Hledání kvalifikovaných lidí trvalo donedávna dlouhé týdny, dnes stačí hodiny. Umělá inteligence nábor stonásobné zrychluje, ale samotný výběr zůstává na člověku znalém branže a zákulisí firem.
Zatímco dříve trvalo hledání profesí, u nichž je na trhu převaha poptávky nad nabídkou, běžně několik týdnů, ale někdy i déle než měsíc, aktuálně se fáze vyhledávání vměstná do pár hodin. „Dnes testované nástroje na bázi umělé inteligence jsou výrazně přesnější než veškeré dřívější databáze,“ vysvětluje headhunter Vladimír Kočí ze společnosti R4U, která dodává firmám top manažery a nejžádanější specialisty. „Digitální nástroje nám umožňují mnohem lépe mířit a neuvěřitelně rychle dát dohromady všechny kandidáty, kteří jen trochu přicházejí v úvahu. Konečný výběr nejvhodnějšího člověka ale na algoritmu nechat nelze.“
Limity umělé inteligence: Rozhodnutí je na člověku
I když nejhledanější experti často nemají žádný profil na sociálních sítích a celkově o sobě nedávají světu příliš vědět, umělá inteligence vypátrá jejich odborné články, rozhovory, příspěvky z konferencí a další důležité reference. Jako generátor podkladů tedy tento nástroj funguje perfektně. V klíčové fázi – tedy v rozhodnutí, zda je formálně vhodný kandidát opravdu tím pravým člověkem – však digitální nástroje narážejí na své limity. „Umělá inteligence neumí odhadnout, jestli člověk může přejít z jedné firmy do druhé. Ačkoli třeba obě firmy působí v téže branži, mohou mít úplně jinou kulturu, složení týmů, nastavení procesů apod. Stejně tak může být náplň jedné a téže pozice v obou firmách podstatně odlišná, i když jsou papírově stejné,“ vysvětluje Vladimír Kočí. Člověk, nikoli robot, si musí odpovědět na klíčové otázky: Sedne nováčkovi byznys klienta? Zapadne lidsky do týmu? Nebude na něj nová firma příliš upjatá, pokud v původním působišti praktikovali neformální chování? Bude ho práce v nové společnosti vůbec těšit? To vše nemůže z podstaty věci rozpoznat algoritmus, nýbrž člověk, který se v daném odvětví dobře orientuje a zná specifika jednotlivých firem.