Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací osmé situační zprávy, která vyhodnotila naplňování makroekonomické prognózy ze sedmé situační zprávy ve světle nově dostupných dat a informací. S podzimní prognózou je – v reakci na mimořádně silné inflační tlaky ze zahraniční i domácí ekonomiky – konzistentní strmý nárůst tržních úrokových sazeb v závěru roku 2021 a začátkem roku 2022. Podle stávající prognózy inflace v závěru roku 2021 výrazně vzroste a během prvních měsíců roku 2022 se s přispěním všech svých složek přiblíží k 7 %. V dalším průběhu roku 2022 dojde mimo jiné díky posilujícímu kurzu a předchozímu výraznému zvýšení úrokových sazeb k postupnému snížení inflace. Na horizontu měnové politiky, tedy na přelomu let 2022 a 2023, se tempo cenového růstu vrátí do blízkosti 2% cíle České národní banky.
Nově dostupná data a informace většina bankovní rady vyhodnotila jako výrazně proinflační, a tudíž vyžadující rychlejší zvyšování úrokových sazeb ve srovnání s podzimní prognózou. Většina bankovní rady se shodovala, že těmito riziky jsou hrozba oslabení ukotvenosti inflačních očekávání v podmínkách dlouhodobého výrazného přestřelování 2% inflačního cíle, možnost rychlejšího a déletrvajícího růstu cen průmyslových výrobců v zahraničí a možné zeslabení reakce kurzu koruny na růst domácích úrokových sazeb.
Bankovní rada podrobně diskutovala faktory ovlivňující inflaci. Shoda panovala na tom, že významným zdrojem domácího cenového růstu jsou nákladové tlaky globálního charakteru. Ty vedle vysokých cen komodit a energií odrážejí přetrvávající problémy v globálních výrobních řetězcích. Většina členů bankovní rady, jmenovitě J. Rusnok, M. Mora, T. Nidetzký, V. Benda a T. Holub, však považovala za významný rovněž příspěvek silné domácí poptávky podporované dlouhodobě přehřátým trhem práce. Na tyto domácí inflační tlaky, jejichž význam navíc v čase narůstá, musí měnová politika reagovat. Naopak podle O. Dědka a A. Michla spočívá těžiště inflačního pohybu v nadále silných nákladových tlacích z vnějšího prostředí, kterým měnová politika může vzdorovat jen s malou účinností. J. Rusnok oponoval, že přestože vnější nákladové tlaky měnová politika ČNB přímo neovlivní, nemůže ani na ně nereagovat, a to vzhledem k jejich potenciálu ovlivnit domácí cenový vývoj.
Vývoj inflace diskutovala bankovní rada i z hlediska mezinárodního srovnání. O. Dědek kladl důraz na to, že při pohledu na cenový růst měřený na bázi harmonizovaného indexu spotřebitelských cen Česká republika nijak viditelně v rámci EU nevybočuje a nezdá se tedy, že by v domácím cenovém vývoji bylo něco specifického, co by vyžadovalo razantní měnověpolitickou reakci. Na druhé straně T. Holub, T. Nidetzký a M. Mora upozorňovali, že tato podobnost cenového vývoje je pouze zdánlivá. V rozdílném směru se v něm totiž promítají změny DPH (v domácí ekonomice inflaci momentálně snižují, zatímco v případě eurozóny – vlivem Německa – je tomu naopak). Navíc se na rozdíl od ČR ve spotřebitelských cenách v eurozóně již ve velké míře projevilo zdražení energií, tedy plynu a elektřiny. Domácí jádrová inflace přitom patří k nejvyšším v EU, což potvrzuje tezi o silných domácích poptávkových tlacích pramenících ze specifické situace na domácím trhu práce, na což by měnová politika měla reagovat. O. Dědek k této argumentaci podotkl, že v současné době je jádrová inflace do značné míry pod vlivem silných nákladových šoků.
