Plná zaměstnanost je iluzí aneb Problém, o kterém možná nevíte

Globální hospodářský cyklus se zdá být na vrcholu a statistiky nezaměstnanosti atakují historická minima nejen v České republice, ale i v dalších evropských zemích, stejně jako ve Spojených státech. Nicméně lze se po právu domnívat, že míra nezaměstnanosti, ukazatel standardně definovaný jako podíl nezaměstnaných na pracovní síle, dává o situaci na trhu práce jen velmi omezený obrázek.

V USA je například dlouhodobým problémem to, že zde od přelomu tisíciletí systematicky klesá míra participace na trhu práceStejně tak agregátně spočítaná míra nezaměstnanosti neříká vše. I když ta se v USA momentálně pohybuje pod 4 %, práci zde nemůže najít více než pětina mužů, kteří nedisponují vzděláním alespoň na úrovni prvního stupně vysokoškolského studia (v USA nesoucí označení college). Významné rozdíly najdeme i z hlediska rasy; nezaměstnanost Afroameričanů dosahuje v USA téměř dvojnásobku celonárodního průměru.

Vězení, drogy, videohry. Američtí muži se do práce neženou

Novým nelibým, a ne všem známým, trendem na trzích práce ve vyspělých zemích je podzaměstnanost. Tou trpí lidé, kteří sice pracují, ale chtěli by pracovat více; například mají částečný úvazek, ale nemohou sehnat práci na plný. Takovým problémem trpí také Austrálie, jejíž situaci popisuje sever News.com.au. Pro průměrného mužského pracovníka zde počet měsíčně odpracovaných hodin klesl od roku 1999 do současnosti ze 170 na 155, a navíc se zdvojnásobil počet mužů pracujících na částečný úvazek.

Lze se přitom domnívat, že v řadě případů to nebylo dobrovolné, jelikož systematicky stoupá počet Australanů, kteří se cítí být podzaměstnaní. Ještě ve větší míře než mužské pracovní síly se však tento problém dotýká australských žen.

Podzaměstnaností, kterou komentátor Bloombergu Leonid Bershidsky nazývá „novou nezaměstnaností“, trpí řada vyspělých zemí; například ve Španělsku či ve Francii je podzaměstnáno více než 5 % pracovní síly, ve Velké Británii a Nizozemsku pak jejich podíl sahá téměř k 5 %. Porovnání míry nezaměstnanosti a míry podzaměstnanosti pro vybrané ekonomiky ilustruje tabulka níže.

Proč se Friedman mýlil. Recese dělá z Američanů lenochy

Na následujícím grafu lze pak sledovat, jaký byl vývoj míry podzaměstnanosti ve vybraných ekonomikách od finanční krize. Právě ta způsobila například ve Španělsku či Velké Británii, ale i v dalších státech Evropské unie, značný nárůst v tomto ukazateli v následujícím období, což souviselo také s evropskou dluhovou krizí. Míra podzaměstnanosti začala v EU klesat až kolem roku 2013.

Z těchto dat je patrné, že fenomén podzaměstnanosti vytváří nezanedbatelnou míru skryté nezaměstnanosti, kterou v současné době zastiňují mimořádně příznivá čísla týkající se míry nezaměstnanosti. Dojem plné zaměstnanosti, které mohou vytvářet, je však jen iluzí.  

Jak ilustruje poslední graf, tentokrát ze serveru VoxEU.org na příkladu Velké Británie a USA, se zlepšováním ekonomické situace se zdá, že problém s podzaměstnaností postupně mizí, nicméně s další krizí můžeme opět očekávat jeho eskalaci. Míry podzaměstnanosti jsou navíc dle grafu na vyšších hodnotách než před krizí, což naznačuje na tzv. efekt hystereze.

Je kondice amerického trhu práce jen iluzí?

Newsletter