Hledání viníků v ožehavé záležitosti úniků miliard do daňových rájů pokračuje. Alespoň formálně určitě. Kauzy Panama Papers a Paradise Papers ukázaly, jak rozsáhlá tato problematika je a jak intenzivně je svět daňových rájů propojen se zbytkem světa. Představitelé zemí Evropské unie se rozhodli jednat. Vypracovali jakousi černou listinu sedmnácti největších hříšníků. Tento dokument je však poněkud zvláštní a vyvolává možná více otázek, než dává odpovědí.
O co v jednotlivých kauzách šlo?
Panama Papers
Na jaře roku 2016 zaplavila media kauza Panama Papers, ve které se jednalo o interní dokumenty uniklé z panamské advokátní kanceláře, která pomáhala bohatým a mocným klientům z celého světa vyhýbat se placení daní a prát špinavé peníze.
Kauza panamských dokumentů se týkala více než 200 tisíc firem a lidí. Mezi nimi bylo i téměř 300 Čechů. Ze zemí EU bylo v dokumentech odhaleno nejvíce offshore firem z Velké Británie (17 973 firem), dále z Lucemburska a Kypru, ale také z Lotyšska, Irska, Španělska, Estonska a Malty.
Praxe bank: Doma ztráty, v daňových rájích miliardové zisky
Uniklé informace z kauzy Panama Papers měly dalekosáhlé následky pro politiky po celém světě. Například v dubnu odstoupil španělský ministr průmyslu Jose Manuel Soria poté, co se ukázalo, že měl vazby na offshore společnosti, které předtím popíral. K rezignaci byl donucen také islandský premiér Sigmundur David Gunnlaugsson, když vyšlo najevo, že měl ukryté obří sumy peněz na Panenských ostrovech. Pod palbu kritiky se dostal i bývalý britský premiér David Cameron kvůli offshorovému investičnímu fondu svého otce.
Paradise Papers
Takzvané Paradise Papers, které byly zveřejněny 5. listopadu 2017, jsou souborem zhruba 13,4 milionu finančních dokumentů, které odhalují více než 120 tisíc firem i soukromých osob a jejich daňové úniky do daňových rájů. Tyto dokumenty byly, stejně jako ty předchozí, předány německému listu Süddeutsche Zeitung a americkému International Consortium of Investigative Journalists, přičemž šlo o únik informací z 21 různých zdrojů.
Češi a horečka daňových rájů na ústupu
Pozdvižení, které se kolem toho rozvířilo, bylo opět značné. Paradise Papers totiž ukázaly, jak si velké nadnárodní společnosti, jako je například Facebook, Apple, Uber či Nike, nechaly snižovat své daně na směšně nízkou úroveň. Mezi osobami, které v dokumentech figurovaly, byla navíc i řada známých jmen, namátkou například britská královna Alžběta II. a princ Charles, kanadský premiér Jean Chrétien, ukrajinský prezident Petro Porošenko, americký multimiliardář George Soros, kolumbijský prezident Juan Manuel Santos, dále také populární zpěváci Bono Vox, Justin Timberlake či Madonna.
Paradise Papers, které se týkají více než 120 politiků z téměř 50 zemí, dokládají, jak intenzivně politické a další elity tyto ráje využívají. Ukazují, jak neoddělitelně je tento offshore svět propletený s vyspělým světem. Ekonom Gabriel Zucman podle Süddeutsche Zeitung spočítal, že nadnárodní koncerny ročně přesunou do daňových rájů přes 600 miliard eur a superbohatí jednotlivci 7,9 bilionu eur.
Černá listina EU
EU se již po zveřejnění prvních tajných dokumentů rozhodla na tyto události reagovat. Od dubna 2016 pracovala na vytvoření černé listiny zemí, které z jejího pohledu „v boji s daňovými úniky“ nedělají dost. Výsledkem je seznam 17 zemí a regionů, které byly vybrány z širšího soupisu 92 podezřelých. Výběr, který podle serveru merkur.de zveřejnila agentura AFP s odvoláním na nejmenované zdroje z EU, je však v mnoha ohledech poněkud zvláštní.
