Restart uměleckého světa v koronavirové době

Čtvrteční podvečer pro milovníky umění v Londýně znamená, že je možné pohodlně zvládnout až tři vernisáže během dvou hodin k tomu určených. Čtvrť Mayfair je známá obrovskou koncentrací špičkových galerií a kromě skvělého umění servírují David Zwirner, Pace nebo White Cube také drinky, které neodmyslitelně patří k diskuzím nad vystavenými díly a navazování nových partnerství. Tedy alespoň to tak bylo, než je koronavirová krize donutila zavřít, stejně tak jako muzea i aukční síně všude po světě.

Pro velmi konzervativní, na exkluzivních akcích postavený a bytostně mezinárodní trh s uměním, by nastalá situace mohla znamenat rozsudek smrti. Obrovským překvapením proto byla rychlost, s jakou se akcelerovaly změny v oblasti digitalizace a e-commerce, které sice započaly již dříve, ale do té doby byly v porovnání s jinými odvětvími jen velmi pomalé. Takřka přes noc všichni vyměnili osobní schůzky za Webex a Zoom a já udělala to samé, abych si mohla poslechnout šéfa Christie’s Guillauma Ceruttiho, jak ze svého obýváku vzkazuje zaměstnancům: “Budeme se muset obejit bez té parády okolo, lidé začnou mít znovu zájem o umění jako takové.” Představit si umělecký svět úplně bez večírků jde jen těžko, nicméně je zjevné, ze první čtvrtletí roku 2020 odstartovalo celkový redesign jeho fungování.

Průhlednější cenová politika na internetu

Od uzavření kamenných prostor jsme byli svědky obrovského nárůstu aktivity v digitálním prostředí. Květnová aukce Sotheby’s současného umění dosáhla 13,7 milionu liber a více než zdvojnásobila dosavadní rekord pro internetovou dražbu stanovený jen několik týdnů předtím. Některé položky byly sice před koncem staženy, nicméně počet děl prodaných za šesticiferné částky roste, což svědčí o apetitu sběratelů. Běžně se v aukčních domech a prvotřídních galeriích prodávají díla v řádu statisíců do zhruba do dvou milionů dolarů, nyní je tato horní hranice opakovaně překonávána. Obraz britské malířky Cecily Browne nabídnutý skrze takzvaný viewing room galerie Gagosian dosáhl dokonce na pět milionů dolarů. To je velmi povzbudivé pro majitele, kteří dříve neuvažovali o tom, že by takové obrazy nabídli k prodeji na internetu.

Vedlejším efektem je pak větší transparentnost, protože galerie začaly na svých stránkách zveřejňovat hodnotu díla a nebo alespoň jeho cenové rozpětí. Podle platformy Artsy toto chování vede k vyššímu obratu, a to až čtyřnásobně. Díky tomu získáme lepší přehled o objemu transakcí na primárním trhu, který byl doposud velmi neprůhledný. Ředitel veletrhu Art Basel Marc Spiegler tak mohl k edici v Hong Kongu uvést, že “více než 70 děl přesahovalo hodnotu milion dolarů a celková částka 2060 registrovaných děl se pohybovala okolo 270 milionů dolarů”. To jsou skvělá čísla dokládající poměrně velkou sílu trhu.

Solidarita pro zachování umělecké rozmanitosti

Online prodeje však nemohou plně kompenzovat tradičně mnohem více lukrativní živé aukce a osobní jednání. Průzkum magazínu The Art Newspaper provedený na konci dubna ukázal, že galerie po celém světě očekávají průměrné ztráty ve výši 72 % jejich ročního příjmu. Zhruba jedna třetina z 236 zapojených subjektů se obává, že koronavirovou krizi vůbec nepřekoná. Nejvíce zranitelné jsou přirozeně menší galerie s pěti až devíti zaměstnanci, které si nemohou dovolit sofistikovaná technologická řešení.

Další překvapení však na sebe nenechalo dlouho čekat a mnohdy ostří rivalové začali spojovat síly a velcí hráči zase podporovat menší kolegy. Například v Los Angeles vytvořilo šedesát menších galerií online platformu prezentující své umělce místnímu i mezinárodnímu publiku. Mega dealer David Zwirner zase propůjčil své webové stránky k uspořádání virtuální výstavy umělců spadajících pod menší londýnské i newyorské galerie, které by jinak musely svou činnost pozastavit. Byť se trh s uměním v minulosti ukázal jako poměrně odolný, odhadovaný tříprocentní pokles světové ekonomiky je mnohem hlubší než v době globální ekonomické krize v roce 2008. Pokud se tedy bez přetrvávající vzájemné solidarity naplní černé scénáře a menší galerie budou nucené úplně zavřít, umělecký trh přijde o tolik potřebnou pestrost a diverzitu. A to by byla obrovská škoda.

Posílení významu regionálního trhu

Každá krize odezní a po ní nastává výzva, jak nejlépe začlenit nově nastolené trendy do běžného fungování. Pakliže psychologický následek izolace zapříčiní omezení cestování a hromadných akcí, můžeme očekávat, že bombastické putovní výstavy složené z mezinárodních zápůjček nebo světové veletrhy, na které sběratelé létají přes půlku světa, již ve své tradiční formě nebudou tak samozřejmé. Přesun pozornosti směrem k regionálnímu trhu i znovuoživení zájmu o lokální uměleckou scénu a stálé muzejní sbírky umocňují také různé environmentální iniciativy v čele se snižováním uhlíkové stopy.

Umělecký svět směřuje k hybridnímu modelu, ve kterém se online a offline aktivity budou navzájem posilovat. Již před krizí v roce 2019 procházelo 41 procent nových klientů dveřmi Christie’s právě díky předchozí účasti na internetové aukci a speciální tým stále intenzivněji pracuje na vytváření zajímavého obsahu, který přiláká co nejširší publikum. Nyní se lidé naučili digitální prostředí častěji využívat, takže virtuální prohlídky a online edukativní programy budou i nadále nabývat na významu. Umím si představit, že globální výstavy a veletrhy snadno dostupné z pohodlí domova budou doplňovat lokální akce, které budou více inovativní a interaktivní, zaměřené na propojování regionálních uměleckých komunit.

Newsletter