Dan Ariely, jeden z předních guru behaviorální ekonomie, na svém blogu prezentuje příběh, který mu kdysi vyprávěl jeho student. Mladík jménem Peter si doma zabouchl klíče, a musel tedy na pomoc přivolat zámečníka. Když pak zámečník otevíral zabouchnuté dveře, Petera překvapilo, jak moc to bylo jednoduché – zámečníkovi stačilo pár chytrých úkonů a zhruba jedna minuta. Na mladíkovo nadšení pak reagoval větou, že zámky existují proto, aby čestní lidé zůstali čestní.
Jak dále vysvětluje Ariely, 1 % lidí bude vždy čestné a nevykrade vás, ani kdybyste dveře nechali odemčené a dokořán. Další 1 % bude vždy nečestné a obyčejný zámek, který lze koneckonců snadno zneškodnit, pro ně nebude představovat žádnou překážku. Nicméně pro zbylých 98 %, kteří se pohybují někde na linii mezi dobrem a zlem, představuje existence zámku nikoliv ani tak fyzickou jako spíše morální bariéru. A právě před těmi, jak řekl zámečník, nás zámky mají chránit.
Efekt rozbitého okna aneb květinami a zelení proti násilí a kriminalitě
Tento příběh tak trochu připomíná tzv. teorii rozbitého okna. Tato známá kriminologická teorie tvrdí, že vzhled obývaného prostředí má vliv na chování obyvatelstva, které přetváří k obrazu svému. Jinými slovy, pokud žijete ve špinavém městě, jehož ulice připomínají skládku odpadků a domy útočiště squatterů, pak markantně roste pravděpodobnost, že i vy tu a tam podlehnete vandalismu, ať se jinak považujete za řádného občana. V takovém prostředí se totiž hranice slušného chování a morální zábrany překračují mnohem snadněji.
Podobně to funguje i tehdy, pokud se váš domov nachází v lokalitě, kde je zvýšená násilná kriminalita. Vědci přitom stále přinášejí další a další smutné důkazy o tom, jak vyrůstání v takovém prostředí ovlivňuje život dětí. Ukazuje se například, že děti žijící tváří v tvář násilí mají problémy s ovládáním svých emocí a objevuje se u nich zvýšená tendence k agresivnímu chování, kterou si pak uchovávají i do dalšího života. Dále se objevují kognitivní problémy, kdy mají děti vyrůstající v násilných komunitách nejen problém s koncentrací ve škole, ale rovněž vykazují nižší zapojení a zájem o výuku.
Mýtus imigranta kriminálníka. Co říkají data? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/aYe0cjbFNL prostřednictvím @roklen24 #Immigration #crime pic.twitter.com/P2VFlX9Eik
— Roklen24.cz (@roklen24) 28. června 2018
Vyrůstání v komunitě se značným výskytem násilí ovšem nejen ústí v příznaky podobné symptomům post-traumatického stresu, ale jak dále vysvětluje server The Conversation, může mít i vliv na strukturu a fungování mozku. Vědci z Univerzity v Jižní Kalifornii zkoumali mozky 22 mladých lidí, kteří byli v dospívání vystaveni různému stupni výskytu násilí v sousedství jejich bydliště. Čtyři roky předtím, když jim bylo kolem 13 let, všichni vyplnili dotazník týkající se toho, s jakými druhy chování se ve své komunitě setkávají či setkali: například, jak často viděli někoho brát drogy, slyšeli výstřely, viděli, jak někoho pronásledovala či zatkla policie, či zda byli svědky bití nebo bodnutí.
Pomocí snímků magnetické rezonance poté vědci analyzovali především dvě části mozku. První z nich byl hipokampus, kvůli svému tvaru přezdívaný také jako mořský koník, který je spojen zejména s učením a pamětí. Druhá sledovaná část, amygdala, je zase spojená s detekcí tísnivých situací a dalších hrozeb. Jak přitom ukázaly předchozí výzkumy, velikost těchto částí mozku se během života zmenšuje při vystavení nadměrnému stresu, a to zejména v dětství. Výzkum vědců z Univerzity v Jižní Kalifornii pak ukázal, že negativní vliv na velikost těchto orgánů má i dospívání v násilných komunitách. U zkoumaných vzorků mladých lidí byly tyto části mozku obvykle tím menší, čím vyšší byl uváděný výskyt násilí v lokalitě, kde žili před čtyřmi lety.
Významný vztah mezi strukturou mozku a mírou násilí byl zachován i potom, co byly přidány kontrolní proměnné, jako je vzdělání či příjem rodiny. Vyrůstání v násilné společnosti lze tedy připodobnit k vystavení dlouhodobému stresu, přičemž výše jmenované emocionální, kognitivní a sociální problémy, s kterými se děti z takového prostředí potýkají, lze vysvětlit i přímým působením na strukturu, potažmo na fungování mozku.
