Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sedmé situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. Podle ní se inflace bude do konce příštího roku nacházet v blízkosti 2% cíle. Se základním scénářem prognózy je konzistentní přibližná stabilita krátkodobých tržních úrokových sazeb v následujících čtvrtletích.
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako proinflační. V celkovém hodnocení rizik zároveň panovala shoda, že rizika existují v obou směrech, přičemž z domácí ekonomiky plynou převážně proinflační a z vnějšího prostředí spíše protiinflační rizika. A. Michl na úvod jednání konstatoval, že současná situace stále vyžaduje relativně přísnou měnovou politiku, takže se přiklání k ponechání úrokových sazeb na stávající úrovni.
Část diskuse bankovní rady se věnovala tuzemskému cenovému a mzdovému růstu. J. Procházka uvedl, že pozorovaný vývoj jádrové inflace a mezd z jeho pohledu do značné míry odráží strukturální změny v ekonomice, kterým bude třeba věnovat bližší pozornost. J. Seidler souhlasil, že zvýšená inflace ve službách není jen o cyklickém příběhu, ale i o strukturálních změnách, jelikož podíl služeb na spotřebě domácností dlouhodobě roste, což podotkla i E. Zamrazilová. J. Seidler dále doplnil, že cílem ČNB není 2% růst cen služeb, jelikož v konvergující ekonomice je vyšší růst cen služeb oproti cenám zboží přirozený, dynamiku cen služeb přes 4 % však přesto považuje za vyšší, než by bylo žádoucí. Také J. Frait uvedl, že současný růst cen služeb je stále nad úrovní slučitelnou s 2% inflačním cílem, v čemž se podle jeho názoru významně projevuje situace na trhu práce a z ní rezultující relativně rychlý růst nominálních mezd. Zatím přitom nevidí příliš faktorů, které by mohly vést k výraznějšímu zpomalení mzdové dynamiky. E. Zamrazilová upozornila, že mediánový růst cen služeb je v současnosti oproti předcovidové dekádě dvojnásobný a společně s nižší variabilitou svědčí o relativně pevném ukotvení inflačních tlaků v oblasti služeb. K. Kubelková zmínila, že rostoucí mzdy i poptávka se odrážejí v cenách služeb a perzistenci inflace, nicméně dynamika samotné inflace rostoucí trend nemá. Pokud by ale mzdová dynamika nadále překvapovala směrem nahoru, inflace ve službách může zůstat vyšší po delší dobu.
V souvislosti s předběžným odhadem říjnové inflace několik členů bankovní rady uvedlo, že v posledním období vzrostla volatilita cen potravin a k jejich krátkodobým výkyvům je třeba přistupovat s rezervou. J. Frait doplnil, že měnověpolitické rozhodování by nemělo klást velký důraz ani na administrativní vlivy, jako je systém ETS 2 či případné změny různých poplatků dočasně ovlivňujících měřítka inflace. Klíčový je podle něj v tuto chvíli vývoj na trhu práce.
Za významný proinflační faktor byl opakovaně označen růst cen nemovitostí. J. Kubíček a J. Procházka zmínili, že bude třeba sledovat, jestli a kdy skutečně dojde k očekávanému obratu v jejich dynamice a růst cen nemovitostí začne zpomalovat. J. Kubíček doplnil, že prognóza nicméně vysoký růst cen nemovitostí obsahuje a ten je tak již zohledněn v predikované trajektorii úrokových sazeb. E. Zamrazilová konstatovala, že i v případě výraznějšího zpomalení růstu cen nemovitostí, jehož pravděpodobnost není příliš vysoká, by imputované nájemné pravděpodobně nadále rostlo vysokým tempem z titulu růstu cen stavebních prací a materiálů. Na riziko plynoucí z případného nedostatku stavebních materiálů a jejich cenového růstu upozornil také J. Seidler.
V diskusi o vývoji reálné ekonomiky panovala shoda ohledně solidního vývoje spotřeby domácností. Naopak za určité riziko ve směru pomalejšího růstu J. Kubíček, J. Procházka a J. Seidler označili případný horší výkon průmyslu. K předběžnému odhadu růstu HDP ve třetím čtvrtletí J. Kubíček zmínil, že mu zatím nepřipisuje podstatnou roli, jelikož příliš neodpovídá ostatním číslům z ekonomiky a zatím neznáme jeho strukturu. Rovněž K. Kubelková uvedla, že bez údajů o struktuře růstu nelze lepší než očekávaný výkon ekonomiky ve třetím čtvrtletí kvalifikovaně hodnotit.
