USA stále v krizi? Může za to McDonald´s, Walmart a skrblíci

Americký trh práce je jako stárnoucí sportovec; trvá mu stále déle a déle, než se zotaví z krize, píše ve svém článku na Harward Business Review Sergio Rebelo z Kellogg School of Management. Po recesi v letech 1990-92 trvalo dva a půl roku, než zaměstnanost vrátila na původní úroveň. Recese, která přišla v roce 2001, byla krátká a mírná. Avšak zatímco HDP se snížilo jen nepatrně, trhu práce trvalo čtyři roky, než se uzdravil.

Po poslední finanční krizi se pak americký trh práce vracel na své předkrizové hodnoty z roku 2007 celých sedm let, přičemž reálné mzdy jsou stále pod předkrizovou úrovní. Co stojí za tak pomalým zotavováním?

V minulém roce ukázala studie Nir Jaimoviča a Henryho Sia, že na vině jsou nevratné změny, které plynou ze snahy firem snižovat během špatných časů náklady. Stále častěji tak totiž činí prostřednictvím outsourcingu a v posledních letech i prostřednictvím automatizace. Jakmile je výroba jednou zautomatizována či přesunuta do nějaké země s nízkonákladovou pracovní silou, zotavení ekonomiky už pracovní místa zpět nevrátí.

Americká ekonomika je smrtelně nemocná, příležitost hledejte jinde

Ale je tu ještě něco. Sergio Rebelo spolu Nir Jaimovič, Arlene Wong ve svém paperu ukazují, že velkou vinu na pomalém zotavování amerického trhu práce mají samotní američtí spotřebitelé, kteří se snaží ušetřit. I ti totiž během recese snižují své náklady, a to tím, že nakupují a spotřebovávají výrobky a služby nižší kvality. To dokládá i fakt, že nejen fast-foodové restaurace, jako je McDonald´s či Chipotle, ale i diskontní obchodní domy s univerzálním zbožím, jako je Walmart a Target, během recesí svůj podíl na trhu převážně zvyšovaly.

Tento neblahý zvyk spotřebitelů je sice na individuální úrovni zcela logický, avšak z makro pohledu vytváří pasti. Proč? Protože výrobky a služby nižší kvality jsou vyráběny s menším počtem pracovních sil než ty s vyšší kvalitou. Takže když spotřebitelé nakupují zboží s nižší kvalitou, snižují poptávku po americké práci a zvyšují strach z recese. V některých případech takové chování přetrvává i po skončení recese (spotřebitelé neradi mění své zvyky) a prodlužuje se tak doba potřebná k obnovení trhu práce.

Restaurace a supermarkety jsou výmluvným příkladem tohoto vztahu mezi kvalitou a intenzitou práce. Počet zaměstnanců na jedno jídlo je nižší v restauracích rychlého občerstvení, jako je třeba Wendy‘s, než ve středně velké restauraci, jako je třeba Bakers Square (a mnohem nižší v Bakers Square než ve špičkových restauracích, jako je slavná Alinea).

„Lepší“ supermarket Whole Foods zaměstnává šest pracovníků na milion dolarů v tržbách – společnost nechce, aby zákazníci u pokladen čekali frontu. Takže jakmile je v řadě pár lidí, správce obchodu otevírá další pokladnu. Safeway, supermarket zaměřený na střední třídu, zaměstnává čtyři pracovníky na milion dolarů v tržbách, „horší“ supermarket Sam‘s Club pak zaměstnává jen dva pracovníky na tu samou částku.

Každý milion dolarů v tržbách, který se přesune od Whole Foods do Safeway nebo od Safeway do Sam´s Club, tak vede ke ztrátě dvou pracovních míst. Ve Spojených státech se navíc v posledních desetiletích postupně zvyšovala a stále zvyšuje dostupnost levných výrobků s nižší kvalitou, které se vyrábějí v rozvojových zemích. To americkým spotřebitelům umožňuje nakupovat ještě levněji, čímž se zhoršuje pokles poptávky po americké práci, který nastává během recese.

Spojené státy a jejich maloobchodní apokalypsa

Newsletter