77 % firem ve střední Evropě zaznamenalo konkrétní preference zákazníků nebo tržní trendy, které naznačují rostoucí poptávku po udržitelných produktech, službách nebo dodavatelských řetězcích, vyplývá z průzkumu zaměřeného na udržitelnost dodavatelských řetězců, který vydala poradensko-technologická společnost Deloitte. Polovina firem navíc uvedla, že na tuto poptávku či preference aktivně reaguje.
Sladit obchodní zájmy s udržitelnými postupy v dodavatelském řetězci je podle průzkumu náročné pro 57 % podniků (odpověděly buď spíše náročné nebo velmi náročné). Pouze pětina firem uvedla, že to pro ně není náročné. Na otázku, jak firmy vnímají podporu a spolupráci s externími stranami jako jsou dodavatelé, logističtí nebo obchodní partneři, odpovědělo 50 % podniků s tržbami pod 40 milionů eur, že podporu či spolupráci necítí. Dalších 25 procent pak tvrdí, že je omezená. U velkých firem, které dosahují tržeb nad 40 milionů eur, je vnímaná podpora či spolupráce o něco lepší. 35 % z nich uvádí omezenou podporu, dalších 38 % ale opět nevnímá žádnou.
“Transformace k ekologicky šetrným a sociálně odpovědným postupům sice povedou ke zvyšující se hodnotě pro zákazníky a dlouhodobě zajistí růst i ziskovost, na začátku nicméně vyžadují značné investice. Je zjevné, že se firmy budou udržitelností svých dodavatelských řetězců zabývat čím dál častěji a detailněji. České podniky nevyjímaje,” říká jeden z autorů průzkumu Sustainable Supply Chain Jiří Pavlík, který působí jako ředitel v oddělení poradenských služeb ve společnosti Deloitte, konkrétně pro oblast automobilového průmyslu a transformace.
Až 83 % velkých firem vnímá udržitelnost jako konkurenční výhodu, menší podniky méně
“V praxi se často setkávám s tím, že firmy vnímají udržitelnost a zejména reporting o ESG jako administrativní zátěž, kterou jim ukládá EU. Musíme si však uvědomit, že primárním smyslem zavedení regulace je zájem investorů o vyšší transparentnost firem k otázkám dlouhodobé udržitelnosti jejich byznysu promítnuté do témat dopadů jejich podnikání na okolní prostředí, společnost a ukazující přístup k řízení firem,” myslí si expert Deloitte Jiří Pavlík.
Z průzkumu vyplývá, že přístup firem se často liší na základě jejich velikosti. Mezi středoevropskými společnostmi s tržbami nad 40 milionů eur hodnotí význam a důležitost udržitelného dodavatelského řetězce ve smyslu konkurenční výhody 83 % firem. Naopak u podniků s tržbami do 40 milionů eur je to už jen 54 %, dalších 20 procent to vnímá neutrálně a 26 % nevidí udržitelnost svých dodavatelských řetězců jako konkurenční výhodu.
“Podniky často tápou ve svém přístupu, nejčastěji kvůli obavám z vysokých nákladů, obtížnosti sběru dat a samotné složitosti regulatorních požadavků. Když se však téma uchopí správně, tak se většinou ukáže, že změna myšlení představuje obrovskou příležitost k získání konkurenční výhody i růstu. Firmy, které již opatření zavádějí a přistupují k nim nejen jako k nutnému zlu, ale jako k potenciálu posunout své podnikání, zefektivnit systémy i procesy a nakopnout inovace, začínají sklízet první ovoce,” je přesvědčen Jiří Pavlík a dodává, že změny jsou sice často doprovázené zvýšenými náklady, ale dlouhodobě firmám pomohou a pozitivní stránky nakonec převáží.
Udržitelnost řeší 71 % středoevropských firem, dalších 20 procent to plánuje
Na otázku, zda má daná společnost funkci pro udržitelnost, odpovědělo 36 % podniků ano, nicméně dodalo, že agenda je roztříštěna napříč firmou. 23 procent uvedlo, že má pro udržitelnost specializovaný tým a v dalších 12 % společností za toto téma zodpovídá jedna osoba. 20 % podniků pak deklarovalo, že funkci nemají, ale plánují to a zbývajících 10 procent uvedlo, že funkci pro udržitelnost nemají a ani není součástí jejich plánů.
Podle experta Deloitte Pavlíka ale může být roztříštěnost, případně dedikace pouze jedné osoby, problematická, protože pak firma není schopna téma uchopit celistvě. Obrat podle něj začíná například v tom, že se změní přístup k tématu na úrovni celé firmy. Jako příklad z praxe uvádí samostatnou funkci pro data nebo udržitelnost v představenstvu společnosti. Některé změny navíc podle něj přichází tak, že primárním cílem firmy je ušetřit náklady, ale nakonec z toho jsou zajímavé dopady i na ESG. To se nutně nemusí týkat vždy core-byznysu a změn produktu, na problematiku lze totiž pohlížet i optikou podpůrných oblastí jako jsou prodejny, showroomy, sklady nebo kanceláře.
