Osud rozvojových finančních trhů, kam spadá i ten čínský, je úzce spjat s americkou centrální bankou. Tato skupina například dlouho profitovala z programu kvantitativního uvolňování. Se stupňujícím se utahováním měnové politiky Fedu však nastal čas obratu.
Zvyšování úrokových sazeb a osekávání bilance, tedy snižování reinvestic prostředků z držených cenných papírů před splatností, to jsou dva hlavní pilíře utahování amerických měnových podmínek. Guvernér Fed Jerome Powell uvedl, že je v případě potřeby Fed připraven současnou strategii zužování bilance Fedu změnit, což investoři uvítali jako kladnou informaci, avšak dle ekonoma Citi Bank Matta Kinga, je tato možnost v současnosti spíše nepravděpodobná, napsal pro server Financial Times (FT). V kombinaci s prognózou dalšího zvyšování amerických úrokových sazeb to může pro rozvojové trhy představovat další komplikace.
„Přestože centrální banky s trhy v poslední době více sympatizují, existuje příliš mnoho důvodů zamezujících tomu, aby Fed přestal s utahováním měnových podmínek. Měnové autority se tak v blízké době možná stanou menšími jestřáby, od holubičího trendu jsou však ještě daleko,“ uvedl Matt King.
Rozvojové trhy v době kvantitativního uvolňování
Po roce 2009 těžily rozvojové trhy z kroků, jako bylo kvantitativního uvolňování a snižování sazeb, prostřednictvím kterých chtěl Fed dostat do systému dodatečnou likviditu, a tím podpořit skomírající americké hospodářství. Honba za výnosy v letech nízkých sazeb přilákala mnoho investorů právě na rozvojové trhy, kde si, na rozdíl od rozvinutých ekonomik, přišli na vyšší zisk.
Skupování dluhopisů centrálními bankami neskončilo u Fedu. Ekonomický a finanční propad k těm samým krokům nakonec donutil i další měnové autority. Důsledkem byla vyšší likvidita v ekonomice a nižší náklady na úvěry. A právě ty dovolily nebankovním institucím hromadit „levný dluh“, což byl zejména příklad Číny. Jak však ukazuje Kingův graf , tento trend se v globálním měřítku začal v roce 2018 obracet s tím, jak se další centrální banky, v návaznosti na Fed, rozhodly na základě ekonomického vývoje začít utahovat měnové podmínky. V letošním roce se čeká, že bude tento trend dále pokračovat.
Jak se tento proces projeví u skupiny rozvojových ekonomik? Trh s úvěry v Číně a v dalších rozvojových ekonomikách se od roku 2009 až do 2018 citelně nafukoval. S tím, jak centrální banky aktuálně zužují své bilance, se však podle Kinga bude zmenšovat i samotný soukromý dluh.
Doba utahování a nižší likvidita
Realita více utažené měnové politiky nebude pro rozvojové trhy moc příjemná. „Úvěry byly tím nejdůležitějším tahounem růstu cen aktiv po desetiletí,“ uvedl King pro FT. Čistý efekt na ekonomický růst a finanční trhy byl přinejmenším rušivý. Graf níže zobrazuje porovnání mezi tvorbou úvěrů a změnou indexu globálních ekonomických dat. Trend ukazuje, že jakmile úvěrové období ustane, ekonomiky začínají mít problémy v klíčových makro datech.
Nejsou to však jen utažené finanční podmínky, které rozvojové ekonomiky mohou trápit, ale i dolar. Rally zelených bankovek v minulém roce překvapila mnohé, nejvíce však právě rozvojové trhy. Tím, jak Fed zmenšuje svoji bilanci a dále zvyšuje úrokové sazby, má americká měna stále ještě prostor pro možné posílení (dle predikcí především v první polovině letošního roku). Avšak jak naznačil zápis z posledního zasedání Fedu a komentáře několika členů měnového výboru, tento prostor bude pravděpodobně omezený, a to vinou již citelně pomalejšího průběhu úrokového cyklu, kdy další hiky budou záviset na datech přicházejících z americké ekonomiky.
Varování: Globální automobilový průmysl míří do recese
„Jediné, co přes léto 2018 spojovalo pokles akcií na vyspělých a rozvojových trzích, jsou dohady o globální likviditě,“ uvedl pro India Times Lee Ferridge z State Street. Skupina ING k tomu ve svém forexovém výhledu pro rok 2019 dodala, že většina jejích analytiků souhlasí s tím, že menší dolarová likvidita spustí vyšší volatilitu na trzích. Zmíněné kvantitativní utahování a zvyšující se sazby ze strany Fedu pak budou navíc pracovat ruku v ruce s činností dalších centrálních bank, obzvláště ECB, která ukončila čisté nákupy vybraných aktiv a – sice velmi opatrně – začíná hovořit o možnosti navýšení evropských úroků.
