V prosinci letošního roku uplyne už 103 let od vzniku americké měnové autority, Federálního rezervního systému (Fed). Založen byl v hospodářsky turbulentní době přelomu 19. a 20. století ve snaze stabilizovat americkou ekonomiku, zejména cenovou hladinu a zaměstnanost. Krom toho Fed vykonává roli banky bank a je regulatorním orgánem, dohlížejícím na bankovní sektor. A právě na podrobnosti kolem něj se podíváme v dnešním díle AKADEMIE poté, co jsme se v předchozích dvou dílech podívali podrobně na americký trh práce.
Fed sestává z 12 distriktů, což jsou vymezené oblasti působnosti dvanáctera regionálních bank. Těmito oblastmi jsou Boston, New York, Filadelfie, Cleveland, Richmond, Atlanta, Chicago, St. Louis, Minneapolis, Kansas City, Dallas a San Francisco.
Americký trh práce: Jak se v tom vyznat a nápověda Goldman Sachs
Vedení Fed tvoří Rada guvernérů (Federal Reserve Board of Governors – FRB) se schvalovací pravomocí u sazeb, rezerv i nad oblastí regulace. Předseda FRB je nominován prezidentem USA na 4leté období. Tím aktuálním je žena, před nástupem do funkce viceguvernérka Fedu, Janet Yellenová.
Oči finančních trhů se ale více než k FRB upírají k Výboru pro operace na volném trhu (Federal Open Market Comitee – FOMC. Dále jako FOMC Fedu). Jeho nynější součástí je šestice členů FRB plus pětice guvernérů regionálních Fedů na rotačním principu s tím, že náhradníky v aktuálním roce jsou guvernéři, kteří se řádnými členy FOMC stanou v roce příštím. Výjimkou je trvalé zastoupení Fedu v New Yorku v aktuálním složení FOMC i mezi náhradníky. První viceprezident Fedu v New Yorku je vždy náhradníkem v rámci FOMC za předsedu výboru. Ke změně ve složení FOMC dochází vždy na prvním dvoudenním zasedání FOMC v kalendářním roce.
U složení FOMC a rotačního principu uveďme, že každý regionální Fed vypracovává vlastní průzkum o vývoji ekonomické aktivity v jím pokrývané oblasti. Ty pak vstupují do hodnocení vývoje ekonomiky skrze regionální index průmyslové aktivity, případně celkové aktivity v daném distriktu. Fed osmkrát do roka publikuje sledované hodnocení ekonomiky, zvané Béžová kniha (Beige book). Do něj vstupují regionálními Fedy realizované lokální průzkumy a šetření a výsledkem je podání celkového obrazu o vývoji americké ekonomiky. Po úrovní části Béžové knihy, věnující se obvykle průmyslu, službám mimo finanční sektor, realitnímu trhu a stavebnictví, bankovnímu sektoru, zemědělství či vývoji mezd a cen (a podle aktuálního důrazu dalším oblastem) následují zprávy za jednotlivé oblasti. Jejich odlišnost je dána jednak odlišnou strukturou ekonomiky v dané oblasti, i odlišným způsobem sledování vývoje v oblasti Fedem, což se práce pokusí přiblížit právě v části Průzkumy a cyklické ukazatele.
Payrolls a spol. Nejsledovanější americké číslo umí otřásat trhy
Dvoudenních zasedání FOMC Fedu je obvykle osm do roka s tím, že každé druhé je spojeno s vydáním nové ekonomické prognózy. Letošní lednové zasedání je navíc v důsledku změny guvernéra spojeno s prezentací nové dlouhodobé strategie Fedu. S obvyklým zpožděním tří týdnů po zasedání FOMC je zveřejněn zápis z tohoto zasedání (známý jako Minutes).
Finanční trhy z něj odečítají především hodnocení jednotlivých členů FOMC o současném stavu ekonomiky a jejím očekávaném vývoji, postoj k postupu Fedu v rámci standardním a nestandardních aplikovaných nástrojů měnové politiky a eventuální těsnost rozhodnutí v rámci FOMC a pozice jednotlivých členů se zřetelem na jejich ze strany finančních trhů „zaškatulkování“ mezi holubice či jestřáby. Janet Yellenová je hodnocena jako holubice a pokračovatelka předchozí politiky Fedu, nastolené pod vedením Bena Bernankeho.
