Lucasův Paradox. Půjčují bohatí chudým, anebo chudí bohatým?


12:51 • 27. února 2018

Tagy: rozvojové trhy, Kapitál, ekonomie

Tradiční ekonomická teorie často používá pro analýzu chování člověka intertemporální přístup. Například podle hypotézy životního cyklu, jejímiž autory jsou ekonomové Franco Modigliani a Richard Brumberg, sice člověk v různých obdobích svého života vydělává různé množství peněz, avšak spotřebu chce mít pořád stejnou. Z toho plyne, že v mládí, kdy příliš nevydělá, si zdroje půjčuje a v produktivním věku, kdy je na vrcholu své kariéry, pak jednak splácí půjčky a jednak spoří na důchod.

Tento intertemporální pohled lze však aplikovat také na svět, který se skládá z ekonomik, jež se nacházejí v jiné fázi ekonomického vývoje. Tzv. rozvojové ekonomiky, které se – jak jejich označení napovídá – mají rozvíjet, potřebují zajistit zdroje pro financování klíčových investic. Naopak země, které již rozvinuté jsou, potřebují umístit přebytečné zdroje někam, kde budou produktivní a přinesou tak zajímavý výnos.

A jelikož nejznámějším ekonomickým zákonem, se kterým se ve standardní teorii setkáme nejčastěji, je zákon klesajících výnosů, mělo by platit, že kapitál nese nejvyšší výnos v těch zemích, které jej – v poměru k pracovní síle – mají relativně nejméně. Kapitál by tak měl být přirozeně přitahován do rozvojových zemí, které zároveň patří k těm nejchudším.

Ekonomie kapitálu aneb Proč se Marx i Keynes mýlili

V roce 1990 se však americký ekonom Robert Lucas ve svém paperu pozastavoval nad tím, že ve skutečnosti platí spíše opak – kapitál tehdy plynul z rozvojových do vyspělých zemí. Jinými slovy, chudí půjčovali bohatým. Pro tuto anomálii, která je zdánlivě v rozporu s ekonomickými zákony, se později vžilo označení Lucasův paradox.

A jak je to s Lucasovým paradoxem nyní? Na to se zaměřil blog Bank Underground, který rozebírá data Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund, IMF). Jak můžete vidět na následujících grafech, i po velkou část nového tisíciletí proudil kapitál „špatným“ směrem – z rozvojových do vyspělých zemích. Až v posledních letech se tato situace začíná obracet do stavu, který by předpovídala ekonomická teorie.

Home bias: Investoři jako hrdí nacionalisté

Lucasův paradox je často vysvětlován jednak asymetrií informací a jednak zvýšeným rizikem, což přirozeně odrazuje potenciální investory, kteří by do těchto zemí přesouvali svůj kapitál. V souvislosti s rizikovou přirážkou se pak investování v rozvojových zemích nezdá být již tak výhodné, přestože nese vyšší výnos. Podstoupení rizika je totiž pro investora přirozeně nákladem.

Jak však uvádí Bank Underground, agregátní obrázek nepostihuje všechny podstatné informace. Některé rozvojové země kumulují devizové rezervy, aby se ochránily před případnými finančními krizemi či aby ovlivnily svůj měnový kurz (typicky Čína). Řada rozvojových zemí pak patří mezi vývozce komodit, což jim přirozeně zajišťuje značné zdroje navíc.

Jak ukazuje následující graf, právě tyto země (zelená je Čína, modří jsou vývozci komodit) patří k čistým vývozcům kapitálu, kdežto ostatní rozvojové země (růžová barva) si spíše půjčují. Lucasův paradox tak ve skutečnosti není takovým paradoxem, jak by se při pohledu na agregátní data mohlo zdát.

Láska k rodné zemi? Za home bias stojí asymetrie informací

RSS

Je absolventkou Národohospodářské fakulty a Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Zajímá se o behaviorální ekonomii a finance.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.