Babiš: Jak se z Kovandy stále nestal ekonom


13:41 • 26. dubna 2016

Tagy: Andrej Babiš, Ministerstvo financí, Dluh, pop-ekonomie, ANO

Ministr financí a lídr hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na názorový text hlavního ekonoma skupiny Roklen Lukáše Kovandy s názvem Jak se z Babiše stal kovaný socialista

Víte, co je to pop-ekonomie? Tak se říká stále populárnějšímu zprostředkovávání mnohdy složitých ekonomických jevů široké veřejnosti. Nebýt pop-ekonomů, odborné informace z oblasti hospodářské politiky státu, například o stavu jeho hospodářství, zadluženosti či rozpočtových plánech, by často byly pro běžného čtenáře tisku jen velmi obtížně srozumitelné. Užitečná je potud, dokdy respektuje skutečnost. Sklouzne-li k nepoučenému tlachání, žonglujícímu s čísly a fakty podle toho, jak se to autorovi právě hodí, nebo za koho zrovna „kope“, je potřeba být na pozoru. Z tlumočníka se totiž stává šejdíř, který něco jiného poslouchá a něco jiného tlumočí. Na obchodní cestě byste ho asi poslali prvním letadlem na vlastní náklady zpátky domů.

 

 

Často mi v monitoringu vyskočí texty autora učebnice pop ekonomie Lukáše Kovandy, který pro mě dříve pracoval jako analytik, ale vzhledem k jeho žádným, nebo žalostně špatným výsledkům, jsme se museli rozloučit. Pan Kovanda je nyní nejen vášnivým čtenářem makroekonomických predikcí, strategií řízení státního dluhu a všech dalších důležitých publikací Ministerstva financí, ale také jejich zuřivým komentátorem.

Naposledy se jal popularizovat naši čtvrtletní zprávu o řízení státního dluhu za 1. čtvrtletí 2016.​

Ve zprávě jsme mimo jiné informovali, že pokračujeme ve využívání mimořádně dobré situace na finančních trzích, získali jsme na trhu nové zdroje za celkem 82,6 mld. Kč, přičemž státní dluhopisy prodané za záporný výnos dosáhly celkové jmenovité hodnoty 55,8 mld. Kč, čímž jsme do státního rozpočtu získali dalších 100,2 mil. Kč. Také jsme museli splatit 60,9 mld. Kč za staré dluhopisy (mezi nimi extrémně nevýhodný kousek z roku 2001 s kupónem 6,95%, který nás stál přes 2 mld. Kč ročně a už nebude) a státní rozpočet zároveň zaznamenal historicky rekordní přebytek ve výši 43,6 mld. Kč. Celkové rozpočtové příjmy z řízení likvidity a z emisí se záporným výnosem dosáhly 156 mil. Kč a podíl státního dluhu, který nás nic nestojí a dostali jsme za něj zaplaceno, se zvýšil na 8,8 % z loňských 5,7 %.

Dluh se tím krátkodobě zvýšil o 21,7 mld. Kč, za které nejenže nic neplatíme, ale vyděláváme na nich. A protože v průběhu roku jiné dluhopisy splatíme, výše dluhu se zase vrátí zpět a rozhodně nebude nakonec vyšší než v prosinci 2013, tj. měsíc předtím než jsem poprvé vstoupil do ministerské kanceláře, kde všichni mí předchůdci dluh pouze navyšovali.

Docela dost čísel, že? Kdo by si chtěl přečíst celou naší strategii, musí jich prokousat stovky. Není divu, že dáváme přednost někomu, kdo nám je trochu „přežvýká“. A co se dozvěděl čtenář z „analýzy“ zpracované autorem učebnice pop-ekonomie? To se dá shrnout do dvou hlavních tezí:

  1.       Volby se blíží, Babišovi došly rezervy, tak „sekl“ největší kvartální nárůst dluhu od roku 2013.
  2.       100 mil. Kč vydělaných na dluhopisech se záporným úrokem jsou „drobné“.

Oba závěry jsou založeny na nedostatečném porozumění problematice řízení státního dluhu. Pojďme si je rozebrat jeden po druhém.

Ani předvolební socialistická politika, dokonce ani prohlubování dluhu, ani rozpouštění rezerv. Nic z toho se nekoná. Koneckonců, klesající míru zadlužení a skvělou fiskální pozici České republiky v pátek potvrdil i Eurostat. A nemusíme chodit ani tak daleko. Podle Českého statistického úřadu byl v loňském roce schodek hospodaření vládních institucí na historicky nejnižší úrovni. Státní rozpočet za první čtvrtletí letošního roku navíc vykazuje přebytek 43,6 mld. Kč, tedy nejlepší výsledek od roku 1993. A přebytek státního rozpočtu není ničím jiným, než právě nárůstem rezerv. Kritika jejich údajného rozpouštění tedy opakovaně kulhá na obě nohy.

Dočetl jsem se, že jsem státní dluh za první čtvrtletí zvýšil nejvíce od roku 2013, a to prý proto, abych stimuloval ekonomiku, což ale při současném hospodářském růstu a klesající nezaměstnanosti nemá opodstatnění.

Tak se pojďme na období od roku 2013 podívat blíže. Nejvyšší čtvrtletní nárůst dluhu byl totiž právě v prvním čtvrtletí 2013. Oproti letošku dokonce více než dvojnásobný, a sice 48 mld. Kč. Pan Kovanda by s použitím své současné argumentace musel tehdy napsat, že Kalousek jako ryzí keynesovec usiloval o dluhovou stimulaci recesí postižené ekonomiky.

