Na nedávném kolokviu ČNB zmínil viceguvernér Vladimír Tomšík mimo jiné i myšlenku, že pro udržování dlouhodobé stability je nezbytný příspěvek dalších složek hospodářské politiky – tedy, že mimo jiné by stát neměl vytvářet nadměrné překážky na nabídkové straně trhu nemovitostí a dále, že daňová politika by neměla vytvářet dodatečné podněty pro nákup nemovitostí na úvěr. Zmínil to v kontextu toho, že makroobezřetnostní politika má omezenou působnost, jelikož může omezit jen dynamiku zadlužení a cen nemovitostí – nicméně není schopna zabránit růstu úvěrů a zvyšování cen aktiv. S tím lze jenom souhlasit. Postupné přesouvání „viny“ za dnes již zjevně neudržitelný vývoj na trhu nemovitostí na bedra jiných státních a samosprávných institucí – mimo jiné i Ministerstva financí, krajů a municipalit – je možná strategicky „vychytralý“ krok od ČNB, nicméně sama se tím spíše chytá do vlastní pasti.
Argumentem pro může být například i článek Randala O`Toole How Urban Planners Caused the Housing Bubble z října 2009, který analyzoval proč americká hypoteční bublina a následný subprime krach zasáhla především Kalifornii a Floridu, nicméně třeba Texas či Georgia byly zasaženy velmi málo. Ano, i dnes si developeři zejména v Praze a Brně opravdu stěžují na nedostatek volných parcel a zdlouhavá povolovací řízení a je to opravdu zásadní problém pro hospodářský rozvoj naší země. Má to totiž i výrazné strukturální aspekty. V době boomu se staví primárně podle připravenosti a nikoliv podle ekonomické racionality. Výrazné administrativní náklady se pak projevují i v nižší kvalitě architektury a vlastních staveb a méně efektivní alokaci z infrastrukturního hlediska.
Schizofrenie ČNB: Nikdy systémově stavební restrikce a daňové pobídky v minulosti nekritizovala
Tohle všechno ale měla ČNB zmiňovat už dávno a mělo to být vždy i rozsáhlou částí zpráv o finanční stabilitě. To ale rozhodně ČNB v žádném případě neviviňuje z dlouhodobě vysoce neefektivní měnové politiky. Celkovou dynamiku cen pohání zejména uvolněná měnová politika. To by celá Česká republika musela být ideálně nekonečná plocha dostupných stavebních parcel – tedy ideálně dokonale elastická nabídka. A opravdu, pokud někdo byl v Texasu a Georgii, a jak Randal O`Tool zmiňuje zejména oblast Atlanty a Dallasu-Ft.Worth a Houstonu, tady skutečně můžeme zaznamenat vysoce elastickou nabídku stavebních parcel v podobě neustále rostoucích nekonečných předměstí. Je zřejmé, že tato situace dokázala zabránit větší eskalaci hypoteční bubliny v těchto oblastech USA.
Pokud ale viceguvernér Tomšík tvrdí, že makroobezřetnostní politika má omezenou působnost, jelikož může omezit jen dynamiku zadlužení a cen nemovitostí a není schopna zabránit růstu úvěrů a zvyšování cen aktiv, proč netlačí na Ministerstvo financí, aby daňová politika nevytvářela podněty pro nákup nemovitostí na úvěr, a dále na příslušná ministerstva, kraje a municipality netlačí, aby výrazně liberalizovaly územní a stavební regulaci? Místo toho ČNB tlačí, aby dostala zákonné pravomoci určovat bankám parametry úvěru na bydlení. To třeba vyplývá z novely zákona o ČNB, kterou poslalo Ministerstvo financí k připomínkám. V současnosti totiž centrální banka vydává parametry pro úvěry na bydlení formou doporučení, které není striktně vymahatelné. To je naprosto absurdní. Proč třeba ČNB netlačí na Ministerstvo financí, aby okamžitě nezrušilo daňový odpočet na zaplacené úroky z hypotéky? Nebo naopak netlačí na zrušení daně z nabytí nemovitostí, což prodražuje pořízení nemovitosti a tedy i zadlužení. Nebylo by to náhodou ze společenského hlediska spravedlivější, jelikož plošným zákazem 100% hypoték se omezují možnosti pořízení vlastního bydlení například pro mladé lidi po škole, kteří pocházejí z chudších rodin a nedostanou tak třeba od rodičů na akontaci? Proč jsou z toho důvodu zvýhodněni třeba ti, co něco zdědí? Neměli by náhodou o této věci samy rozhodovat banky, kteří individuálně posuzují bonitu? To je podstatou naprosto diskriminační a asymetrické a proč to třeba nevadí Ministerstvu práce a sociálních věcí a odborům? Proč mlčí, když ČNB začíná vytvářet podhoubí proto, aby se česká společnost ještě více štěpila na majitele nemovitostí a nájemníky?
