Genderové kvóty na pracovištích jsou kontroverzním tématem. Jejich odpůrci jsou toho názoru, že tento zásah shora do zaměstnanecké struktury firmy nadělá více škody než užitku; nejenže je ze své podstaty nespravedlivý, ale navíc snižuje efektivitu firmy, jelikož pozice nedostávají ti nejlepší kandidáti. Naopak příznivci genderových kvót argumentují přetrváváním předsudků a předpojatostí, které vytvářejí umělé překážky bránící ženám dostat se na lepší pozice.
Například ve Spojených státech jsou ženy stále nedostatečně zastoupeny ve vedoucích pozicích firem. Za posledních 14 let rostlo procento žen v pozicích ředitelů v největších amerických společnostech tempem 0,5% ročně, v roce 2018 pak dosáhlo hodnoty 26,3 %. Pokud tato míra růstu zůstane nezměněna, bude trvat téměř půl století, než bude dosaženo genderové rovnosti v podnikových radách v USA, uvádí server Barrons.
Gender pay gap v EU: Proč ČR patří k rekordmanům?
V jiných zemích s podobnými genderovými rozdíly ve vedení podniků reagovali zákonodárci tím, že přijali povinné genderové kvóty. První zemí, která takto učinila, bylo Norsko. To v roce 2005 s účinnosti v roce 2008 zavedlo povinnost, že podniková rada firem kotovaných na burze musí být alespoň ze 40 % tvořena ženami. Později jej s podobnými opatřeními následovala Belgie, Francie, Německo, Island, Indie, Izrael, Itálie či Španělsko. Jako vůbec první z amerických států nedávno přijala genderové kvóty Kalifornie.
Jaký vliv mohou mít genderové kvóty na samotný business, tím se zabývá článek The Economist. Citovaná studie z prostředí Itálie neshledala signifikantní vliv zavedení kvót na ani jeden ze sedmi analyzovaných ukazatelů výkonnosti podniku, včetně zisku, produkce, dluhu a návratnosti aktiv. Stejně tak studie z Francie, která to vysvětluje tím, že proces rozhodování v organizacích se nijak nezměnil, jelikož ženy, které se do rad dostaly, zde byly považovány za „outsidery“.
Podstatný se nicméně zdá být vliv na akciové trhy. Italská studie detekovala počáteční zvýšení cen akcií v době, kdy byly ředitelky zvoleny do firem, na které se vztahuje kvóta. Stejný efekt byl zaznamenán také v Norsku, kde akciové trhy pozitivně reagovaly už v roce 2005, kdy byly kvóty teprve zavedeny – povinnost však byla stanovena až s odkladem tří let.
Nakopnout ekonomiku o 35 %? Klíčem jsou ženy, zní z MMF – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/EAoBRiATDx prostřednictvím @roklen24 #IMF #women #economy pic.twitter.com/0Ed1Vy8WWf
— Roklen24.cz (@roklen24) 13. března 2019
Zajímavé je také sledovat postoje lidí ke kvótám v různém kontextu naznačujícím, jaký bude efekt na celkovou atmosféru ve firmě. Svůj výzkum provedený na 1011 amerických respondentech popisuje na stránkách The Conversation ekonom Edwin Ip. Pokud byla respondentům položena otázka, zda by souhlasili s implementací genderových kvót, bez jakéhokoliv kontextu, publikum se rozdělilo na dva zhruba stejně velké tábory – asi polovina dotazovaných by souhlasila, druhá polovina nikoliv.
Tato rovnováha se však začala měnit, jakmile byl přidán kontext. Když bylo řečeno, že mezi kvalifikací mužů a žen existuje velký rozdíl (muži jsou o mnoho kvalifikovanější než ženy), pouze kolem pětiny respondentů souhlasilo se zavedením kvót. Pokud ovšem bylo dodáno, že napříč tomu nedochází k žádným rozdílům v dovednostech, souhlasilo 30 % dotazovaných.
Situace se však výrazně obrátila, když bylo řečeno, že v náborovém procesu dochází spolu s reflektováním zaujatostí ke znevýhodňování žen – kvóty by uvítalo 70 % respondentů. Z toho Edwin Ip soudí, že kvóty by neměly být implementovány plošně, nýbrž jen v těch odvětvích, kde jsou ženy považovány za diskriminované. V opačném případě se implementace setká s nevolí pracovníků. „Pokud se uplatní v odvětvích, kde se diskriminace žen nepovažuje za problém, může se výkon organizace výrazně zhoršit,“ myslí si behaviorální ekonom z University of Melbourne.
