Kam fouká vítr z Číny?

Za poslední dva roky zažíváme s Čínou mnohá poprvé. S návštěvami na všech úrovních se roztrhl pytel. V Praze a Pekingu si podávají dveře politici, obchodníci nebo vědci, a v pražských ulicích začínáme pomalu registrovat více čínských turistů. Přicházejí první čínské investice, nad jejichž záměry se nám někdy může zamotat hlava. Ptáme se, odkud vítr vane. Co Číňany zajímá na malém českém trhu? Co od nich můžeme ještě čekat? Je jejich postup v České republice výjimečný nebo si jen na mapě konečně všimli střední Evropy?

Většina novinek a trendů k nám přichází se zpožděním, a stejná situace se nyní opakuje i s čínskými investicemi. Přibližně před pěti lety vycházely v ostatních evropských zemích články s titulky „Skupuje Čína Evropu?“ nebo „Číňané na nákupech v Evropě“ stejně jako se podobné obavy objevují nyní v našich novinách. Vedla se také diskuse o přínosnosti investic, které směřují spíše do akvizic existujících podniků a získávání jejich know-how, než do vytváření nových projektů na zelené louce. Stejné dotazy zaznívaly také ze Spojených států, kde se mnoho podniků zachránilo z krize jen díky vstupu čínského partnera.

Právě zkušenosti ze Spojených států ukazují, že postupem času se charakter čínských investic zkvalitní. Posouvají se od nákupu nemovitostí a oťukávacích projektů k oborům, ve kterých můžou rozšířit existující výrobu, pomoci tak vytvořit nová pracovní místa nebo je alespoň zachovat. Na druhou stranu, investice přicházející do USA prověřuje speciálně vytvořená komise, která sleduje jejich možné bezpečnostní dopady. Spojené státy si chrání svá odvětví s citlivým know-how nebo strategickým významem pro stát, do kterých si Číňany nepustí. V EU se snaha o podobný přístup neobjevuje. Stejně tak zatím nelze čekat, že se u nás čínské společnosti budou chovat stejně jako například japonské, korejské a tchajwanské, které staví fabriky v regionech s vysokou nezaměstnaností a vytváří tak stovky nových pracovních míst.

 

Na co se můžeme v pondělí „těšit“?

Zveřejnil(a) Roklen24 dne 25. březen 2016

 

Česká republika velmi stojí o status čínské brány do střední Evropy. Z tohoto cíle však není jasné, co přesně by taková brána měla obnášet pro českou zahraniční politiku a česko-čínské obchodní vztahy. Znamená to největší objem investovaných prostředků, intenzitu vzájemných vztahů nebo nějaký jiný indikátor? Ve srovnání s ostatními státy ve střední Evropě má ČR ještě velký prostor k dohánění. S největším počtem čínských investic s přehledem vede Maďarsko, a teprve po velmi dlouhé odmlce stojí Polsko a Česká republika, za kterými se objevuje Bulharsko nebo Rumunsko. Na svůj velký čínský investiční třesk stále ještě čekají a v případě ČR se pravděpodobně nastartuje návštěvou prezidenta Xi.

Pro čínské aktivity je ve většině zemí také typická náhlá akcelerace vzájemných vztahů, kdy se takřka z nuly společné kontakty a obchody rychle rozvíjí. Stejným způsobem probíhá také spolupráce s ČR, takže honba za čínským pokladem, kterou můžeme vidět v posledních několika letech, nijak nevybočuje z normálu v regionu. Čínské firmy usilují o vytvoření dojmu jakési obrovské vlny čínských investic, velké aktivity čínských firem, nekonečných příležitostí a úspěšné budoucnosti pro vzájemné vztahy. Za vydatné pomoci médií se nyní v ČR odehrává podobný scénář. Memoranda se podepisují a miliardy létají vzduchem. Přestože objem čínských investic roste z nuly velmi rychle, jejich objem ve srovnání s dalšími investičními partnery v ČR zůstává stále velmi malý. Důležitá jsou nejen podepsaná memoranda, ale zejména skutečně nastartované projekty. Evidence z okolních zemí ukazuje, že od podepsaného memoranda vede k realizované investici velmi dlouhá cesta.

