Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací třetí situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. Podle ní se inflace bude ve zbytku letošního roku pohybovat v horní polovině tolerančního pásma 2% cíle, v příštím roce se vlivem zmírnění růstu nákladů sníží do jeho těsné blízkosti. Se základním scénářem prognózy je konzistentní pokles krátkodobých tržních úrokových sazeb ve druhém čtvrtletí letošního roku.
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako mírně proinflační. A. Michl na úvod jednání konstatoval, že na nízkou inflaci cílíme dlouhodobě. Predikce nám ukazuje, že jádrová inflace bude delší čas nad 2 %, což vyžaduje stále přísnou jestřábí politiku. S potřebou opatrnosti ve snižování úrokových sazeb a udržení stále mírně restriktivní měnové politiky souhlasili i ostatní členové bankovní rady.
V rámci hodnocení vývoje domácí ekonomiky E. Zamrazilová poukázala na její dvoukolejnost, kdy je silná domácí spotřebitelská poptávka podporována poměrně rychlým růstem mezd, zatímco investiční poptávka podniků zatím neoživila. Také J. Frait označil vývoj domácí ekonomiky za duální a zhodnotil, že stále relativně vysoké korunové sazby z krátkodobých úvěrů nefinančním podnikům představují hlavní argument pro snížení úrokových sazeb, zatímco data z ostatních úvěrových segmentů potřebu uvolněnějších měnových a finančních podmínek neindikují. J. Kubíček upozornil na nedokončenou dezinflaci cenového jádra, kdy v dosavadním průběhu roku momentum jádrové inflace vzrostlo. K. Kubelková zmínila, že prognóza byla připravována v období mimořádné nejistoty. Také měnověpolitická reakce vyžaduje nyní opatrný, do budoucna však flexibilní přístup. J. Procházka konstatoval, že ekonomika se velmi pravděpodobně stále nachází pod svým potenciálem a ačkoli spotřeba domácností oživuje, v reálném vyjádření je stále nižší než před pandemií. J. Seidler uvedl, že růst mezd v domácí ekonomice může být podle jeho názoru oproti prognóze pomalejší, i slabší růst mezd však může působit proinflačně, pokud produktivita pouze stagnuje a je citelně nižší, než činí modelový předpoklad.
K předběžnému odhadu dubnové inflace ve výši 1,8 % J. Seidler doplnil, že úroveň pod 2% cílem je spíše jednorázová a způsobená patrně i odlišným rozložením velikonočních svátků oproti minulému roku, kdy loni se velikonoční slevy realizovaly spíše v březnu, zatímco letos v dubnu. Údaj o dubnové inflaci je tak potřeba brát s rezervou. Také J. Procházka zmínil, že odhadu dubnové inflace nepřikládá velkou důležitost, stejně jako bude ve svém rozhodování odhlížet od očekáváného nárazového zvýšení jádrové inflace na 3 % v červnu letošního roku.
Diskuse bankovní rady se zaměřila také na růst cen služeb. Pro J. Seidlera představuje stále zvýšená inflace ve službách důvod pro opatrnou reakci měnové politiky, zároveň však je z březnových dat patrné zlepšení momenta růstu cen služeb po vyloučení imputovaného nájemného, což přináší mírný optimismus ohledně odeznívání inflačních tlaků v tomto okruhu cen, ačkoli je otázkou, zda to potvrdí detaily dubnových dat. E. Zamrazilová uvedla, že růst cen služeb pro ni stále znamená narovnávání cenových distorzí z minulosti spíše než setrvalé inflační ohnisko do budoucna, nelze jej však ze seznamu proinflačních rizik vyškrtnout. J. Procházka vyjádřil názor, že ačkoli růst cen služeb znamená jisté riziko pro robustní udržení cenové stability na horizontu měnové politiky, je částečně strukturálního charakteru a mírně restriktivní měnová politika by měla postačovat k jeho utlumení.
Dále se členové bankovní rady podrobněji věnovali pozorovanému svižnému růstu cen nemovitostí a jeho vlivu na imputované nájemné. E. Zamrazilová vyjádřila názor, že vysoká míra úspor v posledních letech představovala odloženou poptávku po nemovitostech spíše než po spotřebě a nyní se úspory dávají do pohybu. Dopad na inflaci se tak projevuje skrze imputované i tržní nájemné, což pro ni představuje důvod držet sazby o něco výše, než kdyby byl růst cen nemovitostí kolem 2 %. J. Kubíček podotkl, že ačkoli úkolem úrokových sazeb centrální banky není řešit strukturální a institucionální problémy trhu nemovitostí, v české ekonomice se nemovitostí nějakým způsobem týká významná část nových úvěrů a je tedy třeba tento trh brát v potaz. K. Kubelková označila svižný růst cen nemovitostí za důsledek zejména dlouhodobých strukturálních charakteristik tohoto sektoru a vývoj na nemovitostním trhu v současnosti neřadí mezi rizika vyžadující měnověpolitickou reakci. Na roli nabídkových faktorů v růstu cen nemovitostí upozornil také J. Seidler. J. Frait podotkl, že trh nemovitostí je trhem aktiv, a tudíž se na něm přirozeně vyskytují určité výkyvy. Politiky ČNB podle něj na trh nemovitostí v současnosti působí v zásadě neutrálně a za drahým bydlením podle něj stojí faktory mimo působnost ČNB.
