Neřízená střela jménem dolar

Rok 2019 si budou investoři pamatovat jako začátek konce největšího měnového experimentu v historii. Měnová politika se dostala na konec své dlouhé cesty, která končí jejím selháním.

Existuje mnoho důvodů, proč už měnová politika nefunguje. Jedním z těch hlavních je fakt, že klasická měnová politika funguje pouze v „normálním období“. V případě příliš vysokých nebo příliš nízkých úroků přestávají standardní pravidla jednoduše platit.

Trh plný paradoxů

Vezměme si zemi s rozvíjejícím se trhem jako je například Argentina, do které by měl masivně proudit kapitál, už kvůli jejímu 80% zadlužení. Naopak z Německa by měl zase kapitál utíkat, vzhledem k jeho hluboce negativním výnosům. Ve skutečnosti ale peníze proudí z Argentiny a hromadí se v Německu.

Důvod? Silný dolar. V současném globálním systému neúspěšných měnových politik je jediným řešením nižší cena globálních měn, kterou přímo ovlivňuje síla dolaru.

Výška světového dluhu se odhaduje na 240 bilionů dolarů, což je přibližně 240 % světového HDP. Příliš velká část tohoto dluhu je kvůli roli dolaru jako rezervní měny a velké likviditě amerických kapitálových trhů denominováné v dolarech. Pokud je dolar příliš silný, napětí v systému se zvyšuje. Platí to nejen pro vývoz zboží z USA, ale i pro rozvíjející se trhy, které jsou závislé na financování v dolarech.

Silnější dolar a nedostačující likvidita v dolarech ovlivňují globální růst a de facto způsobují dezinflaci.  A to i navzdory snahám centrálních bank snižovat úrokové sazby. Současné nízké sazby a krátkodobé zaměření na inflační cíle vedou k nesprávnému rozdělení kapitálu a ničí produktivitu. Fungující mechanismus úvěrů a produktivní rozdělování kapitálu jsou přitom těmi nejdůležitějšími faktory, které podporují dlouhodobý růst.

Pomůže oslabení dolaru?

Do tohoto chaosu ještě vstupuje Donald Trump se svými tweety žádajícími slabší dolar. Jedním z prvních kroků byla neohrabaná šikana šéfa Fedu s cílem snížit úrokové sazby. Co se stane, až Trumpovi dojde trpělivost? Pravděpodobně aktivuje zákon o rezervách zlata z roku 1934, který dává Bílému domu rozsáhlé pravomoci prodávat dolar výměnou za cizí měny.

Státní pokladna má pro tento účel určen fond ve výši 95 miliard dolarů. Od roku 1995 se tento zákon použil pouze třikrát: v letech 1998, 2000 a 2011. Pokaždé pro účely poskytování mezinárodní likvidity.

Američtí politici napříč politickým spektrem všechny snahy o oslabení dolaru vítají. Tento fakt se váže i na obchodní jednání mezi USA a Čínou, o kterých si jen málokdo myslí, že pomohou snížit hodnotu dolaru. To však neznamená, že oslabení dolaru bude úspěšné. Pokud nebude podpořeno jinými opatřeními, neudělá „Ameriku opět skvělou“, právě naopak. Vytvoří se roztříštěný systém podporovaný vládou a centrálními bankami, ale bez náležitých tržních sil a přístupu k distribuci peněz a úvěrů. Oslabení vražedného dolaru tak bude pravděpodobně znamenat poslední hřebík do rakve velkého úvěrového cyklu.

Slabší dolar nám může pomoci nastavit čas, avšak nepůjde o strukturální řešení. Jedná se však o nejjednodušší, nejdostupnější a nejrychlejší řešení toho, co aktuálně poškozuje globální trhy. Mocnému dolaru zvoní postupně umíráček. Spojené státy, pozor na vaše přání.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.                   

Newsletter