Japonská centrální banka ukončila režim záporných sazeb a cílení výnosové křivky. Kurz jenu oslabil k 150,00 USDJPY. Dolar se obchoduje v zisku pod 1,0870 za euro. Koruna oslabila nad 25,20 za euro.

Nafouklá Čína splácí účty. Bankroty svých firem

Kdyby se sestavoval žebříček nejproblematičtějších hráčů na globálním ekonomickém poli, na pomyslného vítěze by mohla bezpochyby aspirovat Čína. V posledních desetiletích sice patřila k nejrychleji rostoucím ekonomikám světa, ekonomové už však dlouho varují, že její enormní zadluženost jí jednoho krásného dne zlomí vaz. A v současné době se zdá, že tento čas už nadešel.

V souvislosti s dynamickým hospodářským růstem se o rudém draku často hovoří jako o budoucí ekonomice číslo jedna. Ten však v poslední době poněkud oslaboval, jak dokládá server S&P Global. Sama čínská vláda jej nyní plánuje do rozmezí 6-6,5 procent, což je o několik procentních bodů méně než v předchozích letech. Profesory z Hongkongské a Chicagské univerzity navíc byla Čína nedávno obviněna z „přifukování“ vykazovaných růstových statistik, konkrétně v průměru o 1,7 procent ročně.

Nafouklý rudý drak aneb Za pár let ekonomikou číslo jedna, ale jen papírově

Statistiky ohledně hospodářského růstu však nejsou to jediné, co se v Číně nafukuje. Celkový čínský dluh v poměru k HDP počítaný za všechny sektory se aktuálně pohybuje mezi 250 až 300 %. Zhruba na přelomu tisíciletí začalo povážlivě růst zadlužení tamních domácností a lokálních vlád, ukazuje web Seeking Alpha.

Největší obavy však stále budí enormní dluhy čínských firem, zvláště pak těch ve státním vlastnictví. Korporátní sektor se na celkovém zadlužení podílí zhruba dvoutřetinovým podílem. Dluh čínských nefinančních podniků se značně zvýšil především v minulém roce, kdy stoupl zhruba o 46 %, ilustruje server Zero Hedge.

Tato dluhová záplava je přitom důsledkem nadměrné expanze a přeinvestování v řadě sektorů. Právě tyto strategické chyby umožnil onen silný hospodářský růst, který je do značné míry zakrýval, zároveň se však na stále rostoucím dluhu sám přiživoval. Enormní zadlužení si ovšem nyní vybírá svou daň, což spolehlivě dosvědčují statistiky ohledně bankrotů čínských firem.

Obávaný čínský dluh v grafech: Kde se skrývá problém?

V loňském roce podalo v Číně návrh na prohlášení konkurzu více než 18 tisíc firem, což je oproti předchozímu roku zhruba dvojnásobek. V selhání se ocitlo 125 emisí dluhopisů ze strany firem v celkové hodnotě 121 miliard juanů (přibližně 400 miliard Kč). To je přitom asi pětkrát více než v roce 2015, jak co se týče počtu emisí, tak objemu nesplácených dluhopisů. V roce 2019 přitom narůstá počet defaultů ještě rychleji, takže rekordní čísla z minulého roku pravděpodobně budou překonány.

Ještě nedávno byl úpadek v rámci čínského hospodářství vzácnou událostí. Mimořádně příznivé ekonomické podmínky však u zdejších firem probudily vlnu nezdravého optimismu, která se promítla do neuváženého zadlužování. „Mnoho čínských podnikatelů má tendenci si půjčovat co nejvíce, i když to hlavní činnost nepotřebuje,“ podotýká Joseph P. H. Fan, profesor financí a účetnictví z Čínské univerzity v Hong Kongu.

Nyní však zpomalující hospodářský růst, který se promítá do klesajícího tempa růstu korporátních zisků, který nedávno zavítalo i do záporných hodnot, však zadluženým čínským firmám pomalu začíná podrážet nohy.

Na druhé straně, ačkoliv se čínská ekonomika zda být zadlužena až po uši, mnoho dalších ekonomik, zejména těch méně vyspělých, naopak dluží jí. Od roku 2000 do roku 2017 vzrostl dluh ostatních zemí vůči Číně desetinásobně, ze zhruba 500 miliard dolarů na více než 5 bilionů dolarů.

Z toho u 50 rozvojových zemí, které mají čínské půjčky, se zadlužení vůči Číně zvýšilo v průměru z méně než 1 % svého HDP v roce 2015 na více než 15 % v roce 2017, prezentuje odhady německého Institutu světové ekonomiky sídlícího v německém Kielu server CNBC. „To z Číny udělalo největšího oficiálního věřitele, který snadno překoná Mezinárodní měnový fond nebo Světovou banku,“ uvedli výzkumníci.

Čínské půjčky ostatním zemím tedy v posledním desetiletí prudce vzrostly, podle autorů zmiňované studie je ovšem až polovina dluhu vůči rozvojovým ekonomikám poněkud „skrytá“. To přitom znamená, že tyto že půjčky nejsou hlášeny oficiálním institucím, jakými jsou právě Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Zároveň zpráva institutu dodává, že dokumentace čínských půjček je v nejlepším případě „neprůhledná“.

Tikající bomba finančního systému? Čínské šedé bankovnictví

Newsletter