Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna testuje 25,30 za euro.

Nejistota kolem ropy

Měla být po nějakou dobu levnější a místo toho podražila. Za navýšením spotových cen ropy na více než 70 dolarů za barel Brentu jsou zodpovědné geopolitické faktory, které mohou narušit běžné dodávky ropy. K nejdůležitějším z nich patří riziko vypuknutí konfliktu v oblasti Perského zálivu, ale i rozpad ropného průmyslu ve Venezuele. V důsledku toho dochází k situaci, se kterou souvisí předpoklad udržení se po jistou dobu vyšších cen. Stačí říci, že předpovědi průměrných cen ropy Brent na roky 2018 a 2019, předpokládající odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem, jsou nyní vyšší, a to nejméně o 7-10 dolarů než před měsícem.

Jmenování generála Mikea Pompea ministrem zahraničí a Johna Boltona poradcem pro národní bezpečnost posunuly dle komentátorů americkou zahraniční politiku do více konfrontační pozice.

Reakce trhu s ropou na sebe nenechala dlouho čekat. Již 23. března převýšila cena ropy Brent hranici 70 dolarů za barel. Další faktor, který navýšil riziko, se objevil 11. dubna, když tajemník ministerstva financí, Steven Mnuchin, naznačil, že Spojené státy mohou na Írán uvalit „velmi ostré“ sankce, neboť prezident Donald Trump usiluje o redefinici mezinárodní dohody omezující jaderný program Íránské islámské republiky. Po tomto oznámení překročila cena ropy Brent hranici 72 dolarů a dokonce rostla i nadále s tím, jak se blížil termín rozhodnutí stanovený na 12. května. Růst cen vyplýval z přesvědčení, že opětovné uvalení sankcí USA na Írán je nezvratné, a nepatrný pokles byl pouze náznakem nejistoty, jak citelné tyto sankce budou.

Prezident Donald Trump se 8. května, i přes opačný postoj evropských spojenců, rozhodl odstoupit od jaderné dohody s Íránem. Jaké budou důsledky tohoto kroku je dnes těžké předvídat. Jediné, co víme, je, že nejsilněji sankce dopadnou na Írán. Před přijetím rozhodnutí se očekávalo, že vzhledem k pravděpodobnému protestu Číny a Ruska a nesouhlasu Evropské unie nebudou sankce tolik citelné jako v případě mezinárodních sankcí z roku 2012. Podle odhadů IHS Markit může v roce 2018 Irán přijít o export ve výši 200 000 barelů denně a v roce 2019 dokonce o 500 000 barelů denně. Otázkou zůstává reakce samotného Íránu, který dnes deklaruje připravenost pokračovat v dohodě s menším počtem stran, bez USA. Není ale jasné, jak se zachová v delším časovém horizontu.

Těžkosti s hodnocením následků vyplývají především z toho, že máme co do činění s nárůstem nejistoty v otázce dalšího vývoje situace na Blízkém východě a také vztahů mezi Spojenými státy a Evropou, Severní Koreou, Ruskem a Čínou. Napětí v oblasti Perského zálivu, trvá již delší dobu. Do značné míry zde svou roli sehrály politické změny v Saudské Arábii. Ta se obává obnovení íránského jaderného programu a podobně jako Izrael a Spojené Arabské Emiráty se snaží zadržet jeho vliv na okolní státy. Ambice Saudské Arábie, která usiluje o pozici silného hráče v regionu a hospodářskou transformaci, jsou velice finančně nákladné. A právě to je důvod, proč Saudská Arábie změnila svoji strategii těžby ropy a z obrany své pozice na trhu přešla na podporu růst cen až na min. 80 dolarů za barel.

Po rozhodnutí prezidenta Trumpa cena ropy Brent vzrostla a v současnosti osciluje kolem 77 dolarů za barel. Je toto předzvěst dlouhodobě vyšších cen? Dle mého názoru nikoliv, tedy pouze v případě, že se neobjeví další faktory zvyšující riziko. Na trhu totiž fungují samoregulační mechanismy, které v horizontu několika čtvrtletí mohou zásadně zbrzdit růst cen, vyplývající z narušení nabídky.