Tématem diskuse bankovní rady bylo rovněž současné geopolitické napětí, zejména obchodní války. Podle E. Zamrazilové by případné oslabení globální poptávky mělo působit protiinflačně a stejným směrem by měl skrze levnější komodity působit i slabší dolar, na druhou stranu mohou mít obchodní války proinflační dopad skrze nabídkovou stranu ekonomiky. Navíc se Čína může snažit výpadky v obchodní výměně se Spojenými státy kompenzovat zvýšením marží (cen) u svých exportních výrobků na jiných trzích, což by také působilo proinflačně. Celkový dopad kroků americké administrativy na inflaci tak je velmi nejasný a z toho důvodu toto téma při dnešním rozhodování nebere příliš v potaz. K. Kubelková považuje geopolitické napětí za hlavní nejistotu dalšího vývoje. Jednotlivá rizika plynoucí ze zahraničí je velmi obtížné oddělit, mírně vyšší pravděpodobnost však přikládá protiinflačním dopadům na horizontu prognózy. J. Kubíček se domnívá, že význam celních válek je trhem spíše nadsazený, takže očekává např. určité zpětné korekce eurových tržních sazeb. J. Procházka konstatoval, že zvýšená nejistota v globálním obchodě může oslabit korunu a zesílit deglobalizační tendence, takže zatímco v minulosti ceny obchodovatelných statků kompenzovaly růst cen neobchodovatelných statků a pomáhaly držet inflaci u cíle, v budoucnu to již platit nemusí. Podle J. Seidlera budou nižší ceny energií, zejména ropy, tlumit negativní dopady obchodních válek pro globální růst a budou působit protiinflačně. Na druhou stranu je velmi obtížné kvantifikovat proinflační rizika, jako je možné narušení dodavatelských řetězců.
J. Kubíček upozornil na probíhající celoevropskou tendenci rozvolňování fiskálních pravidel, které se může v budoucnu projevit i ve výdajích českého státního rozpočtu. E. Zamrazilová vyhodnotila celkovou bilanci rizik plnění inflačního cíle jako proinflační, a to vlivem působení domácí ekonomiky, zatímco rizika ze zahraničí jsou v souhrnu relativně neutrální. J. Frait uvedl, že je nezbytné pozorně sledovat kroky nové německé vlády a zároveň není možné ignorovat vývoj měnové politiky ECB.
Z hlediska měnověpolitického rozhodování J. Procházka vyjádřil přesvědčení, že i s přihlédnutím k proinflačním rizikům by dlouhodobější držení sazeb na dosavadní úrovni neodpovídalo stavu české ekonomiky. Snížení sazeb v nižším rozsahu oproti prognóze proinflační rizika dostatečně zohledňuje. K. Kubelková souhlasila, že snížení sazeb o 0,25 procentního bodu představuje dostatečně opatrný krok reflektující bilanci rizik a nejistot. J. Seidler rovněž viděl na aktuálním jednání prostor pro opatrné snížení sazeb, další reakce měnové politiky by však měla záviset na vyjasnění zahraničních rizik. E. Zamrazilová uvedla, že prostor pro snižování úrokových sazeb nevnímá tak velký jako prognóza a v případě realizace proinflačních rizik může být její dnešní hlasování pro snížení sazeb v letošním roce posledním. J. Kubíček souhlasil, že určitý – ačkoli oproti prognóze nejspíš menší – prostor pro snížení sazeb ještě existuje, nicméně otázkou je jeho načasování. V současnosti podle něj ekonomika mírně restriktivní působení měnové politiky stále ještě potřebuje a po zvážení všech rizik, včetně rizika případné měnověpolitické chyby, se přiklonil ke stabilitě sazeb. Rovněž J. Frait shrnul, že vzhledem ke stále přítomným proinflačním tlakům v domácí ekonomice a setrvávání inflace po řadu let nad cílem zůstává mírně restriktivní měnová politika namístě.
Bankovní rada na svém jednání snížila dvoutýdenní repo sazbu o 0,25 procentního bodu na 3,5 %. Současně rozhodla o snížení diskontní sazby ve stejném rozsahu na 2,5 % a lombardní sazby na 4,5 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo šest členů bankovní rady: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Procházka, Jakub Seidler. Jeden člen, Jan Kubíček, hlasoval pro stabilitu úrokových sazeb.
Zapsal: Vojtěch Molnár, sekce měnová
