Konec doby plastové rozhodně nenastává


08:51 • 1. června 2019

Tagy: ČR, Unipetrol, chemie, Cirkulární ekonomika, Elektromobilita, ekologie

Moderní společnost je na plastech bezesporu závislá. Poslední dobou se ale stále více řeší problém jejich likvidace a také snížení množství plastového odpadu. Kde všude jsou plasty nezbytné a kde je naopak můžeme nahradit jinými materiály? Jsme u konce doby plastové nebo nám ještě něco přinesou? Jak to vidí specialista na pokročilé polymerové systémy z VUT Brno Josef Jančář.

Pane profesore, žijeme v době polymerové. Blíží se její konec?

Rozhodně ne. Můžeme naši dobu nazývat „dobou plastovou“, protože plasty nám již poskytly mnoho nových příležitostí a vyřešily řadu problémů, kterým lidstvo čelilo. Nicméně stejně jako jakýkoliv jiný materiál vytvářejí určité problémy, s nimiž se musíme vypořádat. Konec doby plastové to ale rozhodně není.

Co nám tedy plasty a polymery již daly?

Tyto materiály jsou obecně lehké, relativně levné a mnohoúčelové. Lze je snadno zpracovat při nízkých teplotách; většinu lze znovu zpracovat a obecně produkovat ve velkém množství. Přinesly s sebou novou éru v obalovém průmyslu, nastolily nové možnosti v zubním lékařství, chirurgii, plastické chirurgii, stavebnictví a dopravě. Vozidla musí být lehká a plasty to umožňují. Třicet pět procent hustoty automobilu tvoří plasty. Se zavedením elektromobility se tento podíl ještě zvýší.

Řekněme si trochu víc o jednorázových plastech. Mnoho z nich se používá v obalech, což jste ve stručnosti zmínil. Mohli bychom bezpochyby balit do papírových tašek namísto plastu, používat skleněné láhve namísto plastových. Proč to neděláme?

Plasty jsou obecně inertní vůči prostředí, což znamená, že mohou chránit obsah před baktériemi, plyny a tak dále. Proto je používáme namísto papíru například při balení potravin. Prodlužují jejich životnost, udržují je déle čerstvé a podobně. Studie ukazují, že nahrazení plastových obalů papírovými by zvýšilo množství potravinového odpadu o 30 procent, což by znamenalo obrovské množství zkažených potravin. Na druhou stranu existuje velké množství zbytečných obalů. Z hygienického hlediska to může být velmi prospěšné, ale vytváří to veliké množství obtížně recyklovatelného odpadu.

Existují samozřejmě různé druhy plastů. Není to jen jeden materiál – v plastových materiálech se používá několik různých polymerů. Z pohledu dodavatele, měli bychom omezit počet plastů, které vyrábíme?

Jedním z důvodů pro užívání širokého spektra plastů je, že různé balené výrobky vyžadují od obalů odlišné vlastnosti.

Některé polymery, například polypropylen, však lze upravit pomocí organických i anorganických aditiv tak, že poskytují spoustu vlastností pro použití v celé řadě výrobků. Jedním ze způsobů, jak omezit plastový odpad, by rozhodně bylo omezit počet polymerů používaných v aplikacích na jedno použití.

Vynakládáme podle vás dostatek zdrojů a času na výzkum nezbytný pro to, abychom toho dosáhli?

 Jako vědci nikdy nemáme na výzkum dost peněz, takže v tom si nejsem úplně jistý. Po tomto typu výzkumu také musí být poptávka. Ta se zdá být čím dál silnější, ale financování je z mnoha důvodů dosud nedostatečné. Jedním z nich je, že většina financujících agentur hledá originální výstupy, které lze publikovat v časopisech s vysokým impaktem. Výzkum recyklace je velmi aplikovaný výzkum, takže nedostává potřebnou odezvu.

Argumentoval bych tím, že veřejnost již do této fáze vstoupila. V médiích, včetně těch sociálních se dnes píše tolik informací o množství plastového odpadu. Vlády na to patrně musí reagovat a dává zřejmě smysl pokusit se o prosazování tohoto druhu výzkumu v institucích, jako je ta, ve které pracujete.

