Rozhovor s Vladimírem Novákem, který vyhrál soutěž Mladý ekonom České společnosti ekonomické společně se svým spoluautorem Andreiem Matveenkem, vznikl za poměrně výjimečných okolností. S Vladimírem se znám osobně již několik let a oba studujeme PhD program na CERGE-EI pod vedením Filipa Matějky.
Vlado, do soutěže Mladý ekonom ČSE jsi zaslal projekt o polarizaci společnosti. Mohl bys nám ho přiblížit?
Ve společné práci s Andreiem Matveenkem představujeme model, který popisuje, jaké informace budou sbírat lidé s omezenou pozorností, pokud se musí rozhodnout mezi novou politikou a zachováním statusu quo. Charakterizujeme, za jakých podmínek se názory na dopad nové politiky budou polarizovat. Můžete si například představit situaci kolem brexitu, kde mají lidé na výběr mezi setrváním v EU (status quo), nebo vystoupením z EU (nová politika). Voliči se mohou lišit v tom, jaká mají očekávání o dopadech vystoupení a také v tom, zda (jak) jsou (dnes již spíše byli) spokojeni v situaci, když Británie byla v EU. Rád bych však zdůraznil, že prezentovaný model je aplikovatelný na širokou škálu situací, nejen na brexit.
Ukazujeme, že pokud mohou lidé získávat jakékoliv informace a lidská pozornost je vzácná, tak je plně racionální vyhledávat jen takové informace, které povedenou k polarizaci. V naší studii tedy představujeme nový mechanismus vysvětlující vznik polarizace, kde klíčovou roli hraje, jak jsou lidé spokojeni či nespokojeni se současnou situací. Zároveň se tento mechanismus od předchozích vysvětlení liší tím, že není postavený na neracionalitě lidí, naopak je konsistentní s předchozími pozorováními. Díky tomu nabízí nové implikace, jak je možné snížit míru polarizace ve společnosti.
Prozradím, že ten projekt má dvě části: teoretický model, s kterým jste vyhráli ME, a laboratorní experiment, který testuje, zda si lidé vybírají informace v souladu predikcí vašeho modelu. Jak vznikal laboratorní experiment?
Jakmile jsme získali teoretické výsledky, tak mě začalo nesmírně zajímat, jak námi popsaný způsob sbírání informací ověřit v reálném světě. Ze začátku jsem chtěl využít existující datasety o skutečných referendech. Bohužel se mi ale nepovedlo najít žádný, který by mi umožnil rozlišit, zda lidé sbírají data podle „našeho“ mechanismu nebo podle jiného.
Druhou možností bylo ověřit naše predikované chování pomocí laboratorního experimentu. K tomu se mi naskytla příležitost během mého výzkumného pobytu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, konkrétně v Cognition and Decision Lab. Během svého pobytu jsem začal spolupracovat s tamním studentem Silviom Ravaiolim a společně jsme vymysleli experiment, který následně ověřil námi predikované chování.
Obě dvě části toho projektu, tedy teoretický model i experiment, slouží jako tvůj job market paper, s kterým se hlásíš na akademické pozice ve světě. Mohl bys přiblížit jako takový proces vypadá?
To je otázka na samostatný článek. Velmi zjednodušeně to lze shrnout následovně. Job market v ekonomii na juniorní pozice (po PhD a po postdocu) probíhá centralizovaně a celý proces trvá přibližně půl roku. V první řadě by uchazeč měl mít před posledním rokem svého PhD studia připravený job market paper, což je jeho hlavní vědecký článek, který prezentuje. Na začátku podzimu zveřejní většina relevantních institucí z celého světa pozice, na které hledá nové lidi. Následně se všichni zájemci o vypsané pozice přihlásí. Je úplně běžné, že uchazeč pošle více než 100 přihlášek, přičemž školy dostávají řádově stovky přihlášek na každou pozici. Vybraní uchazeči jsou následně pozváni na pohovor, který probíhá během evropské nebo americké konference. Letos byla evropská konference v Rotterdamu a americká v San Diegu. Po pohovoru mohou uchazeči „postoupit do dalšího kola“, které znamená, že jsou pozváni na takzvané flyouts. Uchazeč na den navštíví konkrétní univerzitu, kde má mimo jiné i výzkumný seminář na 60 nebo 90 minut o svém job market paperu. Po zbytek dne se pak potkává s výzkumníky a pedagogy z dané instituce. Až následně může být uchazeči předložena nabídka na akademické místo, zpravidla během ledna či února.
