Jednání bankovní rady zahájila sekce finanční stability a restrukturalizace prezentací hlavních závěrů Zprávy o finanční stabilitě – jaro 2025. Klíčovou část tvořilo vyhodnocení cyklických rizik v aktuální fázi finančního cyklu, posouzení rizik spojených se strukturálními charakteristikami domácí ekonomiky v prostředí zvýšených geopolitických nejistot a vývoj rizik spojených s rostoucími cenami obytných nemovitostí a jejich dluhovým financováním. Součástí prezentace bylo rovněž představení souhrnných výsledků zátěžového testu bankovního sektoru. Bankovní rada na základě podkladových materiálů vyhodnotila aktuální rizika pro finanční stabilitu a diskutovala o adekvátním nastavení nástrojů makroobezřetnostní politiky – proticyklické kapitálové rezervy, kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika a horních hranic úvěrových ukazatelů LTV, DSTI a DTI.
Bankovní rada se v obecném hodnocení situace shodovala, že bankovní sektor i další segmenty finančního sektoru jsou dobře kapitalizované, vykazují robustní likviditní pozici a solidní ziskovost. To zvyšuje jejich odolnost vůči silně nepříznivým šokům, přičemž tento závěr podporují také výsledky provedených zátěžových testů. V současné době nejsou bezprostřední důvody pro změny v makroobezřetnostní politice (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait), i když jednotlivé trhy či sektory by potřebovaly mírně odlišné nastavení měnových a makroobezřetnostních podmínek (J. Frait). K. Kubelková dále doplnila, že ve prospěch současného nastavení makroobezřetnostní politiky svědčí i naplňování dosavadních prognóz, přičemž na případný nárůst rizik je možné vzhledem k četnosti jednání o finanční stabilitě včas zareagovat.
Nastavení proticyklické kapitálové rezervy (CCyB)
Sekce finanční stability a restrukturalizace v části prezentace věnované nastavení sazby CCyB uvedla, že domácí ekonomika se posouvá dále v růstové fázi finančního cyklu. Posun se odvíjí zejména od rychlého růstu cen obytných nemovitostí a růstu objemu nově sjednaných hypotečních úvěrů. Prozatím však nedochází k nadměrné akumulaci cyklických rizik a tento trend by měl zůstat zachován i v průběhu následujících čtvrtletí. Delší výhled vývoje cyklu je zatížen zvýšenými nejistotami, které mimo jiné souvisí s investičním sentimentem soukromého nefinančního sektoru v podmínkách geopolitického a globálního obchodního napětí.
Bankovní rada se ve svém hodnocení ztotožňovala s názorem sekce a vyhodnotila roli hypotečního a nemovitostního trhu jako klíčovou pro současný vývoj ve finančním cyklu. Členové bankovní rady se dále shodovali, že i v těchto podmínkách je aktuální sazba CCyB dostatečně vysoká ke krytí ztrát z potenciální materializace cyklických rizik naakumulovaných v bilancích bankovního sektoru. Většina členů bankovní rady v navazující diskusi zdůraznila, že budoucí výše sazby CCyB se může za jistých podmínek vydat oběma směry. Bude to záviset na vývoji v globálním prostředí, situaci na domácím trhu obytných nemovitostí a jejich financování a investiční aktivitě soukromého sektoru. Podle J. Fraita úvěrový cyklus spíše lehce oživuje a pokud tento vývoj bude pokračovat, považuje za pravděpodobnější spíše zvýšení sazby CCyB. J. Seidler v rámci diskuse zmínil, že cílem CCyB je zvýšení odolnosti bankovního sektoru vůči nepříznivým šokům. Nelze očekávat, že by její výše vzhledem k poměrně nízkým rizikovým vahám hypoték zásadním způsobem ovlivnila další vývoj na hypotečním a nemovitostním trhu. Větší dopad by s ohledem na vyšší rizikové váhy úvěrových expozic mohla mít na nefinanční podniky, jejichž úvěrová aktivita však zůstává nadále utlumená. Také ostatní členové bankovní rady souhlasili s tím, že odlišná úvěrová dynamika nefinančních podniků a domácností může komplikovat rozhodování o optimálním nastavení sazby CCyB, která se týká obou úvěrových segmentů.
