Veřejné finance čelí v poslední době bezprecedentním tlakům, které přesahují situaci běžných hospodářských recesí. Protiepidemická, stabilizační a redistribuční opatření, která dominovala vládním zásahům během epidemie, jsou postupně nahrazována nástroji, jež mají pomoci překonat období násobného nárůstu cen klíčových komodit a jejich vysoké volatility.
Růstové vyhlídky světové ekonomiky s nedořešenými důsledky pandemie narušila na konci února invaze ruských vojsk na Ukrajině. Energetická závislost na Rusku, sankce s cílem tlumit vojenskou agresi a nestabilita na trzích s fosilními palivy vedly k masivnímu růstu cen energií. Ty dopadají na domácnosti, podniky, ale i na poskytovatele veřejných služeb. Situace vyžadující rázná opatření současně vytváří příležitosti, jak tyto mimořádné programy dočasně financovat.
Očekáváme, že veřejné finance, stále zatížené opatřeními přijatými v minulých letech během pandemie, budou letos hospodařit se schodkem 4,6 % HDP. V příštím roce by se měl schodek mírně snížit na 4,3 % HDP a při absenci podpůrných opatření v letech výhledu by deficity měly klesat ke 2,5 % HDP. Nastavená fiskální politika tak povede k nárůstu zadlužení na téměř 44 % HDP v roce 2022, respektive na cca 46 % HDP v roce 2023.
„V letošním krizovém roce jsme se pod tíhou dvouciferné inflace a násobně rostoucích cen energií rozhodli řešit primárně akutní pomoc domácnostem a firmám a zajistit dostatek cenově dostupných energií. Provádět letos tvrdou fiskální restrikci by bylo skutečně na úkor výrazného snížení životního úrovně a přežití řady firem. Jsem ale přesvědčen, že v příštím roce musíme otočit kormidlem a přijít jako vláda s plánem fiskálně restriktivních kroků, které povedou ke snížení tempa zadlužování. Jakkoliv to bude bolestivé, nepopulární a voda na mlýn populistickým projevům opozice,“ dodává Stanjura.
Aktuální deficity veřejných financí odvádí pozornost od dlouhodobého financování sociálních systémů ČR. Podobně jako u již tradičního nedostatku pracovníků na trhu práce se nabízí, zda je možné vyšší mírou ekonomické aktivity obyvatel pozitivně ovlivnit například důchodový systém. Analýza obsažená v samostatné kapitole Fiskálního výhledu poukazuje s ohledem na mezinárodní srovnání a zkušenosti na nižší využití potenciálu u žen v produktivním věku a u obyvatel nad 55 let.
V případě žen v produktivním věku jsou na vině značné přestávky v pracovní kariéře ale například také omezené institucionální možnosti péče o malé děti. Tyto nedostatky se pak negativně odráží v následném uplatnění žen na trhu práce a ve výši jejich výdělků. U seniorů se chování na trhu práce do značné míry odvíjí od nastavení odchodu do důchodu. Ve společnosti, která čelí fenoménu stárnutí a prodlužující se době dožití v dobrém zdraví, je vhodné hledat způsoby a podmínky, jak motivovat obyvatele k ekonomické aktivitě do vyššího věku.
Efekt změn vedoucích k vyšší míře ekonomické aktivity přitom není zanedbatelný. Jak ukazují naše propočty, zvýšení míry participace u žen mateřskou a rodičovskou dovolenou podle Rakouska a zároveň sladění důchodového věku mužů i žen dle doby dožití by nerovnováhu důchodového systému snížilo až o cca 100 miliard korun v dnešních cenách.