Pamatujme na to, že poptávka po ropě roste nyní tempem cca 2 miliony barelů denně. Příčinou bylo do značné míry dlouhé období nízkých cen ropy. Pokud by takový růst pokračoval po několika čtvrtletí, mělo to negativní dopad na poptávku po ropě i na hospodářský růst v zemích, které ropu dováží. Vyšší ceny paliva totiž snižují disponibilní příjem. Individuální spotřebitelé dávají v takových případech přednost levnější hromadné dopravě a nakupují méně paliv. Hospodářské subjekty tuto volbu nemají. Z důvodu růstu nákladů na dopravu generují menší přidanou hodnotu, nižší zisky a méně investují. K této adaptaci nedochází ihned – obvykle jsou na to potřeba dvě, tři čtvrtletí. Vyšší ceny ropy jsou naopak výhodné pro vývozce, nicméně výzkumy MMF ukazují, že v celosvětovém měřítku vede růst cen ropy ke snížení tempa růstu světové ekonomiky.

Je-li důvodem růstu cen ropy geopolitické napětí globálního rozsahu tak, jak se to děje dnes, má taková situace přímý vliv na oslabení celosvětové konjunktury a v důsledku omezuje budoucí poptávku po ropě. A co je ještě důležitější, geopolitická rizika se objevují v pokročilé fázi globálního cyklu konjunktury, který trvá již 9 let, a překrývají se s již započatým cyklem navýšení úrokových sazeb ve světě. Šéfová MMF, Christine Lagardeová, varovala před následky rostoucího rizika obchodních válek i před rychle rostoucí celosvětovou zadlužeností. Podle Lagardeové jsou pravidla, která definují základy globálního obchodu, ohrožená rozpadem, což přímo poškozuje globální ekonomický růst a snižuje poptávku po ropě.

Podle IHS Markit mohou známé geopolitické faktory během následujících 12 měsíců vést ke snížení nárůstu globální poptávky po ropě a tekutých palivech v roce 2019, a to na 1,2 – 1,5 milionu barelů denně. To v případě samotné ropy a rafinérských výrobků znamená 0,7 – 1,0 milionu barelů denně.

Nestane-li se něco zásadního, bude růst poptávky v tomto nižším měřítku uspokojen těžbou ve Spojených státech. Podle IHS Markit v případě průměrných cen ropy WTI na americkém trhu, které se drží na úrovni vyšší než 60 dolarů za barel (což odpovídá cenám ropy Brent nad 65 dolary), vzroste letos těžba  o 1,2 milionu barelů za den a v příštím roce pak dokonce o 1,1 milionu bbd. Pro srovnání: těžba v ostatních zemích, kromě OPEC, se zvýší o 0,3 a 0,6 milionu. Proč se těží čím dál více břidlicové ropy? Významným faktorem je technologický pokrok v oblasti těžby, který zvyšuje denní výtěž ropy z jednotlivých vrtů. Díky inovativním technologiím byla oživena těžba v texaském Permian Basin, kde se nyní těží více než 700 000 barelů ropy denně. Pro srovnání: těžba ropy ze dna Mexického zálivu je desetkrát menší.

Návrat k prémii za geopolitické riziko znamená, že ceny budou po určitou dobu vyšší a velmi proměnlivé. V delším horizontu se však nemusíme nedostatku ropy obávat, nejistota se týká především velikosti poptávky. Takové rozložení tržních sil nevytváří tlak na ceny. Dlouhodobý cenový výhled bude z jedné strany záviset na vývoji nových technologií podporujících využití ropy v dopravě, a na straně druhé na ekologických a klimatických zákonech, které tlačí na omezení emisí z oblasti dopravy. Oba dva faktory mohou trhy překvapit. Výsledkem takového překvapení jsou právě cenové cykly. To je však téma na další příspěve

Newsletter