Lucasův paradox a (ne)efektivní alokace kapitálu mezi chudými a bohatými

Efektivní alokace kapitálu napříč světem vyžaduje splnění podmínky, že mezní produkt kapitálu je v každé zemi stejný. Základní myšlenka je taková, že pokud by byl v nějaké zemi vyšší, vzhledem k vyššímu výnosu by sem dodatečný kapitál přitekl, což by – v souladu se zákonem klesajících výnosů – stlačilo mezní produkt kapitálu na úroveň jiných zemí.

Na „nesprávné“ rozmístění kapitálu v rámci rozvinutých a rozvojových zemí poukazuje fenomén, pro který se podle jeho objevitele amerického ekonoma Roberta Lucase vžilo označení Lucasův paradox. Vzhledem k tomu, že poměr kapitálu na pracovníka je ve vyspělých zemích vyšší než v těch rozvojových, ekonomická teorie říká, že kapitál by měl proudit z rozvinutých do rozvojových zemí – tedy od „bohatých“ k „chudým“.

Nicméně už v roce 1990 si Lucas všiml, že je to tak trochu naopak. Chudí totiž půjčovali bohatým, což znamená, že z rozvojových zemí proudil kapitál do zemí rozvinutých. Tento jev pak bylo možné sledovat ještě dlouhou dobu, až v posledních letech se zdá, že se věci začínají dávat „do pořádku“. I tak ovšem není tok kapitálu z bohatých do chudých zemí natolik významný, jak by naznačovala ekonomická teorie.

Mnoho ekonomů se poté ptalo a stále ptá – jak je to možné? Podle Matta Lowea, Chrise Papageorgiou a Fidel Pérez Sebastiána vysvětlení neleží v tom, že by trhy byly iracionální a nedostatečně by sledovaly výnosy kapitálu. Naopak ve svém příspěvku na serveru VoxEU.org ukazují, že soukromý kapitál je napříč zeměmi rozdělován pozoruhodně efektivně. To je patrné ve chvíli, kdy z rovnice odstraníme veřejný kapitál.

Lucasův Paradox. Půjčují bohatí chudým, anebo chudí bohatým?

Analýza, kde se autoři zaměřili zejména na porovnání mezních produktů kapitálu, byla provedena na datech 26 vyspělých a 42 rozvojových zemí. Levý horní graf zobrazuje odhad mezního produktu kapitálu v relaci k vyspělosti země, která je aproximována reálným HDP v paritě kupní síly na pracovníka. Je zde zahrnut jak soukromý, tak veřejný kapitál. Plochá křivka přitom naznačuje, že mezní produkty kapitálu se mezi bohatými a chudými zeměmi systematicky neliší, a není zde tedy jasná tendence k neefektivní alokaci v duchu Lucasova paradoxu.

Pokud není v úvahu brán veřejný kapitál, ale soustředíme se pouze na mezní výnos soukromého kapitálu (pravý horní obrázek), křivka je trochu klesající, nicméně indikovaná misalokace je poměrně nízká. Soukromé kapitálové trhy tak odvádějí poměrně dobrou práci, myslí si autoři. Zvýšení globálního důchodu, které by bylo možné díky realokaci soukromého kapitálu, spočítali jako 1,9 %.

V rámci veřejného kapitálu, jehož mezními produkty se zabývají dolní dva obrázky, je však dle závěrů analýzy situace o trochu jiná; mezní produkty kapitálu v jednotlivých zemích se v závislosti na vyspělosti poměrně dost liší. Výpočty autorů tak naznačují, že misalokace kapitálu je zde téměř pětkrát větší než u soukromého kapitálu; přerozdělení kapitálu by zvýšilo globální příjem o více než 9 %. Vzhledem k významné roli, kterou hrají veřejné investice zejména v rozvojových zemích, autoři upozorňují na výrazné ztráty HDP, které jsou s neefektivní alokací (veřejného) kapitálu spojeny.

Když firmy „darují“. Veřejné zakázky pod taktovkou ODS a ČSSD

 

Newsletter