Navoněná bída. Za „okázalou“ spotřebu utrácí víc chudí

Je dokázaným faktem, že lidem nezáleží až tolik na tom, jaké jsou jejich příjmy či majetek v absolutní výši, ale spíše na tom, jak si stojí v porovnání s ostatními. Ba co víc, největší radost mají tehdy, když na ně jejich okolí pohlíží jako na lidi „při penězích“, kteří si leccos mohou dovolit. I proto se tak daří odvětví luxusních značek, které v principu prodávají ty samé produkty jako „neluxusní značky“ – až na to, že ty nejsou značkové.

„Držení majetku přináší slávu; je to individuální odlišení,“ napsal kdysi ve své knize Teorie zahálčivé třídy (The Theory of the Leisure Classzakladatel amerického institucionalismu Thorstein Veblen. Tzv. Veblenův efekt pak odkazuje na paradoxní tržní stav, kdy poptávané množství určitého produktu roste přímo úměrně s jeho cenou, a poptávková funkce je tak nikoliv klesající, ale rostoucí. Jinými slovy, čím je zboží dražší, tím více ho lidé chtějí nakupovat.

Placení kreditkou? Utrácíme příliš. A za špatné věci

Vysvětlení tohoto na první pohled zvláštního jevu leží v přirozené lidské touze ukazovat ostatním, jak dobře se mají. Určité produkty tedy nekupují kvůli naplnění svých nezbytných či zbytných potřeb, ale jakožto pomůcky pro tzv. „okázalou spotřebu“ (conspicuous consumption). Čím dražší věci pak máte, tím bohatší přirozeně působíte na okolí. Jak píše server eZonomics, stejně jako ve zvířecí říši, kde najdeme jelena s největšími parohy či páva z nejkrásnějším peřím, řada lidí po světě chodí s luxusními kabelkami, jezdí „vytuněnými“ automobily a ukazuje své drahé hodinky. Jinými slovy, lidé takzvaně signalizují svůj třídní status.

Taková signalizace vysokých příjmů a bohatství ovšem přirozeně něco stojí. A pokud ve skutečnosti vaše příjmy či bohatství nejsou tak vysoké, jak se snažíte působit, může to mít velmi neblahé důsledky pro váš rozpočet. Relativně bohatí sice utrácí na signalizaci statusu v absolutní výši více než relativně chudí, avšak pokud tyto absolutní částky posoudíme v relaci k příjmu, dostaneme poněkud jiný obrázek.

 

Jak Andreas Chai a Wolfhard Kaus dokázali na datech jihoafrických domácností, relativně chudší lidé vydávají na onu okázalou spotřebu vyšší procento svých příjmů než relativně bohatší lidé. Zajímavé je zejména zjištění, že s tím, jak v dané lokalitě rostly příjmy domácností, ty bohatší měly tendenci redukovat své výdaje na okázalou spotřebu, zatímco chudší domácnosti je naopak zvyšovaly. Autoři pak ve svém paperu zmiňují i několik dalších studií, které došly k podobným závěrům. Jinými slovy, mezi výší příjmu a relativními výdaji na signalizaci statusu existuje inverzní vztah.

Spotřebitelé s nízkými příjmy se tedy vzdávají „skutečné“ spotřeby ve prospěch té okázalé, čímž si tak paradoxně dobrovolně ukrajují další díl už z tak malého koláče. Budování takové „iluze bohatství“, které samo o sobě ostatně není nejlevnější, se pak může pro tyto slabé domácnosti snadno stát zdrojem finančních problémů.

Paper jiných vědců se pak zaměřil na vztah mezi výdaji na okázalou spotřebu, mírou úspor a chudobou. Jak varují autoři, pokud domácnosti místo spoření utrácejí za okázalé věci, které ve skutečnosti nepotřebují, může je nemile překvapit nečekává událost spojená s výdaji, na které nebudou mít dostatečnou rezervu. Okázalá spotřeba vás tak může donutit se například zadlužit.

Jak dále zmiňuje server eZonomics, roli hrají i další faktory, zejména pak ty psychické. Několik experimentů například ukázalo, že lidé vynakládají prostředky na signalizaci statusu tehdy, pokud si potřebují „léčit své psychické rány“. Jak dodávají autoři, to může postihovat zejména jedince s nízkým sebevědomím. Jiný výzkum na druhou stranu ukázal, že za luxusní zboží relativně více utrácejí extroverti. Jak ovšem ukazuje jiná studie, tím, co může naopak snižovat výdaje na okázalou spotřebu, to je univerzitní vzdělání. 

Ekonomie životního prostředí: Škodí bohatství a nerovnost planetě?

Newsletter