Po diskusi bankovní rada rozhodla ponechat sazbu CCyB na úrovni 1,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, K. Kubelková, J. Kubíček, J. Procházka, J. Seidler).
Nastavení kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika (SyRB)
Sekce finanční stability a restrukturalizace v části prezentace o strukturálních rizicích uvedla, že výčet a charakter dlouhodobých strukturálních rizik v domácí ekonomice se ve srovnání s minulým rokem významněji nezměnil. Riziko jejich materializace zůstává zvýšené vlivem nejistého globálního vývoje doprovázeného napětím v obchodních vztazích. Některé složky strukturálních rizik v meziročním srovnání dále zesílily, např. kybernetické riziko. Důvody pro udržování sazby rezervy SyRB na stávající úrovni 0,5 % tak přetrvávají.
Bankovní rada v souhrnu vyhodnotila strukturální rizika jako nadále relevantní pro českou ekonomiku a shodovala se na jejich systémovém charakteru. Vzhledem k dlouhodobé povaze podkladových rizik lze očekávat, že jejich vliv bude významný také v následujících letech. Část bankovní rady (J. Frait, K. Kubelková, J. Procházka, J. Seidler) zdůraznila, že aktuální prostředí mimořádné makroekonomické, finanční i geopolitické nejistoty rozšiřuje paletu silně nepříznivých scénářů, které potenciálně mohou v budoucnu nastat. To s výhodou zpětného pohledu potvrzuje správnost včasného zavedení této rezervy. K. Kubelková uvedla, že v případě další eskalace vývoje spojeného s kroky administrativy USA a obchodními válkami by podle jejího názoru bylo legitimní diskutovat i o zvýšení sazby SyRB. J. Seidler v této souvislosti doplnil, že hlavním cílem rozhodnutí o zavedení rezervy v roce 2024 bylo zvýšení odolnosti domácího finančního sektoru právě vůči riziku eskalace obdobných scénářů, který v současnosti pozorujeme. Aktuální nastavení tak lze považovat prozatím za adekvátní a s dalšími kroky bude vhodné vyčkat na vývoj situace.
Po diskusi strukturálních rizik rozhodla bankovní rada ponechat sazbu rezervy SyRB na úrovni 0,5 %. Pro rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, K. Kubelková, J. Kubíček, J. Procházka, J. Seidler).
Nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů
V poslední části jednání se bankovní rada věnovala rizikům spojeným s trhem obytných nemovitostí a hypotečních úvěrů. V prezentaci sekce finanční stability zaznělo, že aktivita na obou trzích roste, přičemž počet transakcí i počet sjednaných úvěrů se po korekci z let 2022 a 2023 již nachází poblíž dlouhodobých (desetiletých) průměrů. Cenová dostupnost bydlení zůstává pro domácnosti se středními a nižšími příjmy značně zhoršená zejména v Praze a Brně. Těmto podmínkám budou vystaveny domácnosti z důvodu pokračování růstu cen obytných nemovitostí také v následujícím roce. Nárůst úvěrových rizik v hypotečních portfoliích bank nicméně zůstává umírněný. Úvěry jsou v současnosti poskytovány zejména domácnostem s vysokými příjmy, které disponují dostatečnou finanční rezervou pro absorpci makrofinančních šoků, a to i v případě vyššího podílu dluhové služby a čistých příjmů. Objem vysoce rizikových úvěrů kombinujících vysoké hodnoty úvěrových ukazatelů LTV a DSTI či DTI zůstává velmi nízký a nezakládá systémová rizika. Samy banky postupovaly při poskytování úvěrů obezřetně a v případě ukazatele LTV ani plně nevyužily povolenou objemovou výjimku.
