Zatímco diskreční měnová politika doporučovaná neokeynesovci v 60. letech měla hospodářství překvapovat, cílování inflace, které většina centrálních bank ve vyspělých zemích využívá nyní, je postaveno v podstatě na opačném principu. Měnové autority se jednak snaží být vzhledem k veřejnosti co nejvíce transparentní a jednak, když model hlásí, že je ke splnění inflačního cíle potřeba agresivně snížit či zvýšit úrokové sazby, ve skutečnosti se posouvají poměrně pomalu, aby trhy nebyly zbytečně zaskočeny.
Vedle úrokových sazeb se stala důležitým kamenem měnové politiky i samotná komunikace centrálních bankéřů. Ti svými prohlášeními často naznačují, jaká bude budoucí trajektorie nastavovaných úrokových veličin. Ostatně v dobách, kdy jsou úrokové sazby na nejnižších možných hodnotách, což je nedávná minulost, ale zároveň patrně i blízká budoucnost, je to často to jediné, co mohou dělat.
Centrální bankéři, vraťte úrokové sazby na nulu
Právě účinností tohoto specifického měnově-politického nástroje, který – v kontrastu s „natvrdo“ nastavenými úrokovými sazbami – můžeme nazývat jako „měkký“, se ve svém výzkumu zabývali ekonomové Michael Ehrmann, Gaetano Gaballo, Peter Hoffmann a Georg Strasser. Výsledná zjištění prezentují v příspěvku na serveru VoxEU.org. Ještě před zkoumáním dopadů prohlášení centrálních bankéřů však bylo nutné tyto tzv. výhledy měnové politiky (forward guidance, FG) účelně rozdělit.
První kategorie je tvořena prohlášeními s „otevřeným koncem“ (open-ended forward guidance), kdy centrální banka sice říká, co bude dělat, ale nepřipojuje k tomu žádný časový horizont ani jiné kvantitativní vodítko; například „budeme delší dobu udržovat sazby na nízké úrovni“.
Konkrétnějším typem jsou prohlášení založená na datech (data-based forward guidance), například „sazby budou nízko tak dlouho, dokud nebude dosaženo dvouprocentního inflačního cíle“. Poslední kategorie pak zahrnuje prohlášení vázaná na určité časové období či datum (calendar-based forward guidance), v podobě například „sazby budeme udržovat nízko alespoň do poloviny roku 2020“.
Jak je přitom patrné z následujícího obrázku, který ukazuje změnu reakce výnosů dvouletých státních dluhopisů za vybrané země na nové ekonomické zprávy, a to konkrétně v závislosti na charakteru měnově-politického prohlášení (oproti stavu, kdy žádné prohlášení učiněno nebylo, který je znázorněn červenou čarou), FG s otevřeným koncem s touto reakcí příliš nepohnou. Přesněji ji poměrně nepatrně oslabí.
„Zelená“ měnová politika. ECB v boji proti změně klimatu
U datových FG pak byla změna reakce o něco silnější, podobně jako FG s otevřeným koncem dopad ekonomických zpráv ztlumily, což je, pokud chce centrální banka trhy spíše uklidňovat a krotit než ještě více dráždit, pozitivní. Zdaleka největší vliv na reakce ovšem měla prohlášení vázaná na určité časové období. Kalendářní FG přitom autoři rozdělili na dvě subkategorie, a sice na ty, které souvisí s obdobím do následujícího 1,5 roku, a ty, které odkazují na delší časový horizont.
Nejsilnější dopad ze všech typů prohlášení byl nepřekvapivě spojen s kalendářními FG do 1,5 roku, naneštěstí však šlo o dopad procyklický. Zde centrální bankéři svými prohlášeními efekt ekonomických zpráv znásobili, a to více než 2,5krát. Kalendářní FG související s delším časovým horizontem pak naopak zařídily nejsilnější oslabení jejich dopadu.
Z toho tedy plynou cenné implikace pro způsob, jakým by centrální bankéři měli na veřejnosti formulovat svoje myšlenky. Pokud chce měnová politika působit proticyklicky, tedy snažit se dopad (nepříznivých) zpráv tlumit, nejschůdnější cestou jsou k tomu prohlášení, která signalizují chování měnové politiky v dlouhodobém, avšak jasně vymezeném časovém horizontu.
