Americké výnosy rostou. Dolar se po pátečních dat z trhu práce obchoduje pod 1,0800 za euro. Měny regionu v závěru minulého týdne oslabily. Koruna reagovala na silný dolar nejméně citlivě a obchoduje se nad 23,75 za euro.

Názor: Od prevence k hašení požáru. Proč člověk nestíhá změny klimatu

Je za deset minut dvanáct? Nebo už je úplně pozdě? Globální oteplování je totiž až nebezpečně blízko bodu, kdy ho nebudeme mít pod kontrolou (máme-li ho vůbec ještě) – vyplývá to aspoň ze zprávy mezivládní komise pro změny klimatu OSN (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change). Podle ní jsou objemy skleníkových plynů v atmosféře už tak velké, že porušení klimatu je jisté na další desítky, ne-li stovky let. Jinými slovy to, co dnes už zažíváme – vlny ukrutných veder, obří hurikány a další extrémy –, bude častější a mohutnější.

Podle zprávy může kritická úroveň nastat už za dvacet let – pokud tedy lidstvo okamžitě, razantně a globálně nesníží emise škodlivin. Současná míra (a sliby do budoucna) totiž ani zdaleka nestačí.

Zpráva uvádí, že průměrná teplota na celé planetě od předindustriálních dob vzrostla o 1,1 stupně Celsia, a pokud neomezíme znečišťování atmosféry, už co nevidět naroste o dalšího půl stupně. Experti přitom považují nárůst o 1,5 stupně za hranici, se kterou by si lidstvo mohlo dokázat poradit bez plošných hospodářských a společenských otřesů.

Některé klimatické změny jsou už navíc podle vědců nevyhnutelné – třeba vzestup hladin oceánů a moří související s táním ledovců. Výhled je to chmurný: i kdyby se oteplování podařilo zastavit na zmiňované hodnotě 1,5 stupně Celsia, v následujících staletích vědci počítají se zvednutím hladin o dva až tři metry; v extrémních případech do roku 2300 až o patnáct metrů.

To jsou ovšem odhady střídmé. Různé odvážnější (reálnější?) výhledy a prognózy totiž říkají, že globální teplota na Zemi se během příštích dekád zvýší až o 4,4 stupně. V tomhle nejhorším scénáři by došlo k tomu, že globální oteplování by přineslo smyčku reakcí uvolňujících ještě více emisí škodlivin, které planetu zahřívají – třeba roztáním zmrzlé arktické půdy či vymíráním globálních lesů.

Zpráva IPCC je tak dalším z dlouhé řady varování před tím, jak moc člověk rozvrací křehkou rovnováhu přírodních ekosystémů. Ani lidstvo pochopitelně nespí a v posledních letech razantně mobilizuje svou aktivitu, zdroje i strategické plány s cílem klimatické změny omezit či aspoň zpomalit.

Je toho celá řada, co svět těmto environmentálním výzvám přibližuje: globální klimatická dohoda, koronavirovou pandemií vyvolaná restrukturalizace ekonomik, ale třeba i změny definice monetární politiky globálních centrálních bank. Razantní – byť stále nedostatečné – kroky podnikají i státy, které Zemi znečišťují nejvíc, tedy Čína, Indie či USA. Rovněž v mikroekonomické sféře procházejí firmy a investoři nebývalou změnou myšlení, budují se supervizorní systémy. 

Věda ale hlásí: tato odpověď nestačí. Lidstvo se musí snažit víc. 

Efektivnější než částečné úsilí jednotlivých států jsou globální dohody a závazky. Ochota států podstupovat nákladné transformace hospodářství, které budou mít citelný dopad na ekonomickou rovnováhu, ale souvisí s něčím jiným – do jaké míry změní své myšlení lidé v demokratických státech, respektive elity ve státech s demokracií omezenou. 

A je tu ještě jeden faktor, proč globální oteplování lidstvu adaptaci ztěžuje: změny životního prostředí, jako je například tání ledovců, probíhají z pohledu planety a jejího stáří neskutečně rychle až bleskově, pohledem vnímání lidí a jejich základních potřeb a starostí jsou však pozvolné, a proto pod radarem.

A právě to je důvod, proč v nejbližších letech a pravděpodobně i dekádách lidé stále nebudou stíhat řešit životní prostředí. Proto jsou tolik důležité plošné informace o globálních trendech a osvěta.

Jedním z důsledků bude totiž i tohle: jak civilizace bude na změny životního prostředí reagovat, poroste – vedle prevence – i objem projektů přizpůsobení změny klimatu a řešení jejich škod.

Newsletter