Bankovní rada diskutovala rovněž o ukotvenosti inflačních očekávání. Podle většiny členů je riziko jejich odpoutání od inflačního cíle v současné situaci výrazné. To vyžaduje rozhodnou reakci měnové politiky. Naopak O. Dědek uvedl, že při pohledu na inflaci očekávanou analytiky v horizontu tří let na hodnotě lehce nad 2% cílem obavu o ukotvenost inflačních očekávání nemá. Současně dodal, že ve mzdových vyjednáváních nespatřuje příznaky startující mzdově-inflační spirály.
V rámci debaty o ekonomické aktivitě O. Dědek upozornil, že růst HDP je tažen primárně spotřebou domácností, zatímco růst investic výrazně zaostal za prognózou. Domácnosti ale budou na začátku roku 2022 čelit vysokým cenám energií se značně negativním dopadem do spotřeby. S tím souhlasil i T. Holub, který nicméně očekává, že k útlumu spotřeby nedojde v rozsahu potřebném pro snížení inflace. Měnová politika tedy podle něj nemůže spoléhat na ochlazení inflace z titulu samovolně utlumené spotřeby části domácností.
Bankovní rada diskutovala také o kurzu koruny. O. Dědek spojoval jeho nedávný vývoj s citelným zhoršením běžného účtu platební bilance ČR, které je vykrýváno silným přílivem krátkodobého kapitálu, což dle jeho mínění zvyšuje zranitelnost české ekonomiky. M. Mora se naopak domníval, že významnější jsou globální faktory včetně odklonu finančních trhů od rizikovějších aktiv. V debatě bylo několikrát zmíněno možné posílení koruny v souvislosti s otvíráním nových investičních pozic počátkem roku v situaci výrazně kladného úrokového diferenciálu. T. Holub upozornil, že ve směru slabšího kurzu může naopak působit posun měnové politiky Fedu ke zpřísňování. Pokud by k posílení koruny vůči euru nedošlo v rozsahu odpovídajícímu prognóze, tak by to podle V. Bendy implikovalo potřebu výraznějšího zpřísnění měnové politiky v úrokové složce.
V diskusi o proinflačních rizicích byl vedle toho opakovaně zmíněn vývoj produkčních cen, a to jak v domácí ekonomice, tak především v zahraničí. Dle T. Nidetzkého zůstávají inflační tlaky ve výrobním sektoru silné, což předznamenává další zrychlování spotřebitelské inflace. S tím souhlasil i J. Rusnok, podle kterého bude působení těchto tlaků vlivem vysokých cen energií déletrvající. Dalším rizikem ve směru vyšších cen je podle M. Mory mutace omikron, která má potenciál prodloužit problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, a tedy i působení zvýšených nákladových tlaků na inflaci.
Bankovní rada diskutovala i některá protiinflační rizika. Mezi nimi T. Holub zmínil aktuální pokles ceny ropy na světových trzích a v delším období vliv zpřísňování měnové politiky Fedu, které bude působit na tlumení poptávky, a budoucí konsolidaci veřejných rozpočtů. M. Mora výčet protiinflačních rizik doplnil o možné rychlejší než dosud očekávané odeznívání problémů v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, a to navzdory výše uvedené hrozbě plynoucí z rozšíření mutace omikron. I přes tato dílčí protiinflační rizika se většina bankovní rady shodla, že celková bilance rizik stávající prognózy ČNB je výrazně proinflační.
Bankovní rada České národní banky na závěr svého jednání zvýšila dvoutýdenní repo sazbu o 100 bazických bodů na 3,75 %. Současně rozhodla o zvýšení diskontní sazby na 2,75 % a lombardní sazby na 4,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: J. Rusnok, M. Mora, T. Nidetzký, V. Benda a T. Holub. Dva členové, O. Dědek a A. Michl, hlasovali pro ponechání sazeb beze změny.
Zapsal: J. Šolc, sekce měnová
