Nerovnost faktorem rozpadu společnosti. Ničí motivace ke spolupráci

Kapitalismu jsou podle jeho předních kritiků vlastní zejména tři vady. První z nich – chronickou nezaměstnanost – popsal ve svém opus magnum Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz John Maynard Keynes. Druhou – finanční nestabilitu – pak svým článkem Hypotéza finanční nestability přidal Hyman Minsky.

Někteří ekonomové, a především ti reprezentující směry tvořící levicově zaměřenou periferii ekonomické vědy, však věří, že tyto dva nedostatky jsou jen nutnými důsledky procesů vyvolávaných třetím z domnělé trojice hříchů kapitalismu. Tím je stále ostřeji sledovaná příjmová nerovnost. Ta je obviňována z toho, že přes nedostatečnou poptávku chudých pracujících mas způsobuje stagnaci ekonomiky, kterou se kapitalismus snaží maskovat generováním takřka nekonečného objemu dluhu.

Chce nás kapitalismus zabít? Nerovnost jako prediktor sebevražd

Negativních vlivů příjmové nerovnosti však její odpůrci nacházejí bezpočet. Po zjištěních, že v nerovných společnostech lidi nejen hojněji vraždí sami sebe, ale také se častěji zabíjejí a okrádají navzájem, přichází další varování, které předpovídá rozpad společnosti s přílišnou nerovností. Přinesl jej nový výzkum z Institutu vědy a technologie v Rakousku (Institute of Science and Technology Austria), který naznačuje, že nerovnost mezi lidmi může vést k destrukci systému poskytování veřejných služeb.

Tentokrát se však autoři nepodívali na data, ale stvořili teoretický matematický model, který predikuje, jak spolu budou spolupracovat lidé s různými příjmy a jak budou ochotni se podílet na podpoře veřejných statků. Závěry, které Oliver P. Hauser, Christian Hilbe, Krishnendu Chatterjee a Martin A. Nowak letos v srpnu publikovali v odborném článku v časopise Nature, přitom říkají, že od určitého bodu platí, že čím budou rozdíly mezi lidmi vyšší, tím bude spolupráce mezi nimi nepravděpodobnější.

Experti zde vyvinuli matematickou teorii, která měří ochotu jednotlivců přispívat část svého příjmu na blaho společnosti. „Abychom zachovali systém veřejných statků, musíme pochopit, jakou roli hraje nerovnost,“ říká Oliver Hauser. „Hlavním výstupem našeho výzkumu je, že pokud necháme nerovnost narůst na určitou úroveň, ohrožujeme zachování veřejných služeb. Nakonec příliš mnoho nerovnosti negativně ovlivňuje blahobyt každého – jak těch nejchudších, tak i těch bohatých,“ citoval server Earth jednoho z autorů studie.

 

Určitá nerovnost v příjmech však nemusí být vždy špatná, zjistili vědci. Platí to zejména v případě společenství osob s odlišnými pracovními dovednostmi a zkušenostmi, kde byla modelem předpovězena větší pravděpodobnost, že budou spolupracovat a budou ochotni podporovat veřejné služby. „Zjistili jsme, že i když existuje určitá nerovnost, mají lidé stále dostatečný vliv na udržení motivace ostatních přispívat,“ uvedl Christian Hilbe, další ze spoluautorů. Ti, co byli produktivnější, zde byli ochotni obětovat pro blaho společnosti větší částku ze svých příjmů.

„Existuje však určitá hranice. Jakmile se nerovnost mezi oběma lidmi příliš zvětší, vliv na druhou osobu se ztratí a chudší hráč je vydán na milost silnějšímu – bohatšímu – hráči. Žádný z nich už nemá přílišnou motivaci ke spolupráci, a ta se tak rychle rozpadá,“ dodal Hilbe. „Náš výzkum ukazuje, jaký dopad může mít nerovnost na podporu veřejných statků,“ interpretoval výsledky Krishnendu Chatterjee, jiný z autorů.

Ke konstrukci předpovědi použili ekonomové teorii her a počítačové simulace, k vývoji a testování svého modelu byl také využit behaviorální experiment. Technika modelování zahrnovala skupinové interakce napříč miliony různých scénářů.

Nikoliv nerovnost v příjmech, ale nerovnost v šancích ničí ekonomický růst

Newsletter