Vystoupení jednotlivých členů FOMC a regionálních guvernérů Fedu, která nechybí v ekonomickém kalendáři Bloomberg ani Reuters, je rovněž věnována významná pozornost finančními trhy s odstupňováním podle toho, zda daný zástupce Fedu je členem hlasujícím, jak dlouho ještě, případně zda je členem zastupujícím a do FOMC vstoupí v dalším ročním období a podle jeho zařazení mezi jestřáby či holubice. Cíl je zřejmý: odečíst očekávanou zejména nejbližší reakci měnové politiky i její dlouhodobější nastavení.
Když jdeme po slevách a nefrčí plastiky, tryskáče ani krokodýli
Shrňme si stručně hlavní kroky v rámci reakce Fedu na finanční krizi, abychom snáze pochopili souvislost, proč finanční trhy v dnešní době upínají svůj pohled k některým ekonomickým ukazatelům více, než k jiným.
Fed v reakci na předchozí „dot com“ finanční krizi úvodu tisíciletí snížil základní refinanční sazbu (Fed Funds rate) až k úrovni 1,00 %, ze které ji začal zvedat počínaje červnem 2004, do konce roku 2004 na 2,25 %. V roce 2005 pokračovalo zvyšování na prosincových 4,25 %, v roce 2006 na prosincových 5,25 %. Z tohoto maxima Fed v reakci na první známky obratu ekonomiky začal sazbu uvolňovat přes 4,75 % v září, 4,5 % v říjnu a 4,25 % v prosinci roku 2007 po 25 bazických bodech. Prudký pád sazby nastal s rokem 2008 (postupný nástup finanční krize a následný pád americké ekonomiky do recese 1Q08 až 2Q09 s tím, že 2Q08 bylo kladné, ale technická definice počítá dva kvartální růsty na potvrzení výstupu z recese či dva kvartální poklesy pro vstup ekonomiky do ní). V lednu došlo na dvojí snížení sazeb o 75 plus 50 bazických bodů k 3,00 %, březnu o dalších 75 bps, dubnu o 25 bps, říjnu dvakrát po 50 bps k 1 % a konečnému skoku v prosinci roku 2008 do rozmezí nula až 0,25 procenta. Po zhruba devíti a půl letech došlo loni v prosinci k prvnímu a zatím jedinému zvýšení úroků z tohoto historického dna.
Směrem k finančnímu sektoru významnou odpovědí Fedu na finanční krizi a prasknutí bubliny v americkém realitním trhu bylo spuštění programu Troubled Asset Relief Program, známého jako TARP. Ten, schválený ještě předchozím prezidentem USA Bushem k říjnu roku 2008, povolil po schválení Fedem americkému ministerstvu financí od bank převzít a zajistit zejména hypoteční cenné papíry na primární (hypotéky) i sekundární úrovni (zejména hypotékami kryté cenné papíry, mortgage backed securities – dále MBS) a další cenné papíry, bude-li to posouzeno jako krok v zájmu stabilizace finančního sektoru. Původně schváleným rozsahem bylo 700 mld. USD, později jej omezila Dod-Frankova reforma na 475 mld. USD. Proti těmto odkupům stál vstup státu skrze ministerstvo financí prostřednictvím akciových podílů v bankách a dalších finančních institucích. S tím se pojila omezení na chování bank, zejména pro klíčové banky na Wall Street nepříjemné zastavení či omezení výplaty dividend a omezování odměn (zejména bonusů) vedoucích činitelů bank. To uspíšilo snahu bank vymanit se z područí státu co nejdříve. První desítka jich zdroje z TARP splatila v červnu roku 2009. Programu TARP bylo široce vytýkáno, že poskytl do bank levné zdroje, které byly použity na investice za účelem zisků a posílení výsledků a které si za srovnatelných podmínek nikdo jiný nemohl dovolit, a že zdroje se neprojevily skrze úvěrovou aktivitu v reálné ekonomice. Základním posláním programu ale bylo „očistit“ bilance bank natolik, aby se zabránilo riziku otřesení finančního systému jako celku. V lednu letošního roku se objevily nepotvrzené zprávy o vyšetřování podvodů s naceněním MBS po finanční krizi, sahající i do programu TARP, ze strany americké komise pro cenné papíry SEC a regulačního úřadu SIGTARP, který byl založen v roce 2008 kvůli dohledu nad možnými podvody s TARP a obecně se státní pomocí problémovým institucím. Vyšetřované banky měly prodávat hypoteční cenné papíry subjektům, které byly z části placeny právě z podpůrných programů.