Číňané si také v každé zemi snaží najít několik klíčových oblastí, ve kterých se výrazněji profilují. Většinou se jedná o sektory, ve kterých identifikují v dané zemi nějakou zajímavou komparativní výhodu – v Izraeli high tech, na Ukrajině zemědělství, v Maďarsku chemický průmysl a ve všech zemích na světě energetika. V České republice zatím projevují zájem klasicky o energetiku, strojírenství v širokém slova smyslu, letecký průmysl a leteckou dopravu, finanční sektor a vše, co nějak souvisí s turistikou, protože Česká republika je bez debaty krásná země. Co si tedy čínské společnosti tentokrát odnesou z návštěvy čínského prezidenta?

 

Čína a Česko: vzájemný obchod, příjezdová turistika a přímé zahraniční investice. To vše shrnuje ekonom UniCredit Pavel Sobíšek.

Zveřejnil(a) Roklen24 dne 26. březen 2016

 

Číňané se již dlouhodobě točí okolo české výroby letadel a lze očekávat, že se do budoucna budou chtít více zapojit. Na veletrzích v Číně udělala dojem česká letadla L-410 a nelze vyloučit, že v rámci prezidentovy návštěvy se podepíše memorandum na dodávky těchto letadel do Číny. Může se tak jednat o další z prvních česko-čínských projektů z tohoto oboru a vytvořit tak nový impuls pro budoucí spolupráci. Ještě důležitějším krokem může být uznání certifikace malých a středně velkých letadel, které by usnadnilo dodávku komponentů a hotových celků na čínský trh. Čínské společnosti pravděpodobně budou do budoucna dál pokračovat ve vyhledávání příležitostí v leteckém průmyslu, případně dalších oblastech souvisejících s leteckou dopravou jako takovou. Samotný v regionu bezprecedentní počet přímých leteckých spojení z Prahy do Číny tomuto postupu logicky nahrává.

V rámci prezidentské návštěvy také do ČR přijedou vysoce postavení zástupci několika čínských bank včetně Komise pro regulaci bank v Číně. Hovoří se o vytvoření jakéhosi finančního centra v Praze. Česká republika se neúčastní jako zakládající člen v Asijské bance pro investice do infrastruktury a nyní velmi stojí o účast v jiném politicky a ekonomicky důležitém projektu. Jedná se o pražském sídle pobočky čínské státní banky ICBC, která vytvořila investiční fond pro iniciativu 16+1, ze kterých by se měly financovat zejména infrastrukturní projekty. Stejné zaměření má i fond China Development Bank, který se věnuje projektům spravovaným v rámci znovuobnovené Hedvábné cesty. Je otázkou, zda má Česká republika spolupracovat s Čínou na infrastrukturních projektech, které zafinancují čínské banky a postaví čínské společnosti. Při reálném byznys plánu lze podobné projekty dotovat z fondů EU, které se nám často ani nedaří plně čerpat.

Z dalších projektů, ke kterým by se pod dohledem prezidenta Xi mohly čínské firmy zavázat, se zmiňují investice do českých lázní, ať už se jedná o Karlovy Vary nebo Františkovy Lázně. Společné memorandum se očekává také v případě Škody, kopřivnické Tatry a překladatelé se až příliš často poptávají na čínský název strojírenské fabriky Žďas. Očekává se také podpis memoranda v zemědělství a potravinářském průmyslu, které by mohlo usnadnit vstup českých firem na tento velmi regulovaný trh. Jaká je kapacita českých agrárních firem v dodávkách a prezentaci českých produktů v Číně se teprve ukáže.

Obecně platí, že čínské firmy ochotně zvednou rukavici, kterou by jiní nechali ležet. Přestože jsou Číňané tvrdí obchodníci a svůj domácí úkol si umí spočítat velmi dobře, zejména u řady státních firem někdy nehraje rychlá návratnost investovaných prostředků vždy tu nejdůležitější roli, mnohdy postačí, když si mohou připsat nějaké „nej“. Nejdelší mořský most, plynovod nebo největší Disneyland. Nic není dost velká výzva a čínská vláda chce toto megalomanské know-how dál exportovat. Pokud jsou čínské firmy ochotné zafinancovat například nový kanál mezi Atlantikem a Tichým oceánem přes Nikaraguu nebo přemýšlejí o tunelu mezi Ruskem a Aljaškou, proč by nemohli zafinancovat nějaký zcela utopický projekt v ČR. Rádi dokazují, že slovo nemožné neexistuje. I když někdy za příliš velkou cenu.

Newsletter