Dá se ekonomům věřit?

Být dobrým ekonomem znamená v dnešním světě moderní ekonomie nejen být dobrým ekonomickým teoretikem, ale být zároveň také dobrým technikem s patřičnými matematickými, statistickými a ekonometrickými znalostmi. Odborné ekonomické žurnály si tak čím dál méně potrpí na povídavé články a čím dál více preferují příspěvky se složitými rovnicemi či patřičnou empirickou analýzou (nejlépe s obojím). Vadou na kráse těchto analýz je ovšem často to, že se nedají opakovat.

„Hypotéza je relevantní, jestliže vysvětluje mnoho pomocí mála, tedy jestliže ze spousty složitých a podrobných okolností obklopujících vysvětlované jevy abstrahuje společné a zásadní prvky a umožňuje platné předpovědi na základě nich samotných,“ napsal ve své Metodologii pozitivní ekonomie jeden z ekonomických velikánů 20. století Milton Friedman. Dobrou teorii tedy můžete postavit na zjednodušených a nadto zcela nerealistických předpokladech, nicméně musí být empiricky testovatelná a – testovaná.

A jestliže pak bude testovaná, musí přirozeně poskytovat dobré předpovědi – tedy takové, které jsou konzistentní s realitou. Přesnost předpovědí je v rámci Friedmanovy pozitivní ekonomie vedle jednoduchosti klíčovým atributem kvalitní teorie. Nicméně u řady věcí, které ekonomové testují, je velmi složité poznat, zda se jejich výsledky shodují s realitou. Ba co víc, co se týče různých zkoumaných fenoménů a výzkumných otázek, můžeme často najít řadu studií, které docházejí ke zcela opačným závěrům.

Proč ekonomii vládnou muži? Je příliš sexistická

Ačkoliv podvádění je integrální součástí každé sféry, kde se pohybují lidé, akademického prostředí nevyjímaje, k protichůdným odpovědím na stejné otázky mohou dojít i autoři, kteří postupovali zcela poctivě a zcela správně. Ve světě, který se hemží empirickými pozorováními, zkrátka použili jiná data z jiných míst a jiných časových úseků či pouze jinou metodu. O něco větším mystériem ve světě empirické ekonomie je však to, že jiní ekonomové nejsou schopni se stejnými daty a za použití stejných metod dojít ke stejným výsledkům.

O snaze Andrewa C. Changa a Phillipa Li, kteří se snažili zopakovat studie ze 67 akademických paperů vydaných předními ekonomickými žurnály, informoval server The Conversation. Tito dva ekonomové z Federálního rezervního systému přitom ve své analýze zjistili, že moderní ekonomický výzkum je z velké části nereplikovatelný. Pouze u 22 ze 67 paperů byli autoři schopni dojít ke stejnému závěru, aniž by kontaktovali původní autory. Na druhu stranu s jejich pomocí se to podařilo u zhruba poloviny. To naznačuje, že postupy empirických výzkumů jsou v akademických článcích často nedostatečně popsány.

 

Zejména v souvislosti s rozvojem behaviorální ekonomie je patrný částečný posun od empirického výzkumu k experimentálních datům. A i řízených experimentů se pak dotýká otázka (ne)opakovatelnosti ekonomického výzkumu, ovšem zde přirozeně není možné použít stejná data. Behaviorální ekonom Colin Camerer prováděl spolu se svými kolegy experimenty, které měly napodobit původní experimenty z 18 akademických paperů. Jak píše server Wired, ve výsledcích své analýzy pak shrnují, že pouze u 11 z nich byl detekován „významný efekt ve stejném směru jako v původní studii“.

Ačkoliv oba články hovoří o replikační krizi v ekonomii, podobné problémy se bezpochyby vyskytují i v jiných vědních oborech. Dobrým příkladem je psychologie, kde se skupina vědců rovněž pokoušela replikovat výzkum z akademických článků publikovaných v roce 2008. A dopadlo to podobně bledě; jak uvádí The Conversation, v průměru byli schopni identifikovat pouze zhruba polovinu efektu, který reportovali původní autoři.

Ekonomie jako věda o sobectví, kterou studují sobci

Newsletter