Bankovní rada souhlasila s názorem sekce, že z pohledu finanční stability je současný rozsah přijímaných úvěrových rizik nízký a nemá potenciál ohrozit robustní pozici bankovního sektoru. Současné nastavení horních limitů úvěrových ukazatelů tak dobře plní svůj hlavní účel a nevede k zrychlené akumulaci systémových rizik. J. Procházka zmínil, že současné hodnoty ukazatelů úvěrového rizika (míra selhání, NPL) se nacházejí na velmi nízkých úrovních a dostupné analýzy nenaznačují jejich budoucí zhoršování. J. Seidler doplnil, že v kontextu silnější dynamiky na hypotečním trhu je pozitivní, že na trhu letos dle šetření ČNB nejsou rozvolňovány úvěrové standardy. J. Frait uvedl, že v aktuálním prostředí nedocházelo k roztáčení spirály mezi cenami nemovitostí a jejich dluhovým financováním a zdroje cenového vývoje stojí částečně mimo hypoteční trh. Svědčí o tom podle něj i to, že hypotečních úvěrů se značně rizikovými charakteristikami byly v prvním čtvrtletí poskytnuty jen nižší stovky. Většina členů bankovní rady nicméně zdůrazňovala potřebu věnovat rychlému růstu cen nemovitostí náležitou pozornost a v nadcházejícím období rozšiřovat spektrum prováděných analýz v této oblasti.
E. Zamrazilová a J. Kubíček v rámci diskuse o úvěrových ukazatelích upozornili, že růst cen nemovitostí má přesah rovněž do cenové stability. Z pohledu centrální banky zodpovědné za finanční i cenovou stabilitu je proto nutné tuto problematiku vnímat v širším kontextu a při dosahování cílů přemýšlet o komplexním nastavení všech dostupných nástrojů ovlivňujících trh obytných nemovitostí. V této souvislosti rovněž poukázali na probíhající strukturální změny, včetně očekávané vyšší role institucionálních investorů na trhu, které mohou tlačit ceny dále vzhůru. Rostoucí ceny pak mohou stimulovat dodatečnou poptávku domácností po investičních bytech, což v delším výhledu může přinášet rizika také pro finanční stabilitu. Roli investičních bytů je proto potřeba v dalším období detailněji monitorovat a v případě systémových dopadů zareagovat adekvátní úpravou mixu makroobezřetnostních nástrojů.
V související diskusi o vlivu horních hranic příjmově zaměřených úvěrových ukazatelů (DSTI, DTI) na tempo růstu cen nemovitostí zaznělo, že tento vliv je v současnosti spíše omezený (J. Kubíček, J. Procházka). Na trhu převažují vysokopříjmové domácností, jejichž schopnost přizpůsobit se těmto úvěrovým ukazatelům je pravděpodobně poměrně vysoká. Změna nastavení by tak v současnosti spíše vedla ke zpřísnění podmínek pro „běžné“ domácnosti, kterých je na trhu relativně méně, aniž by se významněji dotkla domácností stojících za nárůstem investiční poptávky (E. Zamrazilová, J. Kubíček, J. Procházka). Případně by změna mohla mít i některé další nežádoucí vedlejší účinky (J. Procházka, J. Seidler).
Bankovní rada rovněž krátce diskutovala význam jednotlivých úvěrových ukazatelů pro udržení nízké úrovně systémových rizik v jednotlivých fázích finančního cyklu. J. Procházka uvedl, že v situaci, kdy nedochází k předlužování domácností, vnímá jako klíčový ukazatel LTV, a to zejména z pohledu odolnosti bankovního sektoru, neboť omezuje potenciální úroveň úvěrových ztrát při selhání dlužníka. Zavedení horní hranice pro DSTI považuje za vhodné zejména v prostředí nízkých úrokových sazeb, jejichž citelný nárůst v budoucnu může významně zvýšit dluhovou službu domácností. S tím souhlasili rovněž E. Zamrazilová a J. Kubíček. Ti také vyjádřili názor, že horní hranice DSTI by mohla sloužit i jako forma pojistky v situacích, kdy existují obavy ohledně budoucího vývoje a naplnění základního (očekávaného) scénáře vývoje ekonomiky.
Po diskusi rozhodla bankovní rada o ponechání horní hranice LTV na úrovni 80 % (90 % pro žadatele mladší 36 let financující vlastní bydlení). Pro ponechání horní hranice LTV na této úrovni hlasovalo všech 7 členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, K. Kubelková, J. Kubíček, J. Procházka, J. Seidler). Horní hranice DTI a DSTI zůstávají nadále deaktivované.