ČNB před intervencemi: Nominální apreciace kurzu přispívá k finanční stabilitě
Ostatně ČNB dělá spousty asymetrických politik, zejména už téměř tři roky provádí naprosto zhoubnou intervenční politiku, která právě narůstající nerovnováhy na trhu s nemovitostmi jenom přiživuje. Je totiž paradoxní, že ještě před začátkem intervencí v listopadu 2013 hlavní výzkumníci ČNB v čele s šéfem finanční stability napsali článek „Monetary Policy in a a Small Economy after Tsunami: A New Consensus on The Horizon?“, kde mimo jiné píší: „…They applied, albeit sometimes unwittingly, the prescription of the BIS approach, in which a successful leaning-against-the-wind policy requires the central bank tightens monetary conditions above the level consistent with fulfilment of the inflation target and reduces inflation below the inflation target. After all, it is reasonable nominal appreciation of the currency that represents a direct and rapidly effective mechanism for achieving this in small open economies...Despite the fact that the Czech economy is export-oriented and has a large manufacturing sector, the Czech National Bank has openly adopted the position that it cannot and will not try to artificially soften the conditions for domestic producers. The CNB has explained that these are global pressures that a small economy cannot avoid and that businesses have to learn how to weather them. This kind of approach has contributed to the flexibility of the economy – something that a small economy in the global competition crucially needs. Though initially it was quite difficult and for some painful, exporters have learned how to live with the tough exchange rate conditions and have factored in the future evolution of these conditions into their expectations. Labor unions have realised that currency appreciation improves the purchasing power of workers’ wages, which has helped to discipline wage dynamics…. The case of the Czech economy provides important lessons about how the expansionary effects of low short-term interest rates may be curtailed by the effects of nominal appreciation of the domestic currency. Currency appreciation can contribute to financial stability especially in a booming economy….“ Tyto pro někoho dnes až šokující výroky v kontextu dnešní intervenční politiky ČNB pak šéf finanční stability ČNB Jan Frait použil i v jedné prezentaci po vyhlášení kurzového závazku. Odbor finanční stability se tímto tak trochu přiklonil k proudu „leaning-against-the-wind“, který prosazuje zejména ČNB nadřízená instituce Bank for International Settlements (BIS). Tedy, že nástroje měnové politiky jsou nezbytné pro zchlazení narůstajících nerovnováh. Nikoliv pouze makroobezřetnostní, jelikož ty působí v realitě jako pouhé okolní ochlazovaní „pískajícího papiňáku“. To znamená, že se alibisticky přistupuje k opatřením, které se pouze snaží zmírňovat už materializované neefektivity (již poskytnuté úvěry na méně nekvalitní nemovitostí ve špatných lokalitách v důsledku nízkých úrokových sazeb a samozřejmě i restriktivní územní a stavební regulace), které jen čekají na to, až dojde k zúčtování v době poklesu ekonomiky. Co více, tyto opatření můžou situaci ještě zhoršit, jelikož se neřeší příčina, ale jen symptomy. To by si mělo uvědomit zejména i Ministerstvo financí, kde i hlavní poradce ministra Aleš Michl už minulý rok intervence tvrdě kritizoval.
Jaká má být role Ministerstva financí?