Máš nějaké místo, kam by ses chtěl dostat? Jak akademicky, tak jako místo pro život?
Rád bych zůstal v akademické sféře a našel si místo na dobré univerzitě, kdy by o moji specializaci měli zájem. Zůstávám otevřený všem možnostem, uvidíme, kam mě to zavane. Mojí preferencí je ale zůstav v Evropě.
Máš představu, jakým výzkumným otázkám by ses chtěl věnovat v příští letech?
Ve svém výzkumu se věnuji ekonomii informací, především teorii racionální nepozornosti a strategickému experimentování, a její aplikaci v politické a behaviorální ekonomii a makroekonomii. Určitě chci v tomto výzkumném směru pokračovat a doufám, že se mi podaří realizovat více nápadů, které mám.
Pamatuješ si, kdo a kdy tě ovlivnil tak, že ses začal věnovat ekonomii?
Hlavní motivací bylo dělat něco spojeného s matematikou. Něco, co by mohlo mít široký pozitivní společenský dopad. Ovlivnil mě můj bratr, se kterým jsme často rozebrali otázky týkající se ekonomie. Nesmírně důležité bylo i to, že jsem se účastnil korespondenčních matematických seminářů, kde jsem poznal více lidi, kteří šli studovat ekonomickou a finanční matematiku na FMFI UK v Bratislavě. Společně s tím jsem prostřednictvím relace Pod Lampou a článků v časopise Týden vnímal. prof. Pavla Brunovského, který byl jedním ze zakladatelů tohoto programu. Později jsem měl tu čest, že byl vedoucím mé diplomové práce.
Pro mnoho českých a slovenských akademiků je složité (například z rodinných důvodů) se definitivně přesunout do jiné země na celý život. Naopak mnoho z nich se časem vrací domů. Umíš si představit ty, že by ses časem vrátil domů, a znamenalo by to do Prahy nebo do Bratislavy?
Z Prahy jsem zatím neodešel, i když to v současnosti možná vypadá, že jsem na odchodu. Jestliže opravdu odejdu, rád se zase vrátím zpátky. Určitě bych se dříve či později vrátil na Slovensko, a protože pocházím z Košic, nemusím hned zamířit do Bratislavy. Uvidíme, jaké budu mít možnosti. Každopádně bych si chtěl udržet a dále rozvíjet spolupráci s vědci a odborníky z obou zemí, z České republiky i ze Slovenska.
A na závěr otázka na veřejnou politiku. Není tajemstvím, že odborná ekonomická diskuze s přesahem do tvorby politik není v České republice ani na Slovensku zrovna na té nejlepší úrovni. U vás (na Slovensku) se povedlo zavést Radu pro rozpočtovou zodpovědnost, a hlavně analytické jednotky při jednotlivých ministerstvech. Je to cesta i pro Českou republiku?
Určitě jsem rád, že na Slovensku existuje Rada pro rozpočtovou odpovědnost, jednotlivé analytické jednotky při ministerstvech, jako např. Institut finanční politiky, či projekt Hodnoty za peníze. Důležité je i to, že toto prostředí generuje další vize do budoucna, jak lze laťku posunout výše, jako je například v listopadu 2019 představená diskuze Rozpočet 2.0.
Rád bych ale zdůraznil, že například Hodnota za peníze nebyla jen o zřizování analytických jednotek na ministerstvech, ale měla i jiné roviny jako například filozofickou, a to jak dostat koncept hodnoty za peníze do povědomí lidí. Neméně důležité také je, kdo dané instituty vede, jaké odborníků dokáží získat a zda mají dostatečné politické krytí.
Mým názorem je, že kvalitně vedené analytické jednotky, které pomocí odborných datově podložených studií o možných očekávaných přínosech a nákladech jednotlivých politik dopomohou k výběru těch nejlepších reálně možných politik, mohou být jen prospěšné.
