Jedním z paradoxů, o kterém se hovoří v souvislosti se současným stadiem společnosti, je paradox chudoby a obezity (obesity and poverty paradox). Ruku v ruce s ekonomickým rozvojem roste výskyt obezity, nicméně statistiky ukazují, že větší rozsah obezity je mezi relativně chudší populací. To by se přitom ještě před sto lety mohlo zdát divné; kdo má více peněz, může si dovolit více jíst. Jenže, co když si dnes – alespoň ve vyspělých zemích – mohou i relativně chudí dovolit jíst tolik, kolik chtějí?
Za tento paradoxní stav, kdy jsou chudí tlustější než bohatí, jsou často viněny fast foody, které jsou dosud jakýmsi symbolem obezity a nezdravého jídla, a to s příznivou cenovou hladinou. Nižší příjmy již dnes vzhledem ke stravě nepředstavují ani tak kvantitativní omezení jako to kvalitativní. Jak ilustruje graf ze serveru Vox na amerických datech, za stejný peněžní obnos se můžete nasytit buď málo pomocí ovoce a zeleniny, anebo hodně prostřednictvím sacharidů a tuků. Co si vyberete?
Richard Wilkinson a Kate Pickett ve své knize Rovnováha: Proč je rovnost výhodná pro každého hovoří o jídle jako o nejnižší formě útěchy pro chudé; pokud si nemůžete koupit značkové věci, můžete si dopřát alespoň hamburger plný prázdných kalorií. Nicméně nová studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention, CDC) napovídá, že ani bohatí se neutěšují salátem.
Státní boj s obezitou. „Hamburgerová“ daň plní rozpočty
Závěry šetření prováděného v letech 2013 až 2016 na vzorku 10 tisíc lidí ve Spojených státech říkají nejen to, že alespoň jednou denně zabrousí do fast foodu více než třetina Američanů, ale navzdory obecnému přesvědčení, že rychlým občerstvením se stravuje zejména chudá část populace, bylo zjištěno, že Američané navštěvují fast-foody tím častěji, čím vyšší je jejich příjem.
Konkrétně 36,6 % respondentů přiznalo, že v posledních 24 hodinách jedli něco z rychlého občerstvení (kromě klasických forem fast foodu zde byla zahrnuta i pizza). Detailnější výsledky průzkumu o frekvenci stravování ve fast foodech, které prezentoval také server Vox, ilustruje následující graf.
Z šetření vyšlo najevo, že v rámci skupiny obyvatelstva s příjmy pod 130 % federální hranice chudoby (32 630 dolarů ročně pro čtyřčlennou rodinu) jedlo ve fast foodu daný den alespoň jednou 31,7 % dotazovaných. U příjmů nad tuto hodnotu, avšak pod hodnotou 350 % federální hranice chudoby, to však bylo již 36,4 %. Největší podíl respondentů pak do fast foodu daný den zavítal u skupiny s příjmy nad 350 % federální hranice chudoby, a sice celých 42 %.
Ekonomie obezity: Kdo má na svědomí, že svět tloustne?
Z předchozího grafu je rovněž patrné, že rostoucí tendence k návštěvám rychlého občerstvení sílila s výší příjmů jak u mužů, tak u žen. U obou pohlaví pak fast food nejčastěji tvoří oběd či večeři.
Zajímavé trendy ukázalo také rozčlenění respondentů podle věku. Nejvíce oblíbené se rychlé občerstvení ukázalo být u Američanů ve věkové skupině 20 až 39 let, ve které se daný den stravovalo téměř 45 dotazovaných. S dalším růstem věku však jako by popularita fast foodů systematicky klesala.
Fastfoodová revoluce. Už i McDonald’s chce být kvalitní a zdravý