Očekáváme to a jsme připraveni reagovat. Obvykle však existuje časová prodleva mezi vydáním novinových článků a politických prohlášení a přijetím skutečných opatření, zejména před tím, než dojde ke zřízení systému financování.

Kdybych byl globálním financujícím orgánem a dal vám neomezené množství zdrojů, nevyplněný šek na tolik peněz, kolik potřebujete, spolu s pověřením vyčistit naše oceány, co byste udělal?

Nejsem si jistý, jestli můžu odpovědět komplexně. Ale pokud se podíváme na to, kde plastový odpad končí, tedy v našich oceánech, situace se nám začne vyjasňovat. Oceány jsou napájeny řekami, což znamená, že odpad pochází z nich. Je dobře známo, že většina pochází z deseti řek. Potřebovali bychom zjistit, co se děje v okolí těchto řek, proč tolik plastového odpadu končí v jejich tocích. Možná bychom se měli soustředit na vyvíjení udržitelných technologií, které jim umožní proměnit tento plastový odpad ve výrobky, které zbytek společnosti může akceptovat. To by mohlo vyřešit některé z jejich společenských problémů i plastový odpad. Přinejmenším to omezí dopad na oceány.

Je povzbuzující slyšet, že většina plastového odpadu v našich vodách pochází jen z deseti řek, jak jste uvedl. Osm se nachází na Dálném východě, dvě v Africe. Zdá se, že tento problém bychom byli schopni vyřešit. Když vás tak poslouchám, prvním krokem je najít jakýsi politický konsensus, aby bylo možné tyto země kontaktovat a přijít na to, jak si můžeme navzájem pomáhat při řešení zmíněného problému. Existují potřebné technologie?

Věřím, že ano. Spousta existujících technologií by mohla fungovat i v rozvojových zemích.

Řekněme, že dokážeme získat všechen tento plastový odpad. Co s ním uděláme?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Recyklace zahrnuje několik kroků, z nichž nejsložitější je separace. Plastový odpad obsahuje polyetylen, polypropylen, PVC, PET a mnoho dalších polymerů odlišné chemické povahy. To znamená, že teploty, při kterých je lze zpracovávat nebo při nichž dochází k jejich degradaci, se liší. Separace je tudíž velmi drahý a obtížný proces, protože jejich hustoty jsou velmi podobné. Zadruhé spousta z nich obsahuje aditiva, jako je pigment, etikety atd. Oddělení těchto prvků tak, aby je bylo možné použít jako suroviny, je velmi složité. Výsledný produkt je navíc nižší kvality než výrobek z prvotních materiálů, které jsou rovněž levnější, neboť nevyžadují tolik drahých postupů. Prvním krokem by tedy možná mohl být nějaký druh dotací, který by pomohl s recyklací, ale to není dlouhodobé řešení.

Dříve či později však bude nutné nějaké takové opatření učinit. Pokud umožníme, aby náš systém bez uzavření cyklu pouze hromadil, aniž bychom do něj nějak zpět vnesli příslušný kruhový pohyb v podobě oběhu, pak prostě jen dál odkládáme řešení problému.

Myslím, že k tomu dojde. Evropská komise již předložila směrnice, které mají především omezit množství plastového odpadu, ale také jaksi tlačit na opětovné použití, při recyklaci nebo energetickém zužitkování. Ale není to tak jednoduché. Myslím, že bychom měli rovněž přemýšlet nad tím, zda nejsme příliš zhýčkaní, a částečně omezit naše používání jednorázových plastů.

Bude spolu v budoucnu žít přírodní a syntetické v harmonii?

To bude záviset zejména na lidstvu, protože my tento vztah řídíme. Věřím, že i bez velkého environmentálního šoku najdeme rovnováhu mezi syntetickým a přírodním.

(text je přepisem rozhovoru, který v rámci seriálu "Let's talk about it" vedl chemik Michael Londesborough)

Napsat autorovi RSS

Redakce Roklen24.cz



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.