Snad za to mohla drobná chyba v plánování, ale najednou jsem zjistil, že výsledky amerických prezidentských voleb sleduji z moskevského hotelu Radisson Ukraine – což je jedno z mých nejoblíbenějších míst v ruském hlavním městě.
I když teď riskuji, že budu považován za Putinova zastánce a voliče Trumpa, rozhodl jsem se, že napíšu svou vlastní dodatečnou analýzu těchto přelomových amerických voleb. Jen chci připomenout, že před volbami 8. listopadu jsem byl ve svých názorech velmi pevný…
…nebylo to Trumpovo vítězství, jen prohra Clintonové.
Je mi v podstatě úplně jedno, kdo vlastně měl vyhrát a jaké ideologie zastává. Snažím se jen pochopit, co se stalo. A když máme z krku toto prohlášení, můžeme se podívat, co z výsledků těchto prezidentských voleb vyvodím.
Vůbec nešlo o zásadní otázky
Podobně jako při referendu o Brexitu nebyly ani americké volby o osobnostech nebo zásadních otázkách. Pokud by totiž tyto „zásadní“ věci něco pro voliče znamenaly, ani Trump ani Clintonová by se nedostali přes primárky.
Už jenom skutečnost, že někdo jako Donald Trump může vést Republikánskou stranu do prezidentských voleb, dokazuje, že vůbec nešlo o jeho osobu, nešlo o politiku, ale pouze a jen o vnímanou potřebu Američanů konečně zastavit to, co jeden z analytiků nazval „bezduchým politickým strojem“.
Hillary Clintonová byla prostě nevolitelná. Vedla miliardovou kampaň, která měla přilákat nejrůznější zájmové skupiny, ať už na základě etnika, genderu nebo politických témat.
Naopak Trumpova kampaň v podstatě spočívala hlavně v jeho twitterovém účtu (a jeho příznivcích)! Přesně tak, v jeho twitterovém účtu (jen pro jistotu uvádím, že já už dávno na Twitteru jsem).
Závěr číslo jedna je tedy poměrně povznášející: více utracených peněz za kampaň vám nekoupí více hlasů, ani vám nezajistí charakter.
Média a jejich sdělení
Zdá se, že i přes svá často pobuřující prohlášení se Trump dokázal přetvořit v kandidáta, který věří v Ameriku jako takovou a ne jen v určité skupiny. Řada novin, včetně New York Times, tiskla stránku za stránkou informace o tom, jak Trump degraduje, znevažuje a v podstatě ignoruje pravidla politické korektnosti, avšak v průzkumech získával stále více hlasů.
Pokud se média a političtí stratégové nezamyslí nad tímto, tak nad čím?
Pozitivním závěrem by tedy mohlo být to, že v budoucnu by plán „jak se stát prezidentem“ měl být spíše o snaze, vyslovené i naznačené, být prezidentem celé Ameriky. Skutečnou osobou spíše než výtvorem zájmových skupin?
Znamená to soustředit se na to, co dělá Ameriku silnou a naopak méně se zaměřovat na různé bolístky některých menších skupin?
Pokud je tomu skutečně tak, pak by americká politika mohla konečně povstat z popela. Pokud to opravdu bude pravda, znamená to, že Američané se musí stát v první řadě Američany a teprve potom členy jakékoli menšiny nebo zájmové skupiny. Po desetiletí tomu bylo právě naopak.
Rovné příležitosti
Stejný přístup ke vzdělání, zaměstnání a sociální podpoře – to je recept na úspěch nejen ve Spojených státech, ale ve všech zemích světa.
Dochází k obrovskému nedorozumění v tom, že „všichni potřebují stejné věci“… ne, tak to není! To, co potřebujeme, je stejná možnost je mít. V tom Amerika podle mě jasně zaostává, protože bezduchý politický stroj kolem sebe rozhazuje službičky, místo aby se zaměřil na závažné problémy: nerovnoměrný přístup k zaměstnání, vzdělání a budoucnosti.
Každý rok mám stovky přednášek na téma makroekonomie a politika, a jednu věc vždy rád zdůrazňuji: ekonomie je skutečně velice jednoduchá, i když se my ekonomové rádi tváříme, že je strašně komplikovaná.
Růst a prosperita mohou přijít prostřednictvím dvou hlavních kanálů: demografie (spíš růst než prosperita) a produktivita.
Schopnost zvýšit produktivitu je nyní jediný způsob jak uniknout ze současného kruhu nízkého růstu, protože monetární i fiskální politika už jsou vyčerpané. Krása této fráze je v tom, že jediný způsob jak popohnat produktivitu výš, je udělat lidi chytřejší.
Existuje více než 80% korelace mezi výší IQ (zde spíš průměrnou úrovní vzdělání) a produktivitou.
Nejbohatší země na světě jsou ty, jejichž lépe vzdělaná populace je také více produktivní.
Závěr je tedy jednoduchý: investovat do vzdělání, výzkumu a lidí! Zamyslete se nad tím na chvilku… to je přesný opak toho, co v tuto chvíli dělá naše bezduchá politická scéna.
