Důraz na ekologii i nízká efektivita starých hnědouhelných elektráren v Evropě postupně tlumí uhelnou energetiku. Mezi lety 1990 a 2017 spotřeba uhlí v zemích dnešní osmadvacítky poklesla podle Eurostatu z 1,3 miliardy tun na 678 milionů tun. Do roku 2030 by proto podle studie EU mělo v elektrárnách a dolech zaniknout zhruba 160 tisíc pracovních míst. V první „pětiletce“ příští dekády budou mizet především v regionech Česka, Polska a Německa.
Podle Eurostatu mezi lety 1990 a 2017 klesla spotřeba uhlí z 1,3 miliardy tun na 678 milionů tun. Výroba elektřiny z uhlí se zase během čtvrtstoletí 1990-2015 snížila o 42 % z někdejších 5 289 TWh na 3 055 TWh. „Na území dnešního Česka kulminovala těžba hnědého uhlí v roce 1984, kdy dosáhla 97 milionů tun. To bylo o 58 milionů tun více než loni, jak ukazují data ČSÚ a České geologické služby,“ uvádí Jan Krupička z analytického projektu Evropa v datech. Černého uhlí se vytěžilo nejvíce v roce 1971, kdy produkce dosáhla 29 milionů tun, tedy o 25 milionů tun více než loni.
Do deseti let zanikne 160 tisíc míst
Počet lidí zaměstnaných v uhelném sektoru se vzhledem ke klesající těžbě postupně snižuje. Celkový úbytek pracovních míst v elektrárnách i dolech zároveň by měl v celé EU do roku 2025 dosáhnout 77 tisíc, do konce roku 2030 asi 160 tisíc. V prvních pěti letech příští dekády budou pracovní místa mizet hlavně v regionech Česka, Polska a Německa, mezi lety 2025 a 2030 pak budou ohroženy hlavně polské Slezsko a jihovýchodní Bulharsko. Celkově může největší úbytek míst očekávat právě Slezské vojvodství, kde by mohlo do roku 2030 zaniknout až 41 tisíc pracovních míst. Další tři regiony mohou mezi lety 2020 a 2030 přijít o 5 až 10 tisíc pracovních míst. Vedle jihozápadního Rumunska a jihovýchodního Bulharska tam patří i severozápadní Čechy.
Česko má třetí největší podíl horníků
Tři čtvrtiny pracovních míst v uhelném průmyslu tvoří přímo samotná těžba uhlí. Česko v tomto ohledu patří s 18 tisíci horníky na třetí příčku po Polsku (99 tisíc) a Německu (25 tisíc). V uhelných elektrárnách máme potom čtvrtý nejvyšší počet pracujících (3,5 tisíce), a to po Polsku (13 tisíc), Německu (11 tisíc) a Spojeném království (4 tisíce). „S uhlím ale souvisejí i další pracovní místa v energetice, ve firmách dodávajících vybavení, ve službách nebo výzkumu a vývoji. V Evropě takových nepřímých pracovních míst bylo v roce 2015 zhruba 215 tisíc,“ doplňuje Jan Krupička z Evropy v datech.
Pracovní místa budou ubývat ve dvou vlnách
Podle propočtů EU může mezi lety 2020 a 2025 dojít ke ztrátě 15 tisíc pracovních míst v uhelných elektrárnách, a to především ve Velké Británii, Německu, Polsku a Španělsku. Vzhledem ke zpřísněným požadavkům Evropské komise na ochranu ovzduší z roku 2017 se ale k těmto zemím může řadit i Česká republika. Většina tuzemských spalovacích zdrojů totiž normy nesplňuje. „Druhá vlna odstavování mezi lety 2025 a 2030 by se měla týkat Německa, Polska, Velké Británie, Bulharska a Rumunska. Měla by přinést zánik asi 18 tisíc míst, nejvíce v jihozápadním Rumunsku, Slezském vojvodství v Polsku a jihovýchodní části Bulharska,“ říká Jan Krupička. Čtvrté místo by mohl kvůli zpřísněným emisním limitům obsadit český Severovýchod, kde do roku 2030 skončí v uhelných elektrárnách zhruba 1500 míst.
Uhelné elektrárny pracují jen na 35 %
Uzavírání elektráren lze očekávat jak vzhledem k „přirozenému” vyuhlování dolů, tak i kvůli limitům stanoveným kvůli ochraně životního prostředí a krajiny. Hnědouhelné elektrárny navíc v Evropě postupně mizí. Většina z nich byla postavena před více než 30 lety a jejich účinnost se pohybuje okolo 35 %, což neodpovídá dnešním standardům. Zpřísňující se požadavky na ochranu ovzduší a zvyšující se cena za vypouštění oxidu uhličitého by vyžadovala nákladné rekonstrukce. Ty se ale ve většině případů nevyplatí. Řada zemí proto uvažuje o ukončení uhelné energetiky do předem určeného data. Česká vláda letos vytvořila uhelnou komisi, která do podzimu příštího roku navrhne další postup v této oblasti.