„Nemusí jít vždy o výrobní část, nedávno jsme s jedním klientem řešili například i čidlo automatických vrat skladu a jejich rychlejší zavírání. Zní to jako banální detail, ale když se během zimních měsíců otevírají několikrát denně, může pár sekund znamenat dlouhodobou úsporu desítek tisíc korun na vytápění,“ uvádí příklad z praxe.
Největší výzvy jsou pro firmy zvýšené náklady a regulace
Mezi nejčastější výzvy, které je z pohledu ESG v dodavatelských řetězcích třeba řešit, uvádí firmy nedostatek zdrojů a s tím spojené zvýšené náklady (56 % respondentů), emisní regulace (52 % firem), nejistota v oblasti nově přicházejících regulací (50 %), měnící se preference a návyky spotřebitelů (46 %) a rovněž tlak investorů týkající se environmentálních a sociálních faktorů (29 %).
“Celá problematika tzv. ESG představuje nejen nutnost, ale zejména velkou příležitost. Ta může spočívat například v transformaci podniků směrem ke snížení závislosti na materiálech prostřednictvím recyklace či oběhového hospodářství, diverzifikaci portfolia výrobků, zlepšení energetické náročnosti a další možnosti inovací či dlouhodobých úspor. Když pomineme pozitivní dopady na planetu, přírodu a společnost, tak tlak na udržitelnost nemalou měrou přispěje rovněž k budování odolnějších dodavatelských řetězců a lepšího podnikání vůbec,” říká David Mejsnar, který v Deloitte vede oblast Sustainability & ESG pro Česko a Slovensko.
Ve čtvrtině firem spadá udržitelnost pod marketing
Dále se průzkum zaměřoval na zmapování toho, pod které týmy a oddělení udržitelnost ve firmách spadá. Nejčastěji (25 %) je to marketing. 16 % podniků má pro udržitelnost vlastní funkci nebo samostatný tým, dále je to výzkum a vývoj (14 %), tým logistiky a dodavatelských řetězců a také prodeje (oba 13 %). Na posledních příčkách šlo o finance, IT a řízení kvality. “Jestliže má však být ESG reporting podle směrnice CSRD postaven na úroveň finančního reportingu, nemělo by jít pouze o marketingový či prodejní materiál. Je potřeba sesbírat data z celé firmy, dodavatelských řetězců, apod. To vyžaduje komplexní přístup a zřízení samostatného oddělení tak je a bude u většiny velkých firem téměř nevyhnutelnou nutností,” je přesvědčen expert na udržitelnost a spoluautor studie David Mejsnar.
Následující otázka průzkumu Deloitte se týkala také toho, jak firmy shromažďují údaje pro vykazování ESG. 44 % malých firem (do obratu 40 milionů eur) je shromažďuje „ručně“ v několika organizačních jednotkách, u velkých firem (nad 40 milionů eur obratu) je to pak 30 %. 25 procent těchto podniků má data jen částečně v digitální podobě. U malých firem je to pak 35 %. 21 procent malých a 13 procent velkých firem pak data pro vykazování ESG neshromažďuje vůbec. Pokud podle Mejsnara firma data neshromažďuje vůbec, může to pak být velkým problémem během audiu, při kterém auditoři nebudou mít možnost původ dat dohledat a ověřit jejich správnost, což podle něj může vést k tomu, že firmě bude hrozit pokuta.
70 % firem svým datům sice věří, jejich kvalitu však nesleduje
Výzkum neopomenul ani zjišťování, jakou důvěru mají firmy ve vykazovaná data. 42 % společností má sice poměrně vysokou důvěru ve spolehlivost svých dat, přestože jejich tok od zdrojů k výkazům nedokumentují a jejich kvalitu nijak nesledují. U velkých firem pak tento případ potvrzuje 15 % z nich. Dalších 27 procent malých i velkých podniků má rovněž vysokou důvěru ve spolehlivost svých čísel, datové toky však dokumentují pouze částečně a jejich kvalitu kontrolují jen příležitostně. 20 % malých firem a 18 % velkých společností pak uvedlo, že údaje pro ESG neshromažďují vůbec.
“Tato zjištění nám jen potvrzují to, co často vidíme v praxi: řada firem sice zakládá svá rozhodnutí na datech, ta ale nejsou vždy stoprocentně důvěryhodná. Kvalitní sběr dat a jejich důkladná analýza se tak pro mnoho podniků stávají Achillovou patou. Transformace firem v této oblasti je však nevyhnutelná a jsem přesvědčen, že strategické vedení a aktivní příprava na tyto změny firmám přinesou – a mnohým již přinášejí – více výhod, než vyčkávání, kličkování či dokonce odpor. Oblast udržitelnosti a ESG je téma, které jde napříč jednotlivými podniky, obory, byznysem i ekonomikou,” dodává na závěr lídr Deloitte pro oblast ESG David Mejsnar.
Celý průzkum Deloitte Sustainable Supply Chain je ke stažení zde.