Druhá část je daleko zajímavější. Jak prohlásil spoluzakladatel PayPalu Peter Thiel ve své knize „Od nuly k jedničce“:
„Na makroekonomické úrovni se horizontální pokrok dá shrnout jedním slovem: globalizace – využít to, co už někde funguje a zkusit, jak by to fungovalo jinde. Čína je dokonalým příkladem globalizace: její plán je být na tom za 20 let stejně jako USA dnes. Číňané naprosto jednoduše kopírují vše, co v rozvinutém světě funguje: železnice 19. století, klimatizaci 20. století, i celá města. Cestou možná několik stupínků přeskočí – a přejdou třeba rovnou k bezdrátovému propojení, místo aby pokládali kabely – ale stále je to kopírování.
Slovo, kterým se dá jednoduše shrnout vertikální pokrok, tj. od nuly k jedné, je technologie. Prudký rozvoj informačních technologií v posledních desetiletích vedl k tomu, že se Silicon Valley stalo technologickým hlavním městem. Není však jediný důvod, proč by se technologie měla omezit jen na počítače, pokud tomu dobře porozumíme, technologie je každý nový a lepší způsob jak něco dělat.“
Vertikála
To už je další úroveň. Výsledek britského referenda a zvolení Donalda Trumpa představují dva protiklady globalizace a obchodu a znamenají protest generace „berlínské zdi“, která tím protestuje proti nekonečnému horizontálnímu pokroku postrádajícímu vertikální rozměr technologie.
Bez technologického posunu je jasné, že trpí vzdělání, inteligence a tedy i růst.
Dnešní špatně zacílená makroekonomická politika se zaměřuje na globalizaci jako samospasitelnou záležitost, ignoruje technologie, nebo, mými vlastními slovy, produktivitu. Pokrok kupředu v makroekonomickém smyslu je jednoduchý – musíme vytvořit rovný přístup pro všechny jako základní ústavní právo, zaměřit se na úroveň běžného vzdělání a propojit dobré stránky globalizace s vertikální technologickou osou.
Jedině tak získá víc lidí přístup k růstu, s nižšími cenami a navíc s vyšší produktivitou.
Čínská produktivita dnes představuje méně než 20 % americké produktivity. To znamená, že jediný způsob, jak se může Peking vyhnout dluhové spirále, spočívá v podpoře produktivity. Proto Čína také nedávno otevřela externí účet, vstoupila do měnového košíku zvláštních práv čerpání (SDR) a povolila přístup zahraničních subjektů do finančních nástrojů, které byly kdysi výhradně „Rudé Číny“.
A stejně tak i ztracené africké ekonomiky mohou znovu ožít díky vzdělání, které může probíhat prostřednictvím dosud existující mobilní sítě – ta je v subsaharské Africe rozšířenější než bankovní účty!
Inovace a technologie vyřeší problémy se skladováním elektrické energie, zlepší naše celkové chápání vesmíru a povedou k dalším nezbytným změnám, ať už pragmatickým nebo teoretickým.
Nestane se to prostě proto, že to tak navrhneme, nebo že to tak chceme… dojde k tomu, protože to potřebujeme. Změna přichází ve chvíli, kdy je skutečně potřeba.
Čára přes rozpočet
Úterní americké volby představují první krok od rozbitého a bezduchého politického stroje, avšak zaměření na produktivitu provázené investicí do lidí může přijít pouze prostřednictvím krize.
Trump a jeho spojenci si myslí, že jejich způsob, způsob obchodníků, může změnit směřování amerického růstu. To se nestane, ale podivným dárkem těchto voleb je, že tento bezduchý model konečně půjde do starého železa.
Pravděpodobnost americké recese pořád trvá i přes očekávání fiskálního rozmachu. Vyšší výnosy (které jsou tím pravým důvodem, proč byl Trump zvolen) zničí i poslední zbytky amerického růstu, protože nejen americký politický systém běží naprázdno – i řada amerických firem.
A pokud jde o moji zpětnou analýzu, musím poznamenat, že správné pochopení významu této volby a jejích politických a kulturních průvodních jevů by mělo a musí pokořit všechna mainstreamová média.
Sledoval jsem průběh voleb na CNN, která by se měla přejmenovat na „Clinton News Network“, a bylo to už skutečně trapné! Vedle toho vypadala i moskevská propaganda na kanálu Russia Today jako vyvážené zpravodajství, což je opravdu nelichotivé srovnání pro jednu ze zásadních amerických zpravodajských stanic.
Americká liberální elita nyní žádá o přepočítání hlasů a používá obvinění z korupce voleb – což je vskutku ironické, vezmeme-li v úvahu jejich často zdůrazňované znechucení při představě, že by Trump, pokud by prohrál, mohl chtít totéž.
Možná je načase, abychom se všichni odvrátili od novinových titulků a televizních zpráv a místo toho se víc začali zajímat o jeden z nejkrásnějších dokumentů, jaký kdy spatřil světlo světa, Ústavu Spojených států.
Možná by si Američané měli připomenout slova, která pronesl Francis Scott Key, autor strhujícího textu národní hymny, a skutečně ze Spojených států udělat „zemi svobody a odvážných lidí“.
