Finanční svět slaví 15. září smutné desetileté výročí, kdy pád Lehman Brothers, tehdy součást hvězdné pětice amerických investičních bank vévodících Wall Street, odstartoval jednu z největších ekonomických kalamit v moderních dějinách. Na pozadí globální finanční krize z roku 2008 přitom stála americká hypoteční bublina, způsobená především nadměrným zadlužováním amerických domácností.
A jak jsou na tom se zadlužením domácnosti v České republice? Při této příležitosti představili odborníci z Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) závěry své studie na téma „Finanční chování domácností v ČR v teorii a praxi“, zpracované pro Českou bankovní asociaci (ČBA). Analýza zkoumala vývoj prakticky za celé období existence České republiky.
Z výsledků vyplynulo, že majetková a finanční situace českých domácností se v průběhu posledních dvou dekád celkově zlepšila. České domácnosti jako celek bohatnou, jejich čisté jmění za posledních deset let vzrostlo téměř o dvě pětiny. Dále o tom svědčí i fakt, že za celé zkoumané období mezi léty 1993 a 2017 převyšovaly vklady domácností jejich úvěry u bank, přičemž ke konci roku 2017 to bylo o 772 miliard korun.
České domácnosti však nejen ukládají čím dál více svých prostředků u bank, ale nebojí se také investovat do dlouhodobých cenných papírů. „Domácnosti se v posledních deseti letech naučily hledat možnosti, jak své prostředky lépe zhodnotit prostřednictvím investování do dlouhodobě výnosnějších finančních aktiv,“ říká Miroslav Zámečník, ekonomický analytik ČBA.
Nicméně jak zdůraznili autoři studie Martin Mandel a Petr Teplý z Fakulty financí a účetnictví VŠE, pozitivně vyhlížející agregátní čísla zastírají podstatné rozdíly, které existují mezi jednotlivými domácnostmi. Lze totiž předpokládat, že ve značné míře platí, že jedna skupina domácností peníze ukládá (vytváří depozita) a ta druhá si naopak půjčuje (dostává úvěry).
Zejména pro nízkopříjmové skupiny je tedy hrozba nadměrného zadlužení reálná. „Z hlediska strukturálního může být tento ukazatel stabilní (jedni spoří a druzí si půjčují), ale přitom může docházet k předlužení určité skupiny domácností,“ vysvětluje Teplý. Autoři také upozornili, že dluhové zatížení domácností, tj. stav spotřebních úvěrů a úvěrů na bydlení v poměru ke mzdám a platům roste.
„Růst tohoto poměru z 0,14 (1997) na 1,02 (2017) signalizuje, že zadluženost pomáhala stimulovat ekonomický růst, ale prostor jejího dalšího růstu se postupně vyčerpává,“ uvedl Mandel. Jak přitom ukazuje graf, za poslední desetiletí dynamicky narostly zejména úvěry na bydlení. Ty navíc mají spolu se spotřebními úvěry tendenci reagovat na současný, respektive při krátkém zpoždění na minulý vývoj příjmů domácností, a eskalovat tak vývoj hospodářského cyklu.
V mezinárodním srovnání s vyspělými zeměmi se zadlužení českých domácností v poměru k disponibilním příjmům jeví jako znatelně menší. To však může být zavádějící, jelikož kromě vyspělosti země jsou v případě posouzení přiměřenosti zadlužení důležité i další faktory, jako je zadluženost ostatních sektorů ekonomiky, rating země a z toho pramenící úroveň úrokové míry i pro spotřebitelský sektor. Roli hrají rovněž tradice nájemního či vlastnického bydlení a hospodářská politika.
Celý text studie ekonomů z Fakulty financí a účetnictví VŠE zabývající se finančním chováním českých domácností je k dispozici na webových stránkách ČBA.
