Téma nerovností se při rozhovoru s ekonomem často točí kolem nerovností příjmů či majetku. A je to tak v pořádku. Majetková a příjmová nerovnost je důležité společenské (nejen ekonomické) téma a dává vzniknout mnoha dalším nerovnostem, ať už v přístupu ke vzdělání, zdravotní péči nebo v profesní kariéře. Například platí, že země původu a vzdělání (sociální postavení) rodičů poskytuje dostatek informací k vysvětlení většiny rozdílů mezi kvalitou života další generace.
Není překvapením, že dětem z vysokopříjmových rodin se dostává přístupu k lepšímu vzdělání či lepším kariérním vyhlídkám (mohou si například dovolit trávit měsíce na neplacených stážích). Naopak děti narozené do příjmově a majetkově slabších rodin mají přístup ke vzdělání omezený nebo alespoň složitější.
Z ekonomického pohledu lze nedostatečnou možnost kvalitního studia dětí z chudších rodin vidět jako plýtvání talentem nebo ještě bezcitněji jako neefektivní alokaci vzácných zdrojů. Finanční podpora ze strany státu nebo neziskových organizacích je proto možnost, jak snížit rozdíl v možnostech vzdělání mezi dětmi z bohatých a chudých rodin a dosáhnout efektivnější alokace. I v České republice najdeme několik cest, kterými si mohou talentovaní studenti zajistit finanční podporu při studiu na (světových) univerzitách. Problém je, že informace o takové možnosti, byrokratický proces a nejistota spojená se schopnostmi žadatele uspět často tvoří překážky pro mnoho studentů, kteří se pak rozhodnou raději o podporu nežádat a na výběrovější univerzitu se nehlásit.
V jednom z nejlepších ekonomických článků loňského roku provedli čtyři autoři experiment, ve kterém studentům z nízkopříjmových rodin poskytli cílenou a adresnou pomoc, včetně garance, že pokud se na výběrovou školu (University of Michigan) dostanou, tak nebudou muset po dobu čtyř let platit žádné poplatky, a to i bez nutnosti prokousat se administrativou spojenou se žádostí o finanční podporu. Svým způsobem studentům poskytli jednodušší cestu k podpoře, kterou by mohli získat, kdyby o tom věděli a měli dostatek kapacity o ni žádat.
Autoři ukázali, že takto cílená podpora více než zdvojnásobila pravděpodobnost, že se daný student přihlásí na University of Michigan. A pravděpodobnost, že student nastoupí na lepší školu, vzrostla o 15 procentních bodů z 13 na 28 procent. Celá čtvrtina nárůstu přijatých na školu je mezi studenty, kteří by se bez intervence výzkumníků na žádnou školu (college) vůbec nehlásili. Zbytek je způsoben studenty, kteří by se bez intervence hlásili na méně výběrové školy.
Výsledky experimentu ukazují, že v rozhodování jedinců jsou často i další náklady a překážky, které se pouhou existencí nabídky finanční podpory nemusí podařit odstranit. Autoři argumentují, že tak vysoký nárůst zájmu studentů, kteří nabídku podpory dostali, je způsoben slibem bezpodmínečné podpory (pro vybrané studenty, kteří už nějaké podmínky splňují) snižujícím nejistotu kolem systému podpor. Pouhé poskytnutí informací o existenci podpory však takový efekt nepřineslo. Druhý důvod, proč intervence autorů byla tak úspěšná, je, že informace o nabídce nedostal pouze student, ale i jeho rodiče, kteří, zdá se, měli významnou roli při rozhodování. Jistý efekt pravděpodobně sehrála i reputace University of Michigan a omezený počet selektivních škol v okolí.
Celý experiment ukazuje, že i s relativně nízkými náklady a dobře nastaveným mechanismem lze přilákat do školy i talentované studenty z nízkopříjmových rodin, a zvýšit tak alokační efektivitu. V českém kontextu je otázka univerzitního prostředí díky bezplatnému veřejnému školství méně významná, ale například v otázce obědů zdarma pro školáky by si česká veřejná diskuze měla z podobné literatury co vzít. Někdy existence možnosti obědu zdarma není dostatečná, pokud je spojena s vysokými (administrativními) náklady. Jednoduchá a cílená komunikace s možnými příjemci by situaci výrazně pomohla.
