Přítomni: Aleš Michl, Jan Frait, Eva Zamrazilová, Tomáš Holub, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací čtvrté situační zprávy opírající se o vyhodnocení informací získaných od zpracování jarní prognózy. Bankovní rada uvítala pokles inflace, ke kterému v uplynulém období došlo a který byl v její jádrové složce a v cenách potravin mírně rychlejší, než předpokládala prognóza. Bylo také opakovaně řečeno, že tento pokles inflace neznamená konečné vítězství a že měnová politika nesmí polevit v úsilí o snížení inflace k 2% cíli.
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu jako výrazné a jdoucí oběma směry. Proinflačně působí stále expanzivní fiskální politika. Rizikem ve stejném směru zůstává i hrozba ztráty ukotvenosti inflačních očekávání a související riziko mzdově-inflační spirály. Naopak protiinflačním rizikem je výraznější než prognózovaný útlum domácí spotřebitelské a investiční poptávky. Obecnými nejistotami výhledu jsou další vývoj válečného konfliktu na Ukrajině, dostupnost a ceny energií a budoucí nastavení zahraniční měnové politiky.
Část diskuse hodnotila riziko mzdově-inflační spirály. Podle E. Zamrazilové se toto riziko od minulého zasedání výrazně snížilo. J. Kubíček řekl, že nová data naplňování tohoto rizika zatím nepotvrzují. Naproti tomu K. Kubelková a T. Holub upozornili, že vůči prognóze nižší meziroční růst mezd odráží revizi historické časové řady, mezičtvrtletní zvyšování mezd zůstává nadále rychlé a takto vysoká mzdová dynamika i nadále představuje proinflační riziko. V této souvislosti T. Holub dodal, že růst nominálních jednotkových mzdových nákladů dosáhl rekordních úrovní. J. Procházka poznamenal, že ve většině podniků již došlo k úpravě mezd pro tento rok, zvýšení úrokových sazeb by tedy na dynamiku mezd v tomto roce nemělo vliv. A. Michl připomněl, že centrální banka šla dohodou o vývoji mezd v ČNB, resp. zrušením inflační doložky, dobrým příkladem ve mzdové zdrženlivosti pro zbytek ekonomiky.
J. Frait a J. Procházka hodnotili trh práce jako napjatý, a to spíše ze strukturálních než cyklických důvodů. Podle J. Fraita existuje riziko, že by tyto důvody mohly bránit dlouhodobému dosahování 2% inflačního cíle. Ke zmírnění tohoto rizika může výrazně přispět silný kurz koruny. Podle J. Procházky napětí na trhu práce v současnosti vylučuje pokles úrokových sazeb. K. Kubelková souhlasila, že trh práce je napjatý. Na toto napětí by podle ní měla měnová politika reagovat vpředhledícím způsobem. T. Holub uvedl, že spolu s obnovujícím se napětím na trhu práce roste riziko více setrvačného mzdového růstu v budoucnu. Naopak J. Kubíček uvedl, že meziroční růst nezaměstnanosti a meziroční pokles počtu volných pracovních míst vidí jako indikátory postupně polevujícího napětí na trhu práce.
Podle K. Kubelkové přetrvává proinflační riziko plynoucí z vývoje ziskových marží. Dále uvedla, že pokud by přecenění v lednu 2024 bylo výrazné, mohlo by ohrozit plnění inflačního cíle v příštím roce.
E. Zamrazilová vyhodnotila inflační očekávání jako adaptivní. Očekávání budou podle ní klesat s tím, jak se bude snižovat inflace. J. Kubíček souhlasil s adaptivním charakterem inflačních očekávání a poznamenal, že inflační očekávání klesají, což i přes nejistoty spojené s jejich měřením znamená, že klesá riziko jejich odkotvenosti. Naproti tomu T. Holub upozornil, že s postupným poklesem inflačních očekávání počítal i scénář zvýšených inflačních očekávání zpracovaný v jarní prognóze. Tento scénář však implikoval doporučení dalšího zvýšení sazeb, takže podle něj je předčasné mluvit o odeznívání tohoto rizika.
