Po přečtení následujících řádků si dost možná pořádně oddechnete. Proč? Protože jsme po 175 dlouhých dnech konečně společně splatili veškeré letošní veřejné výdaje. Teprve od 25. června jsme tak začali pracovat sami na sebe a užívat si svého výdělku plnými doušky.
Statistiku označovanou jako Den daňové svobody zveřejňuje Liberální institut od roku 2000. Umožňuje v ohledu daňové zátěže porovnání s ostatními státy. Institut používá metodiku zaměřující se na výdajovou stránku veřejných financí, nikoliv pouze na příjmy (tedy daně). Logika vychází z toho, že všechny veřejné výdaje budou dříve či později hrazeny z daní. V případě schodku se daňové břemeno pouze přesouvá na budoucí generace.
Není překvapením, že roky 2020 a 2021 jsou ty s dosud nejzazším datem daňové svobody. Následují tak roky 2018 a 2019, ve kterých byly dny daňové svobody naopak rekordně brzké. Současná vláda tak své úřadování zakončí na úplně druhém konci spektra, než na kterém začínala. Takto výrazný rozdíl v rámci jednoho volebního období způsobuje jednak krize způsobená pandemií, kterou podobně jako běžné období recese doprovázelo navýšení vládních výdajů. Také je ale nutné poznamenat, že brzký den daňové svobody v roce 2018 a 2019 nebyl důsledkem hospodaření vlády, nýbrž vysokého růstu produktivity, který předstihl tempo růstu veřejných výdajů. Zároveň nelze přehlédnout nedostatek dlouhodobého smýšlení. Současná vláda se totiž v době pandemie rozhodla utrácet bez rozmyslu. Časově omezené období, ve kterém byla pánem zdrojů všech lidí a za které nenesla téměř žádnou odpovědnost, se snažila využít k jedinému cíli – vyhrát příští volby. Mezi důkazy bezmezného plýtvání patří například tzv. “rouškovné” či zrušení superhrubé mzdy.
Den daňové svobody ve světě
V porovnání s průměrem eurozóny, ve které se Den daňové svobody průměrně slaví až 14. července, jsme na tom stále relativně lépe. Vezmeme-li pak v úvahu země OECD, jsme velmi blízko průměru 23.června. Slovensko je navíc jedinou z okolních zemí, která slaví dříve, a to 22. června. Polsko je na tom podobně jako my a v Německu, Rakousku a Maďarsku připadá den daňové svobody až na červenec. Nejhůře je na tom pak Francie či Řecko, které daňovou svobodu slaví až 10. srpna. O týden před nimi, 31. července, pak slaví v Belgii.
Je nutné si uvědomit co tato data vlastně znamenají. Například ve Francii a Řecku trvá průměrnému občanovi bezmála dvě třetiny roku, než zaplatí svou část veřejných výdajů. Dalo by se tak říci, že z pracovního dne trvajícího osm hodin pracuje pět hodin pro stát a pouze tři hodiny pro sebe. Takový systém by snesl porovnání se středověkým nevolnictvím, samozřejmě s tím rozdílem, že v nynější době jsou občanovi alespoň poskytovány různé služby.