Co na něm je? Seznam obsahuje tyto země či regiony:
- Bahrajn
- Barbados
- Spojené arabské emiráty
- Jižní Korea
- Tunisko
- Mongolsko
- Trinidad a Tobago (ostrovní stát v Karibském moři)
- Macao (bývalá portugalská kolonie, která je od roku 1999 pod správou Číny)
- Panama
- Palau (tichomořská republika pod správou USA)
- Svatá Lucie (ostrovní stát v Karibském moři)
- Marshallovy ostrovy
- Namibie
- Samoa
- Americká Samoa (tichomořské nezačleněné území USA)
- Grenada (ostrovní stát v Karibském moři)
- Guam (autonomní ostrovní území USA v Tichém oceánu)
Řada z těchto zemí či oblastí si své místo na listině jistě zaslouží. Například Panama, která se proslavila již v rámci zveřejnění Panama Papers jako ráj pro firmy, které mají na místě svého sídla jen poštovní schránku. Bahrajn, Barbados, Grenada, Dubaj, Marshallovy ostrovy, Samoa a Svatá Lucie byly označeny za daňové ráje organizací OECD již v roce 2002. Tunisko a Trinidad a Tobago jsou jediné dvě země ze seznamu EU, které stojí i na černé listině mezinárodní organizace Financial Action Task Force on Money Laundering (FATF).
Asi největším překvapením je nicméně přítomnost Jižní Koreji. Tato země se dosud nikdy nikde v souvislosti s pojmem daňový ráj neobjevila. Podle serveru Finanzen100 je nicméně pravdou, že dává tamním firmám velkorysé daňové úlevy, což je patrně evropským ministrům financí trnem v oku.
Rovněž Namibie, Mongolsko, Palau, Guam a Grenada dosud nikde nebyly vysloveně označeny jako daňové ráje, i když minimálně uvedený karibský ostrov a území pod americkou správou lákají na neexistenci korporátních daní.
Kdo chybí?
Evropská unie dala od začátku jasně najevo, že se na černé listině neobjeví žádný z členských států. Přitom lamanšské ostrůvky Jersey a Guernsey, korunní závislá území ve vlastnictví Velké Británie, stejně jako Lucembursko, Lichtenštejnsko a Malta mezi daňové ráje nepochybně patří. A dalšími kandidáty na seznam by mohlo být také Irsko, Dánsko, Kypr či Monako.
Malta: Daňový super ráj a velká černá díra EU
Navíc zde chybí i řada mezinárodně proslulých rájů, jako je Švýcarsko, Kajmanské ostrovy, Bermudy, Seychely a různé malé ostrůvky v Karibiku a jižních mořích.
Proč tam nejsou?
Členské státy EU nejsou na seznamu pochopitelně proto, že se ministři financí nechtěli strefovat do vlastních řad. Navíc by dokument, který by takto ukazoval prstem na své vlastní členy, neměl šanci na schválení.
A známé daňové ráje mimo EU na listině podle serveru Finanzen100 chybí proto, že se při jejím sestavování bral ohled na to, zda se některé země snaží o nápravu. Kdo například přislíbil daňovou reformu, byl brán jako „kooperující“.
Díky tomu se do užšího výběru nedostalo například Turecko, které slíbilo, že do roku 2019 splní mezinárodní standardy ohledně transparentnosti.
Důsledky?
A jaké důsledky plynou ze záznamu na černé listině EU? Patrně vůbec žádné. Jde totiž zjevně o čistě symbolický akt bez jakýchkoli reálných dopadů. EU totiž není schopna se dohodnout na tom, jak by měla k takovým hříšníkům přistupovat. Francouzský prezident Emmanuel Macron požaduje, aby se dotyčné země trestaly sankcemi nebo jim byl ztížen přístup k úvěrům od evropských bank. Taková opatření však dosud v rámci EU nenalezla většinovou podporu.
Ministr daňových rájů Andrej Babiš?
Politická vůle řešit problematiku daňových rájů je v EU obecně velmi omezená. Poukázal na to speciální vyšetřovací výbor Evropského parlamentu, který nedávno dospěl k závěru, že hlavními viníky toho, co odhalily Panama Papers, byly samotné státy EU.
Tomu jsme se podrobněji věnovali v článku Kdo může za praní špinavých peněz v Panamě? Evropské vlády!
