní prostředí. V případě CO2 je typickým řešením podpora výsadby zeleně, která jednak významné množství oxidu uhličitého pohlcuje a jednak přeměňuje na kyslík. 

Stejný koncept kompenzace se nyní rozšiřuje i na jiné oblasti. Například do České republiky tento nápad jako první přinesl právě vlakový dopravce Leo Express, který zákazníkům začal nabízet dobrovolnou kompenzaci emisí CO2, které svou cestou vyprodukují. A to přesto, že drtivou většinu jeho tratí obsluhují právě ekologické elektrické vlaky. Cestující si tak při objednávání jízdenek může zaškrtnout možnost, že chce kompenzovat CO2 své cesty. Výše této kompenzace závisí na faktorech jako je obsazenost vlaku či délka cesty, ale díky šetrným vlakům na elektřinu se většinou pohybuje ve výši několika jednotek korun. Na co se využijí vybrané prostředky? O tom rozhodují přímo zákazníci, kteří se každý podzim mohou zapojit do hlasování mezi několika různými projekty. Leo Express funkci spustil již před třemi lety, za tu dobu s ním cestující vykompenzovali už přes 536 tun CO2 a na nové výsadby zeleně poslali přes 221 tisíc korun. Uhlíkovou stopu své jízdenky tak kompenzuje každý 20. cestující. Celkem se díky tomu podařilo vysadit 115 stromů v českých obcích Jabloňov, Beňov a Jeneč. 

Kompenzace není samospásná 

Pravdou zůstává, že možnost kompenzace pouze „splácí dluh“ za předchozí negativní činnost. Bohužel je naše životní prostředí v takovém stavu, kdy jeho pouhé udržování nestačí. Je dobré se proto vzdělávat i v tom, jak lze přírodě aktivně pomáhat v zotavování se z lidské činnosti. V rámci cestování pak nezbývá než pro své cesty hledat tu nejzelenější dopravu s co nejmenším negativním vlivem. A pokud je to možné, i tento malý vliv vyrovnávat a vědět, že vaše cestování nezanechává na přírodě trvalé následky. 

 

Newsletter