Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna testuje 25,30 za euro.

Itálie? Nová vláda bude bojovat nejen se stagnací ekonomiky

Na základě prvních povolebních průzkumů se rýsují jako nejpravděpodobnější dvě alternativy budoucí italské vládní koalice. Jednou z nich je středopravá koalice stran Bratři Itálie, Liga severu a Forza Italia. Další hypotetickou možností je široká koalice složená z Forza Italia a Demokratické strany.

Populismus v Itálii je na vzestupu. Poté, co Hnutí pěti hvězd odmítlo vstoupit do rokování s jinými stranami, politické riziko plynoucí z populismu pokleslo. Výsledky prvních povolebních průzkumů však nezměnily náš pesimistický výhled pro budoucí vývoj Itálie. Její hlavní charakteristikou je totiž to, že bez ohledu na aktuální politickou situaci a na aktuální vládnoucí stranu se ekonomická stagnace stala tamním normálem platícím po dobu uplynulých dvou dekád. Výsledky voleb na tom pravděpodobně nic nezmění.

Budoucí vláda nebude pravděpodobně schopna ani navzdory předvolebním slibům prosadit uvolněnou fiskální politiku. Bude totiž muset respektovat pravidla EU týkající se rozpočtového deficitu. Vláda bude muset navíc čelit nepříznivému vývoji ekonomiky. V střednědobém horizontu totiž očekáváme zpomalení ekonomického růstu.

Náš oblíbený ukazatel, úvěrový impuls, jehož vývoj předstihuje výkon reální ekonomiky o devět až 12 měsíců, začal klesat a v současnosti se jeho hodnota pohybuje zhruba na minus dvou procentech HDP. Očekávání ekonomického zpomalení proto nebude velkým překvapením. Důvodem budou nepříznivé bilance italských bank, nízká produktivita a slabé investice.

Ekonomický výhled navíc může ještě více zhoršit Evropská centrální banka (ECB) a její snaha normalizovat koncem tohoto roku měnovou politiku, což zvýší dluhové náklady Itálie. Těsně před volbami klesl rozdíl (spread) mezi výnosy desetiletých dluhopisů Itálie a Německa na nižší pokrizovou úroveň – na 1,3 %. Po dobu eurokrize to bylo až 5 %.

Přesto očekáváme, že úrokové sazby v Itálii musí koncem tohoto roku a v průběhu dalšího roku nevyhnutelně vzrůst. Zvýší to náklady na obsluhu dluhu a sníží vyhlídky ekonomického růstu. Upřímně řečeno, nevidím reálnou možnost, jak by nadcházející vláda mohla zvrátit vyhlídky na další ztracenou dekádu Apeninského poloostrova.

Autorem je Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži

Newsletter