Podle poslední revize českého HDP za druhý letošní kvartál rostlo tuzemské hospodářství meziročně mírně rychleji, než Český statistický úřad dosud předpokládal. Česká ekonomika si s 2,8 % udržuje poměrně stabilní dynamiku růstu, a vykazuje tak až překvapivou odolnost vůči výraznému zpomalování výkonu hlavních obchodních partnerů, jako je Slovensko či nad propastí recese balancující Německo. Oproti prvnímu letošnímu čtvrtletí se tak mnoho nezměnilo.
Firmy nadále pokračují v absorbování části rostoucích mzdových tlaků na úkor ziskových marží, které pokračovaly ve svém meziročním poklesu. Nálada zejména v průmyslu je pak kvůli slábnoucí poptávce na bodu mrazu.
To samé však neplatí o náladě spotřebitelů, která zůstává i přes záplavu negativních zpráv ze zahraničí na vysoké úrovni. Slušné tempo růstu příjmů domácností podporuje chuť spotřebitelů utrácet, díky čemuž poklesla i jejich míra úspor. Otěže hospodářského růstu tak po investicích odkládaných v důsledku převládající nervozity z vývoje globální ekonomiky převzala spotřeba.
Není ovšem důvod se domnívat, že je silné napojení české ekonomiky na své evropské obchodní partnery v čele s Německem reliktem minulosti. Pokud tedy nedojde k odeznění nejistot dusících globální ekonomiku, zpomalení růstu čeká i tu českou, byť s delším než původně předpokládaným zpožděním.
V moci českého občana sice není ukončit obchodní války či vyřešit brexit, bylo by ale zcela zbytečné se o solidní spotřebitelskou poptávku taženou dobrou náladou připravit čekáním „na popravu“. To bychom si, jak řekl Švejk, rozhodně neposloužili.