Co by ale napsal o tři měsíce později? Byl by jistě překvapen, protože státní dluh ve druhém čtvrtletí stejného roku poklesl o více jak 37 mld. Kč! Druhé čtvrtletí roku 2013 bylo jednoduše čtvrtletím s rekordními splátkami dluhu. A obdobná situace nastává letos, jen s tím rozdílem, že propad dluhu bude následovat zejména ve čtvrtém čtvrtletí, ve kterém je nezbytné splatit zhruba 118 mld. Kč starých dluhů. Co je však zásadní rozdíl, že nyní na části dluhu, na rozdíl od minulosti, vyděláváme a předfinancování druhé poloviny roku se stalo skutečně výhodným. 

Znamená to tedy něco z hlediska stimulace ekonomiky či hospodářské politiky vlády? Samozřejmě ne. Ne v prvním čtvrtletí 2013, stejně jako ne letos. Nárůst dluhu totiž hodnotit na základě čtvrtletních dat seriózně nelze. Ačkoliv Kalousek zadlužil Českou republiku celkem o takřka 670 mld. Kč, nebylo to dáno prvním čtvrtletím roku 2013.

Peníze na refinancování dluhu musí totiž Ministerstvo financí získávat v průběhu celého roku, a proto může docházet k průběžnému nárůstu dluhu, zatímco jeho splátky (a s nimi i snižování dluhu) probíhají pouze v několika dnech v roce.

Sezónní změny státního dluhu v průběhu roku tedy rozhodně nevypovídají nic o trendu zadlužování země. Jinak by musely podobné články o růstu dluhu vycházet také po každém aukčním dni, kdy dojde k prodeji státních dluhopisů. Například po aukci ve dnech 20. a 21. ledna 2016, kdy byly prodány státní dluhopisy ve jmenovité hodnotě celkem za 21,9 mld. Kč, dluh bezprostředně vzrostl za jediný den o stejnou částku jako za celé čtvrtletí.

O tom, že na základě krátkodobých dat je možné o vývoji dluhu napsat takřka cokoliv, dobře vypovídá následující graf meziměsíční změny dluhu od roku 2013 (viz graf v galerii článku). Stačí si počkat na správný den a pop-ekonom může vydávat poplašné zprávy doslova jako na běžícím pásu. Například za letošní březen státní dluh poklesl o 13,2 mld. Kč!

Státní dluh

Pop-ekonomie je zřejmě navýsost výnosný byznys, když 100,2 mil. Kč vydělaných na finančních trzích považuje za drobné, nebo přesněji za „nula celá nula nula nic“.  Mít a nemít tuto částku je samozřejmě rozdíl, navíc prostředky získané z prodeje státních dluhopisů za záporný výnos, které nebyly použity na splácení minulých dluhů, jsou dále investovány.

Shazovat tyto příjmy, které navíc poslouží k současnému lepšímu hospodaření státu, jejich porovnáváním s celkovou výší státního dluhu, který se jak známo kumuloval v průběhu celých desetiletí, je absurdní. Od mého nástupu jsme na lepším řízení likvidity a emisní činnosti vydělali už téměř miliardu a na konci letošního roku to bude ještě více. Drobné? Možná, ale lze za ně například všem důchodcům přidat k důchodu jednorázových 421 Kč.

Na závěr bych chtěl všechny ujistit, že navzdory pochybným analýzám našich dokumentů, k žádnému zadlužování nedochází a docházet nebude. A k tomu klidně použiji i čísla, které v článku prezentoval sám pan Kovanda. V roce 2007 byl dluh vládního sektoru v poměru k hrubému domácímu produktu 27,8%, přičemž v roce 2015 představoval 41,1%. Bylo by však chybou zapomínat, že svého rekordu dosáhl v roce 2013, kdy vyskočil na 45,1%. Za mého působení tedy naopak během dvou let dluh poklesl o rovné 4 procentní body a deficit na rekordních 0,4% HDP. A to vše, jak uvádí Český statistický úřad, při loňském výrazném růstu investičních výdajů o 30% a poklesu úrokových výdajů o 14% v rámci vládního sektoru.

Stejně jako v uplynulých dvou letech, budu i nadále trvat na tom, aby se Česká republika nadále nezadlužovala. Mé dosavadní výsledky jsou důkazem toho, že své slovo držím. Můj cíl v oblasti řízení státního dluhu se nemění – stabilizovat dluh, snižovat deficit a snižovat úrok placený z dluhu. I kdyby pop-ekonom na koze jezdil.

Pozn. redakce: Hlavní ekonom skupiny Roklen Lukáš Kovanda připravuje reakci na tento text.

RSS

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, obor zahraniční obchod. Po absolvování vysoké školy nastoupil v roce 1978 do podniku zahraničního obchodu Petrimex Bratislava. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát slovenské společnosti Petrimex do Maroka. V roce 1991 vrátil do Petrimexu v Bratislavě, kde působil jako ředitel obchodní skupiny. V lednu 1993 založil v Praze se čtyřmi spolupracovníky společnost Agrofert. Její součástí je dnes více než 250 dceřiných firem působících především v oblasti zemědělství, potravinářství a chemie. Andrej Babiš byl do ledna 2014 předsedou představenstva a generálním ředitelem Agrofertu. Ještě před jmenováním členem vlády tyto statutární funkce opustil. Zůstává jediným akcionářem koncernu Agrofert. 29. ledna 2014 byl jmenován vicepremiérem a ministrem financí.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.