Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna se dostala pod 25,30 za euro.

Hypotéky „na doživotí“? Banky proti ČNB

Zaženete-li zvíře do kouta, začne se bránit. Třeba i proti svému majiteli. A přesně tak se nyní zachovalo několik finančních ústavů pod diktátem centrální banky, která svými opatřeními brzdí bytovou výstavbu nejen v hlavním městě. Její doporučení, kterými se většina bank (prozatím) řídí, totiž od loňského podzimu výrazně omezují možnost získávat hypotéky na bydlení. A ve svém důsledku jdou proti zájmům bank samotných.

Finanční domy se sice snažily oživit poptávku po hypotékách tím, že od letošního ledna neustále snižovaly úrokové sazby, ale to nemohou donekonečna. Poté, co průměrná úroková sazba hypoték klesla z lednových 3,00 % na říjnových 2,36 %, přistoupily banky k něčemu, s čím Česká národní banka nepočítala. První bankovní odvážlivci uvolnili termínový limit a začali poskytovat hypotéky na bydlení i na dobu delší než 30 let, tedy v rozporu s doporučením ČNB. Samozřejmě ale za stejně přísných podmínek, které finanční domy kladou na žadatele v případě hypoték do 30 let splatnosti. Navíc mají podmínku, aby hypotéka byla splacena ještě v období ekonomické aktivity klienta, tedy ještě před jeho odchodem do penze.

Ničím nepodložené tvrzení ČNB, že poskytovat hypotéky na dobu delší než 30 let, je rizikové, tak připomíná staršího sourozence, kterému ten mladší-flexibilnější začíná přerůstat přes hlavu. A rizikovost? Stačí se podívat například do Švýcarska, kde je doba splácení až neuvěřitelně dlouhá, přičemž banky běžně nabízejí dobu 50 let až 100 let. Přesto bych sotva bych někde našel odborníka, který by se domníval, že zrovna švýcarské bankovnictví směřuje ke krachu.

České varování, že se v ČR možná upraví zákon, aby doporučení ČNB (včetně termínů splácení úvěrů) byla pro banky napříště závazná, působí ve světle těchto informací poněkud nepatřičně. Navíc není ničím jiným, než nebezpečným nápadem vrátit se o 30 let zpátky. Znovu se vrátit se do dob, kdy se v tehdejším Československu regulovalo úplně všechno, a k čemu to vedlo, jistě nemusím připomínat.

Centrální bankéři v ČR by si navíc měli uvědomit, že bydlení je základním předpokladem, aby mladí lidé zakládali rodiny a aby se jim rodily další děti, což tento stát do budoucna potřebuje jako sůl. K tomu ovšem mladým rodinám chybí bydlení s alespoň rámcovou jistotou budoucích nákladů. Držet dál páku restriktivních opatření na hypotéky a vhánět tím mladé rodiny do pasti nájemního bydlení je pro rodiny podstatně více rizikové, než je pro bankovní domy poskytování hypoték třeba i na 40 let.

Newsletter