Ministerstvo financí by tedy rozhodně nemělo přistupovat na „hru“ ČNB se zákonnými pravomocemi určovat bankám parametry úvěru na bydlení. Je to naprosto zástupný problém, který odvádí pozornost od skutečných příčin současného nezdravého vývoje zejména na trhu s nemovitostmi. Ostatně v tomto duchu se čerstvě vyjadřuje i bývalá členka bankovní rady ČNB a hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová. Proč se Ministerstvo financí místo toho neptá, jak je možné, že dříve ČNB považovala nominální apreciaci koruny v malé otevřené ekonomice za důležitý aspekt dlouhodobé udržitelnosti a finanční stability, tak jak je výše uvedeno? Proč se ČNB neptá, jak je možné, že někteří členové bankovní rady chodí hlavně na setkání s exportéry a nikoliv importéry a širokou veřejností? Má být snad politika být ČNB asymetrická i v její komunikaci ohledně intervencí, které mají objektivně rozdílný dopad na jednotlivé ekonomické subjekty?
Ministerstvo financí by v tomto mělo být obezřetné už jen z toho důvodu, že právě ČNB převzala v minulosti i její určité dozorové a regulační pravomoci. Mělo by trvat na tom, aby ČNB vysvětlila, zdali odbor finanční stability ČNB je opravdu nezávislý i na názorech bankovní rady. Když k tomu v minulosti došlo, tak byl velký omyl v tom, že Ministerstvo financí mělo trvat na tom, aby se institucionální struktura ČNB tomu i přizpůsobila vzhledem k pravomocím členů bankovní rady. Tomu se věnuje například i společná analýza IMF-FSB-BIS z 31.8. 2016, kde je Česká republika zařazena do institucionálního Modelu 1, kde makroprudenční rozhodnutí dělá přímo bankovní rada. Nicméně například u Norska a Švýcarska, které i tak patří do nejvíce centralizovaného modelu 1, je uvedena poznámka, že: „In Norway and Switzerland, the central bank is mandated to issue recommendations on the countercyclical capital buffer (CCyB), with ultimate decisions on the buffer rate made by the Ministry of Finance and the Swiss Federal Council, respectively.“ Do mnohem méně centralizovaného modelu 3 co se týče makroprudenčních opatření patří například USA, Francie, Mexiko, Německo, kde existuje úplně nezávislá komise s přímým vlivem ministerstva financí. Česká široká i odborná veřejnost by měla rozhodně vědět, zdali všechny výše uvedené skutečnosti jsou diskutovány v rámci novely zákona o ČNB a jestli by náhodou i devizové intervence, které kritizuje právě i hlavní poradce ministra financí, by neměly být schvalovány také Ministerstvem financí či i celou vládou. Současná iracionální kurzová podpora jistých částí montážních exportních kapacit totiž do budoucna nutně ohrožuje i dlouhodobou fiskální stabilitu. Každoroční ohromný odtok dividend do zahraničí jen demonstruje současný neutěšený strukturální stav českého hospodářství, což napříč hospodářským cyklem negativně ovlivňuje hospodářskou robustnost a tedy i daňové příjmy.
Manipulace s měnou totiž mají drastické strategické dopady na reálnou konvergenci k vyspělému světu, konkurenceschopnost ekonomiky, inovativnost a kupní sílu obyvatelstva v mezinárodním kontextu. Tomu jsem se ale věnoval už ve svých předešlých článcích. Dále například v únoru tohoto roku švédská vláda apelovala na švédskou centrální banku Riksbank, aby vedla s politiky dialog ohledně případných intervencí) …“The debate about the Riksbank’s scope to intervene follows a review of Swedish monetary policy, co-written by former Bank of England Governor Mervyn King, which called for the law to clarify the division of responsibility between the government and the Riksbank on matters of exchange-rate policy.” Přitom právě se Švédskem se do jisté míry jde srovnávat. Ostatně velmi příznačné jsou kritické výroky významného švédského ekonoma Wallstroma na případné intervence: … “What it boils down to is that you will erode purchasing power…In the end, it’s not beneficial to the country as a whole.”… the rising chance of a currency intervention …could be seen as the nail in the coffin of the inflation-targeting regime as we know it. It really reveals so clearly how odd it is to focus so extremely on this 2 per cent target. Is it really a problem that you have 1.5 per cent inflation, not 2 per cent?”