Která čísla řeknou hodně o USA, Německu a eurozóně?
V listopadu roku 2008 Fed rozhodl o prvním kole kvantitativního uvolňování (quantitative easing – QE) cestou nákupů sekundárních hypotečních cenných papírů MBS v avizovaném rozsahu 600 mld. USD. V srpnu roku 2010 bylo rozhodnuto o druhém kole odkupů, široce přijatého jako „QE2“, ve shodném rozsahu 600 mld. USD, avšak státních dluhopisů (Treasuries). Následně bylo rozhodnuto a v září roku 2012 oznámeno spuštění třetího kola QE (tedy „QE3“) v měsíčním objemu 40 mld. USD odkupů MBS. V prosinci roku 2012 došlo na rozšíření QE3 na 85 mld. USD měsíčně kombinací odkupů v objemu 40 mld. USD u MBS a 45 mld. USD u státních dluhopisů a rozhodnutí, že „sazby zůstanou u nuly po delší období“ (nejméně do roku 2015). V prosinci roku 2013 bylo rozhodnuto o prvním kroku k omezení QE3 o 10 mld. USD měsíčně s platností od ledna roku 2014 a to o 5 mld. USD měsíčně u MBS a 5 mld. USD měsíčně u státních dluhopisů. Zároveň Fed uvedl, že „základní úrokovou sazbu ponechá v platnosti zřejmě déle, než dosud signalizoval“. Nákupy byly zastaveny 29. října roku 2014 poté, co celkový objem nakoupených aktiv přesáhl 4,5 bilionu amerických dolarů.
Skrze QE a také program neoficiálně trhy zvaný „Twist“ Fed cílil na dlouhý konec výnosové křivky. To ekonomice přináší útlum dlouhodobých úrokových sazeb, což je významné zejména pro sazby hypoték a tedy realitní trh, kde poslední finanční krize a následná hospodářská recese započaly. S operací Twist Fed započal v září roku 2011 a rozšířil ji v červnu roku 2012. Twist byl spuštěn jako cesta měnového uvolnění bez dopadu do nárůstu rozvahy Fedu. Obsahem byly prodeje krátkodobých cenných papírů proti nákupům dlouhodobých cenných papírů (vládních dluhopisů a poukázek, odtud jako záměny pojmenování Twist) s cílem stlačení dlouhodobých úrokových sazeb a tím podpory oživení ekonomiky.
Kroky v reakci na finanční krizi a následný útlum ekonomiky narostla rozvaha Fedu z rozsahu méně jak jednoho bilionu dolarů před rozpukem krize v roce 2008 na více jak 4 biliony dolarů. Podle části ekonomů a kritiků v rámci FOMC, vystupujících zejména proti kvantitativnímu uvolňování, hrozí dlouhodobá měnová stimulace nafouknutím další bubliny na trzích aktiv.
Současnou pozici Fedu jako východisko pro finanční trhy můžeme shrnout následovně: Hlavní úroková sazba zůstává na dosah nuly (tedy 0,25-0,50 %). S výraznějším růstem úrokových sazeb Fed počítal nejdříve v roce 2016, tyto sázky ale postupně ochládají se špatnými daty z amerického trhu práce. Je zdůrazňováno, že Fed potřebuje stabilní zlepšení na trhu práce a ekonomiky celkově, než o případné další změně kurzu měnové politiky rozhodne a zároveň, že superuvolněná politika zůstane po delší, výše popsané období, pokud nedojde k akceleraci inflace.
První část kritérií Fedu nám dává odpověď, proč jsou ukazatele, popisující aktuální změnu vývoje na trhu práce, na absolutním čele pozornosti vývoje v americké ekonomice. Tím druhým zásadním parametrem pro Fed je inflace a na ni se podrobně podíváme v dalším díle Akademie.
