Někteří lidé prohledávají popelnice z nouze o potravu, jiní na protest vůči konzumní společnosti, která si neváží toho, co má. Tzv. freganismus (freeganism) je složenina z dvou anglických slov, a sice „free“ (zdarma) a „veganism“ (veganství). Avšak zatímco vegani odmítají užívání zvířat k lidskému užitku jakožto surovin či výrobních jednotek, fregani se odmítají podílet na zneužívání veškerých přírodních zdrojů a planety jako takové.
Fregani poukazují na plýtvání všemi zdroji poskytovanými přírodou, které často spojují s konzumní západní společností, a proto odmítají účast v ekonomice zaměřené na materiální tužby a zejména v konvenčním řetězci výroby, spotřeby a tvorby odpadu. Zaměření na minimalizaci zdrojů se projevuje v hledání alternativních způsobů získávání potřebných věcí, přičemž nejčastějším z nich se stalo vybírání popelnic (dumpster diving).
I když u řady lidí bez domova je impulsem k prohledávání popelnic nutnost zajistit si nějakým způsobem obživu, fregani to dělají nikoli z nedostatku peněz, ale z životního přesvědčení – pokud totiž většinu věcí, co potřebují, najdou v popelnici, mohou využít to, co již bylo vyrobeno (a někdo nezodpovědný vyhodil ještě v použitelném stavu) a nemusí tak nakupováním v obchodech posilovat roztáčení spirály další výroby a spotřeby, a tedy plýtvání zdroji.
Ročně vyhodíme jídlo o váze 121 milionů slonů. Kdo plýtvá nejvíc?
Třebaže fregani mohou využívat celou řadu vyhozených věcí, od nošeného oblečení přes staré nádobí až k rozbitým spotřebičům, které si opraví, nejčastěji se v souvislosti s freganstvím hovoří o plýtvání jídlem, na které se vyznavači tohoto životního stylu snaží poukázat. Statistiky uvádějí, že každoročně končí v odpadu zhruba 1,3 miliardy tun potravin. To je asi jedna třetina globální produkce. Zároveň však zhruba 800 milionů lidí na celém světě trpí hladem či podvýživou.
A i když především v případě rozvojových zemí jde o ztráty v posklizňových procesech a v nižších stadiích výroby, z čehož lze tedy vinit zejména nedokonalé technologie, ve vyspělých zemích se stále větší položkou stávají ztráty na retailové a spotřebitelské úrovni. V odpadcích tedy končí potraviny, které supermarkety nestihnou prodat před zákonnou lhůtou, a ty, které nesplňují standardy vzhledu a kvality, anebo ty, které si spotřebitelé koupí, nechají je projít a pak je vyhodí.
Psychologie nakupování. Utrácíme hlavně ve stresu, opilí a hladoví – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/wcASP0LsBk prostřednictvím @roklen24 #money #shopping pic.twitter.com/GhLcBwUHr2
— Roklen24.cz (@roklen24) 17. července 2018
Fregani však ukazují, že i z těchto nedokonalých potravin se dá vyžít, zároveň nepáchat další zlo na planetě (nebo alespoň pouze v rozsahu, který je nezbytně nutný) a ještě navíc ušetřit. Server Asia One vypráví příběh o osmatřicetiletém Danielovi ze Singapuru, který podle svých slov za minulý rok utratil za jídlo pouhých 8 dolarů. V odpadcích přitom nachází nejen potraviny, ale třeba i značkové oblečení či elektroniku. Na čištění v domácnosti prý používá nalezený alkohol a hadry z triček Ralph Lauren, které, jak říká, mají pěknou absorbující tkaninu.
„V podstatě vše, co můžete koupit v obchodním centru, najdete i ve vyhozených věcech,“ je přesvědčený Daniel „Často se věci, které najdu, nacházejí v lepším stavu než to, co mám doma, takže prostě dělám přirozenou věc a vylepšuji.“ Podle něj se lidé stávají fregany ze tří důvodů: chtějí ušetřit peníze, zachránit jiné lidi (tím, že nalezené suroviny předají potřebným), anebo zachránit planetu.
„Moji počáteční motivací bylo získat zdarma věci a ušetřit peníze. Teď, když už nemám starosti o peníze, záleží mi na tom, jak snižovat plýtvání,“ vysvětluje Daniel. Tomu freganství umožnilo dát si „pauzu“ od práce, a získat tak svobodu a volný čas. „Lidé pracují, protože potřebují peníze, a myslí si, že si za ně kupují štěstí. Ale ne, penězi se nakupuje pohodlí. Když nepracujete nebo nevyužíváte peníze, zjistíte, že se život opravdu zpomaluje,“ uzavírá fregan ze Singapuru.
