JP Morgan: Centrální banky na konci sil? Měny to potvrzují

Tvrzení, že světovým centrálním bankám dochází šťáva, se v poslední době začíná objevovat poměrně často. Jako poslední se do řady skeptiků zařadila americká banka JP Morgan. Podle jejího analytického týmu je vyčerpání možností nejlépe patrné na devizových trzích. Kdysi jasně dané poučky už neplatí, realita je naprosto odlišná.

Banka uvádí jako příklad centrální banku Nového Zélandu a její středeční osekání hlavní úrokové sazby z 2,25 % na 2 %. V návaznosti na tento krok kiwi, jak se novozélandskému dolaru přezdívá, posílil oproti svému americkému kolegovi na nejvyšší úrovně od května 2015. Ten samý vývoj byl pozorován i na japonském jenu. Když Bank of Japan koncem července oznámila další rozšíření svého programu kvantitativního uvolňování, japonská měna vůči dolaru rovněž zpevnila.

V teorii (dosud) platilo, že uvolnění měnové politiky zaměřené na zvýšení tempa růstu inflace a podpoření konkurenceschopnosti domácích exportérů mělo přinést oslabení měny. Pravdou je, že náhlé měnové stimuly, ať už v Evropě či v Asii, vedly k přesnému opaku, tedy ke zpevnění.

„Dokud budou centrální banky „zásobovat“ trh alespoň nějakými indiciemi o tom, že proces uvolňování měnové politiky bude v budoucích měsících pokračovat, nebo bude naopak prodloužena její aktuální podoba, trhy se vyvíjí v podstatě podle učebnice,“ míní John Normand, specialista na úrokové sazby a komoditní trhy z JP Morgan. „V tuto chvíli v případě novozélandských sazeb však už nikdo nečeká další pokles, a proto měna posiluje. Investoři jednoduše nevěří, že je banka schopna domácí měnu dlouhodobě oslabovat.“

Dokonce i samo vedení centrální banky Nového Zélandu přiznává svou „omezenost“. I přesto, že guvernér Graeme Wheeler v předchozích vyjádřeních poukázala na potřebu oslabení domácí měny, ve středečním vystoupení potvrdil, že jeho úřad má na měnový kurz „velmi omezený vliv“. K tomu navíc dodal, že za „normálních“ podmínek by sazby rostly, aby tak alespoň částečně ochladily realitní trh, aktuální situace si však vyžádala přesný opak.

Podle Andrese Jaimeho, stratéga a Fx specialisty z Barclays, jednají centrální banky v prostředí odlišných omezení, a proto se jim nedaří dosáhnout toho, co od nich trh očekává. „Hlavním rozdílem jsou omezení. Bank of Japan čelí naprosto odlišným překážkám, než je tomu v případe její novozélandské kolegyně,“ řekl Jaime.

Zatímco na Novém Zélandu se sazby nesnížily tolik, co trh mohl očekávat, v případě Evropské centrální banky a Bank of Japan se obě instituce dostaly na pokraj možností svých politik, které dosud používaly. „Vzhledem k nástrojům, které banky využívají, a to jsou negativní úrokové sazby a kvantitativní uvolňování, jsou jejich možnosti už evidentně omezené, je přesvědčen specialista z Barclays.

Newsletter