První vlna náporu pandemie koronaviru s sebou přinesla nejen více než 30% propad amerických trhů, ale rovněž výraznou poptávku po dolarech. Firmy z celého světa poptávaly dolarovou likviditu, aby měly dostatek volných prostředků, díky kterým by se mohly (alespoň částečně) vypořádat se vzniklým nabídkovým a následně poptávkovým šokem. V tu chvíli nastoupil Fed.
S nadsázkou by se dalo říci, že opatření přijatá americkou centrální bankou měla povahu intervence proti silnému dolaru, byť samozřejmě o žádný přímý devizový zásah nešlo. Cíl byl ale jasný – snížit krátké i dlouhé sazby a dostat na trh, domácí i zahraniční, dostatek likvidity.
Výčet opatření Fedu zahrnuje snížení úrokových sazeb k nule. Dále pak neomezený program kvantitativního uvolňování (QE), který doplňují (uvedeno ve zkratce) facility jako repo operace, diskontní okno, CPFF, PDCF, MMLF, PMCCF, SMCCF, TALF, MLF, PPP a MSBLP. To jsou prostředky, skrze které Fed dodává likviditu na domácí trh, přičemž do výčtu nákupů zařadil i korporátní dluhopisy, kterým byl zhoršen rating na „junk“, tzv. fallen angels. Pro zahraniční trh pak Fed připravil swapové linky a FIMA repo operace.
Zejména činnost na trhu firemních dluhopisů, kterou Fed rozjel prostřednictvím programu CPFF až v tomto týdnu, se ukazuje jako klíčová. Právě na tomto trhu byla nervozita evidentně silnější, což naznačovaly zejména vyšší sazby. Dokazuje to například spread mezi výnosem 90denních „AA“ nefinančních komerčních papírů a krátkodobé sazby OIS, který se na konci března nacházel na vůbec nejvyšších hodnotách od roku 2001.
Nástup Fedu povzbudil i investory, kteří se začali postupně vracet do fondů aktivních na primárních peněžních trzích, které patří mezi největší obchodníky s komerčními cennými papíry. Poslední data Investment Company Institute ukázala, že v týdnu k 8. dubnu připlulo do těchto fondů 7,1 miliardy dolarů. Díky tomu byla přerušena vlna šesti po sobě jdoucích týdnů odlivu kapitálu, která podle agentury Bloomberg dosáhla celkové výše 155 miliard dolarů.
Přítomnost Fedu by tak měla pomoci snížit sazby krátkodobých firemních dluhopisů. Rovněž by měla uvolnit situaci na trhu revolvingových úvěrů, které firmy využívaly v době, kdy pro ně bylo získávání prostředků prostřednictvím dluhopisů nákladné. K celkovému uvolnění finančních podmínek také přispívá pokles spreadu mezi sazbou Libor a OIS, případně spreadu FRA sazeb a OIS. Na mezinárodní úrovni pak dostatek dolarové likvidity naznačuje například vývoj basis swapů, u kterých, ať už ve dvojici s eurem, librou či japonským jenem, je vidět citelný pokles dolarové prémie.
Dá se tak říci, že Fed situaci díky svým opatřením zvládl. Neznamená to však, že by zcela vyčerpal munici. Pokud by bylo potřeba, měnový výbor by bezesporu mohl svou paletu nástrojů ještě rozšířit. Nečekáme sice, že by došlo například na nákupy akcií, opatření jako cílování výnosové křivky je už ale pravděpodobnější. Tento krok by byl potřeba zejména tehdy, pokud by krátkodobé sazby rostly zejména vinou emisní činnosti americké vlády, která už ostatně od poloviny března vydala pokladniční poukázky v objemu více než 760 miliard dolarů. Taková situace by byla pro Fed nežádoucí, jelikož by působila na utahování finančních podmínek. Možným cílem by v případě krátkodobých dluhových instrumentů, řekněme tříměsíčních pokladničních poukázek, mohla být bezriziková sazba OIS.
Cílování výnosové křivky každopádně není Fedu cizí, jelikož tento nástroj využíval již ve 40. letech. Dnes by se pak zařadil vedle Bank of Japan a australské centrální banky, která s cílováním začala zhruba v polovině března.
Autorem je FX analytik skupiny Roklen Jan Berka. Text byl původně napsán pro rubriku Big Expert serveru kurzy.cz.
