Karl Marx byl prachmizerný ekonom. Krev na rukou ale nemá

Dokud byl Marx jen opěvován, nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat, neboť nechci přispívat jeho glorifikaci; sám si (i na svých stránkách a podobně) připomínám narozeniny a den úmrtí Murrayho Newtona Rothbarda, nikoliv Karla Marxe. Nakonec však přesto pár slov napíši; nechci totiž reagovat na ty, kdo Marxe glorifikují, nýbrž na ty, kdo z něj v reakci na ně dělají zrůdu.

Dějiny ekonomického myšlení jsou bohužel protkány jednou zásadní věcí – nevědomostí; částečně cílenou, částečně mimochodem vznikající. Snad žádná jiná věda tohle nemá, protože do žádné jiné vědy se tolik neplete politika; v normálních vědách se z chyb učíme, zatímco v ekonomii je oblíbeným koníčkem je neustále opakovat, protože se to zrovna hodí nějakému mocipánovi.

Karl Marx byl prachmizerný ekonom; de facto vše, na čem stavěl, bylo vyvráceno (leccos už za jeho života či dříve). Smrtící ránu jeho teoriím zasadil jeden ze zakladatelů rakouské ekonomické školy, Carl Menger, když roku 1870 přišel se svou subjektivní teorií hodnoty, která vyvracela Ricardovu nákladovou teorii hodnoty a kompletně pohřbila celé Marxovo ekonomické učení založené na pracovní teorii hodnoty. Teorie hodnoty je mimochodem jeden z úplně zásadních problémů ekonomické vědy, se kterým se různí myslitelé snažili popasovat minimálně stovky let (a sláva Mengerovi, že to vyřešil; tomu by se měly stavět sochy).

Mimochodem si neodpustím ještě vsuvku. Jsem alergický na tu s odpuštěním dementní větu „komunismus byl hezká teorie, na papíře fungoval, ale praxe ukázala, že ne“, kterou vždycky někdo moudře pronese na nějaké společenské události či v diskusi. Ani hovno! (Omlouvám se za ty výrazy, nicméně tohle je fakt do nebe volající; je to jako říct, že výroba zlata alchymisty byla na papíře hezká teorie, jen v praxi selhala.) Komunismus je mizerná a dávno vyvrácená teorie stojící na zcela mylných ekonomických základech; i na čistě teoretické bázi byl vyvrácen již dávno předtím, než se o něj ve dvacátém století několik géniů pokoušelo. Myslitelé rakouské ekonomické školy jej vyvrátili již v devatenáctém století, zatímco ve dvacátém předvídali, jak komunismus dopadne; a jejich předpovědi se vyplnily. Je ostudné, že je dějiny stále ignorují, protože se politikům nehodí do krámu (dokazují totiž nesmyslnost politických intervencí).

AVŠAK NA DRUHOU STRANU přišel Marx se spoustou zajímavých a přínosných myšlenek na poli sociologie. Měl zajímavé pohledy na stát, položil mnoho ze základů sociologie jako vědy. Paradoxem je, že ačkoliv byl ten člověk mizerný ekonom, ale celkem dobrý analytik v mnoha jiných věcech, lidstvo si z něj vzalo právě ty ekonomické škváry, zatímco o tom zbytku nikdo ani pořádně neví.

Dále je v určitých kruzích (bohužel často libertariánských) v módě na Marxe nadávat, že psal sračky. Zajímavé je, že když se těch lidí ptám, zda to četli, typicky vrtí hlavou. Upřímně…. Marx psal totální sračky ekonomické, ale jinak obsahovalo jeho dílo celou řadu zajímavých myšlenek. K tomu však je třeba si od něj něco přečíst (neříkám to tu jako doporučenou literaturu, myslím, že je milion lepších věcí ke čtení, ale chcete-li se k jeho dílu vyjadřovat, bylo by fajn ho znát).

No a konečně tu často vidím, jak jej lidé obviňují za zločiny, které byly spáchány „v jeho jménu“. To je dle mého názoru absolutní nesmysl. Myšlenky KAŽDÉHO JEDNOHO Z NÁS by se totiž daly vzít a v jejich jménu by se dalo masově vraždit. Když i Ježíš, který hlásal lásku, byl nakonec využíván jako omluva k nelidským masakrům, může tak být využit fakt kdokoliv. Ano, Marx psal o násilí a třídním boji, takže jeho myšlenky se k tomu daly využít daleko snáze, na druhou stranu každý má právo se mýlit a každý má právo na názor. Marx nebyl Stalin; nebyl ani Lenin. Marx byl teoretik (byť se nechal unést a hlásal i vyloženě zlé věci); možná zlý člověk, ale ne masový vrah.

A závěr?

Marx se coby ekonom šeredně mýlil; jeho oslavy (či dokonce dementní titulek „You Were Right!“ v New York Times) svědčí o zoufale nedostatečném ekonomickém vzdělání, které je podrýváno státní indoktrinací, v důsledku které se neučí to, co se nehodí do krámu.
Vracíme se z hlediska ekonomie do středověku; je to absurdní. Pracovní teorie hodnoty byla definitivně vyvrácena roku 1870, z hlediska vědy naprosto není o čem. Novináři a politici však chtějí, aby to bylo jinak, takže se rozhodli tyto vědecké poznatky ignorovat. Je to jako kdyby se dnes někdo rozhodl dotovat alchymii a výrobu zlata, protože se mu to prostě hodí. S kritikou rakouských ekonomů se nikdo pořádně nevypořádal, žádný ekonom ji nevyvrátil, řeší se prostě tak, že ji politici, média, novináři a umělci ignorují. Je to nějaká suchá teorie, takže fuck it.

NA DRUHOU STRANU je však úplně scestné připisovat Marxovi zodpovědnost za to, co udělali jiní; ti mají krev na rukou. On jim nevelel, on nedával rozkazy; on už byl dávno mrtvý, když se to dělo. Napsal nějaké dílo, které se těm grázlům hodilo, tak ho využili. Kdyby ho nenapsal, využijí jakékoliv jiné. První spor socialisty/kolektivisty a individualisty vedli již Platón s Aristotelem; a od té doby (a možná i předtím, jen o tom nevíme) je plná historie nejrůznějších komunistů v různé podobě, Marx byl jedním z mnoha takových. Ano, mýlil se a nebyl to žádný dobrák (ba naopak); ale nemá na rukou krev milionů…

Text byl původně zveřejněn na Facebooku Martina Karthuse Urzy

Newsletter