Kdo spasí stárnoucí Evropu? Uprchlíci na trhu práce selhávají

Ačkoliv téma migrační krize v posledních měsících značně utichlo, v souvislosti s postupujícím oteplováním, ale i s vyhrocením situace na Blízkém východě znovu nabývá na popularitě. Nicméně více než planých populistických řečí je třeba o trochu serióznějších příspěvků do debaty. Jeden takový, který se konkrétně zaměřil na adaptabilitu uprchlíků na trhu práce, přinesl server VoxEU.org.

Jeho autory jsou ekonomové Francesco Fasani (Univerzita Queen Mary v Londýně), Tommaso Frattini (Milánská univerzita) a Luigi Minale (Univerzita Carlose III. v Madridu). Článek vychází z jejich paperu, který byl publikován v únoru letošního roku.

Ruku v ruce s postupující globalizací se každému jednotlivci nabízí nejen (pracovní) možnosti v jeho domácí zemi, může si rovněž vybírat i z pestré škály příležitostí, které poskytuje celý svět. Není tak žádná náhoda, že v posledních letech a desetiletích výrazně roste míra (ekonomické) migrace, a to především z chudších do bohatších zemí.

Nicméně kromě ekonomických migrantů tu máme také uprchlíky, kteří utíkají z regionů, kde probíhají válečné konflikty, a jejich přijmutí je tak věcí nikoli ekonomickou, ale humanitární. A jak praví Ženevská úmluva o uprchlících, evropské země, které se k ní zavázaly, koneckonců mají povinnost poskytnout těmto lidem v tíživé situaci azyl.

Ruská ekonomika spoléhá na imigranty. Spasí trh práce?

V bohaté Evropě (a nejen zde) je naopak stále více patrná demografická krize, kdy na jedné straně lidé žijí čím dál déle a na druhé se k tomu rodí stále relativně méně dětí. To pak činí z tamních důchodových systémů založených na průběžném financování Ponziho schéma, které se hroutí vzhledem ke stagnaci růstu či dokonce úbytku nových plátců vespod pyramidy. Mohli by je však nahradit obyvatelé přicházející z jiných zemí, ať už jde o uprchlíky či „obyčejné“ imigranty?

Autoři zmiňovaného paperu z reálných dat zjistili, že imigranti jsou na tom – co se týče trhu práce v porovnání s uprchlíky – daleko lépe. Uprchlíci mají o 11,6 % nižší šanci získat práci a naopak o 22,1 % vyšší zůstat nezaměstnaní než imigranti se stejnými charakteristikami. Rovněž příjem uprchlíků, kvalita zaměstnání a jejich participace na trhu práce je statisticky relativně slabší.

Jak pak ilustrují následující grafy, co se týče nezaměstnanosti a zaměstnanosti imigrantů a uprchlíků, tento gap začíná u zaměstnanosti na zhruba -30 % (u uprchlíka je oproti imigrantovi o 30 % nižší šance, že v 1. až 3. roce po příchodu bude zaměstnaný) a u nezaměstnanosti pak na 15 % (u uprchlíka je oproti imigrantovi o 15 % vyšší šance, že v 1. až 3. roce po příchodu bude nezaměstnaný).

Data také ukazují, že tyto rozdíly jsou poměrně dlouhotrvající a vyrovnávají se až po zhruba 15 letech. Zásahem, který pak celý problém může ještě prohloubit, je tzv. politika rozptylu (disperse policy), která si klade za cíl zajistit, aby se žadatelé o azyl usazovali nejen v hlavním městě, případně v dalších metropolích, ale aby byli „rozptýleni“ po celém území.

Kučera (Hays): Lidé chybí všude. Neříkejme „stop imigraci“

Tuto politiku využívá například Švédsko, Norsko, Velká Británie, Nizozemsko, Norsko či Irsko. Na následujícím grafu je ovšem možné sledovat, že politika rozptylu snižuje zaměstnanost uprchlíků a zvyšuje jejich nezaměstnanost, a navíc negativně působí na jejich participaci na trhu práce jakož i na kvalitu jejich zaměstnání.

Nejenže tato mezera adaptability na trhu práce mezi imigranty a uprchlíky se nezdá být motivována různými pozorovatelnými individuálními charakteristikami, ale jak uvádí autoři výzkumu, 60 až 80 % „uprchlické mezery“ (podmíněné věkem, pohlavím a vzděláváním) zůstává nevysvětleno, i když ekonomové do modelů zahrnuli dodatečné vysvětlující proměnné, jako je země původu a cílové země včetně vzájemné interakce mezi nimi.

Ačkoliv by se tedy mohlo zdát, že stárnoucí Evropa by měla být ráda za každou potenciální mladou pracovní sílu, ať už přichází odkudkoliv, reálná data implikují, že udělat z potenciální pracovní síly skutečnou je v případě uprchlíka často pěkný kus práce. Přijímání uprchlíků tak pořád zůstává spíše politickou než ekonomickou záležitostí.

Babiš: Migrační kvóty jsou „nepřijatelné“. Uvedl na konferenci v Sofii

Newsletter