Mezi proinflačními riziky byla opakovaně zmíněna fiskální politika, nicméně panovala shoda, že podoba jejích konkrétních budoucích kroků je v současnosti značně nejistá a hodnotit její budoucí působení tak je nyní obtížné. E. Zamrazilová upozornila na potřebu rozlišovat mezi primárním protiinflačním efektem některých diskutovaných administrativních opatření a jejich sekundárním dopadem, který může být naopak proinflační. S tím souhlasili i K. Kubelková a J. Kubíček, kteří dodali, že lišit se bude i časový horizont, v němž se tyto efekty projeví.
Dále se členové bankovní rady věnovali vnějšímu prostředí a jeho vlivu na tuzemskou ekonomiku. J. Frait označil celkové inflační prostředí v eurozóně za utlumené a vyjádřil názor, že stále existují podmínky, aby k nám přicházely dezinflační tlaky z Číny. V zahraničí rovněž vidí určité zárodky finančních poruch, jejichž případné rozšíření by patrně působilo též protiinflačně. Nejistotu ohledně cel, celkové globální ekonomické situace i vývoje v sektoru automotive považoval za negativní riziko pro domácí ekonomiku J. Procházka. K. Kubelková uvedla, že přetrvává řada nejistot spojených s geopolitickou situací. Rovněž konstatovala, že působení německého fiskálního balíčku na tamní ekonomiku a okolní ekonomiky bude zřejmě nevýrazné. J. Kubíček poznamenal, že náběh německého fiskálního uvolnění bude nejspíš pomalejší, než dříve očekával. Riziko slabšího hospodářského výkonu německé ekonomiky zmínil i J. Seidler, který ke globálnímu ekonomickému vývoji rovněž dodal, že ačkoli dosud byly dopady obchodních válek omezené, stále se mohou se zpožděním výrazněji projevit. E. Zamrazilová podotkla, že závislost tuzemské ekonomiky na té německé je pravděpodobně nižší než v minulosti, takže případný pokračující slabý výkon Německa za významné protiinflační riziko nepovažuje.
V diskusi k měnovým podmínkám J. Frait uvedl, že měnová politika podle jeho názoru v současnosti nepůsobí na ekonomiku restriktivně a je již víceméně neutrální. J. Seidler souhlasil, že úrokové sazby již patrně nejsou příliš restriktivní. V kombinaci se silnější korunou nicméně celkové měnové podmínky z jeho pohledu stále mírně restriktivní zůstávají, což je žádoucí pro dokončení dezinflačního procesu. J. Kubíček konstatoval, že vedle kurzu koruny k mírné restrikci měnových podmínek podle něj přispívají i delší úrokové sazby, jejichž nárůst v poslední době doručil určité autonomní zpřísnění měnových podmínek. Na druhou stranu však upozornil, že protiinflačně působící trend posilování koruny se prozatím zastavil.
K měnověpolitickému rozhodování E. Zamrazilová uvedla, že při ponechání úrokových sazeb na stávající úrovni na tomto jednání je riziko měnověpolitické chyby minimální. S tím souhlasili K. Kubelková a J. Procházka, který dodal, že stabilita sazeb na stávající úrovni poskytuje dostatečnou míru restrikce na kompenzaci proinflačních rizik. Ohledně budoucího vývoje měnové politiky J. Seidler vzhledem k existenci rizik na obě strany zdůraznil význam připravenosti flexibilně reagovat na další ekonomický vývoj. Také K. Kubelková podotkla, že v situaci vysokých nejistot může být bilance rizik velmi rychle a snadno vychýlena jedním či druhým směrem a ČNB by měla být v případě materializace rizik připravena na obě strany flexibilně reagovat.
Bankovní rada na svém jednání ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba tak zůstává na 3,50 %, diskontní sazba na 2,50 % a lombardní sazba na 4,50 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady.