Čí zájmy názorově rozdělená ČNB ve skutečnosti hájí a v jaké zemi vlastně chceme žít?
Je v tomto kontextu udržitelné, aby současný guvernér Rusnok v čerstvém rozhovoru tvrdil úplný opak než třeba prezident republiky, který ho do funkce jmenoval a mnoho dalších významných ekonomů? …Domněnky, že změna kurzu o pět procent zastavila inovační úsilí českých podniků, odmítám. Potíž je v tom, že žádné inovační úsilí tady nebylo ani před intervencemi. Z jakýchsi složitých důvodů u nás inovace běží pomalu a to bude platit ještě dlouho… Můžete inovovat, jen pokud přežijete. Jenže tu poslední recesi by asi mnozí bez slabší koruny nepřežili. Ale jak jsem řekl, vliv kurzu na inovace bych nepřeceňoval. V krátkém období nemůže mírné oslabení měny zastavit inovační apetit českých firem. Pokud ho tedy vůbec mají….“ Jak máme ale v protikladu s panem guvernérem, který dokonce předpokládané trvání intervencí s dnešní očekávanou délkou cca čtyř či více let naprosto neuvěřitelně považuje za krátké období!, brát do úvahy třeba názory šéfa českého Siemensu Eduarda Palíška, tedy rozhodně „nemontovny“, ze srpna tohoto roku, v němž říká, že „…Německo můžeme v Průmyslu 4.0 dohnat, modernizaci ale zbrzdily intervence ČNB…“. Kdo je v tomto ohledu asi více povolanější? A má vůbec ČNB mluvit ohledně intervencí jedním hlasem, když i přímo člen bankovní rady ČNB Pavel Řežábek v závěru rozhovoru z letošního června tvrdí, že „…Celé to má obrovsky deformující dopad na ekonomiku. Ekonomika má nepředstavitelné přizpůsobovací schopnosti. Tyto schopnosti se přizpůsobí i tomuto režimu a přizpůsobí se zejména tím, že se snižuje inovace, že se méně hledí na potenciální modernizace, automatizace, protože ta lidská práce tam pořád po přepočtu na eura – protože jsme exportně orientovaná ekonomika – dává nějakou potenciální výhodu.
Naprosto bizarně v tomto kontextu pak už vychází poslední článek bývalého guvernéra Singera, který téma úplně obrátil a bez jakéhokoliv přímého zdroje začal tvrdit, že intervence naopak podpořily inovace (HN, 14.10. 2016). Jak asi? Asi tak, že v době ekonomického růstu, vysokého tempa růstu peněžní zásoby a nízké nezaměstnanosti byznysmenka Adéla musí zaplatit za zahraniční technologie více peněz a Jáchym najde práci v montovně, jak tvrdí animovaný klip ČNB? Tady už končí legrace. Jde o to, v jaké zemi chceme skutečně žít. V minulém roce v diskusním Salonu Týdeníku Echo (28.5. 2015) na téma, proč je tady tolik lidí ochotných dělat za tak nízké mzdy, to řekl viceguvernér ČNB Mojmír Hampl celkem jasně v odpovědi na výtku ekonoma Karla Kříže, že máme hospodářský model, který nevede k bohatství: „…Ale je to přece lepší než nic. Jiný hospodářský model je Ukrajina, kde nemáte ani to co u nás. Tam není nic. Tohle je pořád ještě v zemi, kde vládne kultura práce, což u nás naštěstí vládne, přijatelné. Skuhráme, že máme špatně placená místa. Co je ale náhrada za ně?? Je toto opravdu výplodem onoho tajuplného a neveřejného dynamického stochastického modelu všeobecné rovnováhy G3, který používá ČNB pro své rozhodování?
Jáchyme, hoď ho do stroje! Aby se Ti udržela práce v montovně…
