I když v čínské nebo indické kultuře je dobrým zvykem společné hodování, kdy spolu lidé při večeři či obědě nejen sedí u stolu, ale sdílí navzájem i samotné talíře, návštěvníky tuzemských čínských a indických restaurací se takto stravovat uvidíme jen velmi zřídka. Výzkum pocházející z University of Chicago Booth School of Business však přináší velmi dobrý důvod pro to, aby se tento stav rychle změnil.
Alespoň pokud jsou oni návštěvníci stravovacích zařízení zároveň i obchodní partneři, kteří se potřebují na něčem dohodnout. Tento primárně rodinný způsob stolování se sice zdá být pro obchodní jednání tak trochu neobvyklý, o to zajímavější jsou však s ním spojeny benefity. Alespoň podle odborného článku, který bude brzy publikován v časopise Psychological Science. Ten výhody takového společného hodování posvětil přímo věděckým způsobem.
V něm se totiž dočtete, že pokud budete s obchodním partnerem sdílet nejen jídlo, ale i talíř, dosáhnete dohody mnohem snadněji a rychleji. K tomuto závěru došli autoři na základě experimentu, ve kterém požádali dobrovolníky, kteří se mezi sebou neznali, aby se mezi s sebou spárovali do dvojic za účelem vyjednávání. Ještě předtím si však spolu měli sníst malou svačinku v podobě chipsů se salsou.
Zatímco však jedna půlka dvojic obdržela dvě misky s chipsy a dvě misky se salsou, druhá polovina páru se musela spokojit s jednou miskou chipsů a jednou miskou salsy dohromady. Následně přišlo na řadu simulované vyjednávání, kdy jeden z dvojice měl předstírat, že je zástupce odborů, zatímco druhý byl v pozici vedení firmy, přičemž se společně měli dohodnout na výši mzdy přijatelné pro obě strany. Uvedené role jim přitom byly přiděleny náhodně.
Nemůžete najít (dobrou) práci? Možná se špatně jmenujete – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/mo4lhkqwl0 prostřednictvím @roklen24 #HR #work #stereotype pic.twitter.com/4dXeRFFjH2
— Roklen24.cz (@roklen24) 19. července 2019
Proces vyjednávání dohromady čítal 22 kol, přičemž tyto zároveň měly představovat dny, kdy jsou pracovníci ve stávce. A stejně jako ve skutečném světě, i v tomto herním schématu oběma stranám s délkou stávky narůstaly náklady. Oba vyjednavači tak měli motivaci nejen dojednat výši mzdy nejvýhodnější pro svou stranu, ale zároveň dosáhnout dohody co nejdříve.
A jak napovídá to, co již bylo naznačeno v úvodu, značně nižší počet kol k tomu potřebovali ti, kteří předtím jedli ze společného talíře. Těmto párům to v průměru trvalo devět stávkových dnů. Naproti tomu dvojice, které si mohly dopřát luxus samostatných misek, potřebovaly v průměru o čtyři dny více.
Tento signifikantní rozdíl si přitom autoři vysvětlují tím, že sdílení talíře nejen prolamuje ledy, ale navíc vyžaduje, aby lidé koordinovali své fyzické akce. To pak patrně přispělo i k větší spolupráci v rámci následného vyjednávání. „V zásadě je každé jídlo, které jíte sami, promarněnou příležitostí se s někým spojit,“ citoval web University of Chicago Booth School of Business Ayelet Fishbach. „A každé stolování, které zahrnuje sdílení jídla, plně využívá příležitosti k vytvoření jistého sociálního pouta,“ uzavřela jedna z autorek výzkumu.
Jak nakopnout produktivitu na pracovišti? Pryč se saky a kravatami!