Jak zachránit upadající ekonomiky eurozóny?


11:02 • 22. února 2019

Tagy: export, Krize, hospodářský cyklus, eurozóna, růst

Zemím, které fungují v rámci měnové unie, jako je například eurozóna, je v případě domácí ekonomické krize doporučováno zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost prostřednictvím snížení jednotkových mzdových nákladů. Jinými slovy, když nemůže oslabit měnový kurz, mohou jít dolů mzdy a následně ceny.

Nicméně toto doporučení je spojeno s předpokladem, že rozhodnutí o domácí a zahraniční nabídce nejsou na úrovni podniků propojena, upozorňují ve svém příspěvku na serveru VoxEU.org Miguel Almunia, Pol Antràs, David Lopez Rodriguez a Eduardo Morales. Když v období poklesu spotřebitelské poptávky nenabízí domácí trh dostatečnou kapacitu pro absorpci zboží domácích firem, řešením může být umístění zboží na zahraniční trh.

Eurozóna jako optimální měnová oblast? Ani podle ECB ne

Tento mechanismus "ventilace" (venting-out), jak jej autoři nazývají, vysvětluje, proč v době hospodářské recese může souběžně docházet k exportnímu boomu. Důkazem toho budiž nedávné zkušenosti tří jihoevropských ekonomik, nebo jinak také hlavních zástupců problematického jižního křídla eurozóny - Řecka, Portugalska a Španělska.

Příběhy těchto tří zemí začínají z pohledu tématu v období propuknutí finanční krize v roce 2008 v USA, následované globální hospodářskou recesí a o něco později dluhovou krizí v eurozóně. Následující tři grafy ukazují v případě jednotlivých ekonomik jejich podíl na HDP "EMU 12", což označuje země eurozóny, které přijaly euro ještě před jeho zavedením v hotovostní podobě v roce 2002 (modrá linie), a jednak na exportu EMU 12 (červená linie).

Jak předpovídá mechanismus venting-out, v případě všech tří ekonomik lze sledovat, že jakmile se začalo hroutit HDP, na druhé straně docházelo k rychlému růstu exportu.

Na první pohled se zdá, že tato pozoruhodná exportní výkonnost je v souladu s typem vnitřního devalvačního procesu, který kombinuje pokles domácích mezd následovaný poklesem cenové hladiny. Data OECD, která autoři citují, však podle nich ukazují spíše na to, že kanál vnitřní devalvace nemohl být v tomto ohledu příliš účinný, jelikož přizpůsobení jednotkových pracovních nákladů bylo až do roku 2013 poměrně mírné a jeho příspěvek k růstu exportu tak byl v období 2010 až 2013 ne bezvýznamný, ale nikoliv také klíčový. Na příkladu Španělska odhadl podíl vlivu reforem na trhu práce na růst objemu exportu výzkumník Mezinárodního měnového fondu Jorge Salas na jednu desetinu až jednu čtvrtinu.

Alternativním vysvětlením je tedy proces venting-out, popisovaný autory. Zmiňovaný mechanismus dle nich funguje tehdy, když podniky, které čelí neočekávanému snížení domácí poptávky, mají schopnost omezit využívání flexibilních vstupů (např. dočasných pracovníků a materiálů) ve vztahu k relativně fixním vstupům (fyzickému kapitálu a stálým pracovníků). Podniky tehdy dosáhnou krátkodobého snížení mezních nákladů, což nastartuje růst konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. V důsledku toho pak nastává onen exportní boom.

Eurozóna po QE. Kdo zachrání země PIGS od defaultu?

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.