Významná část diskuse se týkala vlivu fiskální politiky na inflaci. Podle A. Michla je k dlouhodobému návratu inflace na nízké hodnoty nyní zapotřebí snížit tempo zadlužování země. J. Frait a J. Procházka rovněž hodnotili charakter fiskální politiky jako spíše proinflační a konečný rozsah nyní diskutované fiskální konsolidace za nejistý. Fiskální politiku jako krátkodobě spíše proinflační faktor zmínili i K. Kubelková a T. Holub, a to zejména v souvislosti s očekávanými cenovými dopady zvyšování nepřímých daní. Protiinflační vliv konsolidačních opatření bude ve srovnání s těmito cenovými dopady působit až v delším horizontu.
Podle A. Michla a J. Procházky současná výše úrokových sazeb tlumí domácí poptávku. Podle J. Kubíčka je vývoj domácí poptávky protiinflačním rizikem a upozornil, že celková domácí poptávka v reálném vyjádření poklesla meziročně o téměř 5 % a nebýt vysoce kladného příspěvku čistého vývozu, byla by česká ekonomika v hluboké recesi. Naopak T. Holub řekl, že případné rychlejší než očekávané obnovení spotřebitelské poptávky, spojené s výraznějším poklesem míry úspor, by mohlo být významným proinflačním rizikem.
Někteří členové bankovní rady diskutovali o vývoji v zahraničí. J. Procházka vyhodnotil vliv zahraničí na domácí inflaci a měnovou politiku jako smíšený. Existuje riziko výrazného ochlazení poptávky v Číně, což by skrze negativní dopady na zahraniční poptávku po exportu českých výrobků působilo na snižování domácích sazeb. J. Frait upozornil, že pokud by zahraniční centrální banky cílující inflaci v rámci „kolektivního jednání“ dále zvyšovaly své úrokové sazby, mohlo by to významně ochladit zahraniční poptávku, a to prostřednictvím zpřísnění finančních a úvěrových podmínek. To by na českou ekonomiku působilo protiinflačně. Výraznější zvyšování úrokových sazeb v zahraničí by současně mohlo vytvářet i tlak na zvýšení domácí měnověpolitické sazby, které by snížilo riziko oslabování koruny. E. Zamrazilová uvedla, že další zvýšení úrokových sazeb ECB zdraží cizoměnové úvěry pro tuzemskou podnikovou sféru, a tak zasáhne i tu část úvěrového transmisního kanálu, na který domácí měnová politika nedosáhne. Zvyšování sazeb ECB tedy povede k dalšímu útlumu domácí poptávky, především investiční a bude ve výsledku působit protiinflačně.
Členové bankovní rady diskutovali o budoucí trajektorii úrokových sazeb. Podle A. Michla a J. Fraita není vyloučen jejich růst na některém z příštích zasedání, pokud budou klíčové centrální banky pokračovat ve zvyšování svých měnověpolitických sazeb a inflace se bude jevit jako perzistentní. E. Zamrazilová uvedla, že je předčasné seriózně diskutovat o případném snižování sazeb. J. Procházka řekl, že předčasné zahájení cyklu snižování sazeb by mohlo příliš oživit domácí poptávku a vést tak k potřebě zvýšení sazeb v příštím roce. Většina bankovní rady se shodovala v tom, že úrokové sazby zůstanou na stávající či vyšší úrovni po delší dobu. Podle T. Holuba bylo toto zasedání poslední příležitostí pro zvýšení sazeb v této inflační epizodě, poté bude jedinou reálnou strategií držet „vyšší sazby po delší dobu“, což však hodnotí z pohledu rozsahu a načasování poklesu inflace jako suboptimální vývoj.
Bankovní rada ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba zůstává na 7 %, diskontní sazba na 6 % a lombardní sazba na 8 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: Aleš Michl, Jan Frait, Eva Zamrazilová, Jan Kubíček a Jan Procházka. Dva členové bankovní rady, Tomáš Holub a Karina Kubelková, hlasovali pro zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu. Česká národní banka bude i nadále bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny.
Zapsal: Jan Brůha, sekce měnová
